Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Evropská rada: údajně skvělý úspěch, reálně velká prohra. Komentář Tomáše Prouzy

Evropská rada: údajně skvělý úspěch, reálně velká prohra. Komentář Tomáše Prouzy

V pátek nad ránem jsme prý dosáhli na Evropské radě v Bruselu velkého úspěchu v debatě o migraci. Ve skutečnosti se odehrálo něco úplně jiného. Západoevropské země se rozhodly, že je pro ně společně fungující Evropská unie a zachování Schengenu důležitější než snaha vysvětlit zemím střední Evropy, že ve společném klubu se občas i dává, nejen bere. Nemusí to tak ale platit navždy.

Celému summitu dominovala migrace a někteří čeští politici dokonce tvrdili, že Evropa je těsně před rozpadem kvůli německé vnitropolitické krizi, italské populistické vládě a další vlně migrantů. Jenže bavorský Horst Seehofer začal ve sporu s Angelou Merkel couvat už před summitem (a na začátku summitu se od něj distancoval i jeho dosavadní spojenec, rakouský kancléř Sebastian Kurz), italská vláda měla sice silné řeči, ale nakonec jen poměrně přijatelné požadavky, a do Evropy dnes přichází o 96 procent méně lidí než v době skutečné krize v roce 2015. 

Co tedy na první pohled dramatické jednání, táhnoucí se od čtvrtečního odpoledne do pátečního svítání, přineslo? Nejvíce pozornosti se soustředilo na Německo a na to, jak si po složitém sestavování německé koalice s první velkou krizí poradí kancléřka. Výsledek ale byl v podstatě jasný už před summitem, když se na její stranu postavil nejen francouzský prezident a Benelux, ale i nový španělský premiér, ochotu ke kompromisu projevil premiér řecký – a těsně před summitem odmítl obnovu vnitřních hranic v Evropě rakouský kancléř. V tu chvíli bylo v podstatě jasno a hrálo se už jen o to, jak budou vypadat detaily dohody s Itálií. 

Italové do zápasu nastoupili velmi útočně a chvíli se zdálo, že dohoda bude hodně složitá. Nový italský premiér hned na začátku nabral pro diváky doma v Itálii spoustu bodů tím, že chtěl zablokovat celé závěry Evropské rady. Vynutil si tím dlouhé noční prodloužení, ale věcně toho moc nezměnil – s jeho požadavky souhlasila většina přítomných. A tak máme slib jednat o uprchlických táborech na severu Afriky (i když je zatím všechny severoafrické země odmítají a nad jejich souladem s mezinárodním právem visí velký otazník), země, které jsou první na ráně (Řecko, Itálie, Malta a Španělsko), mohou zřizovat uzavřené tábory, kde se bude rozhodovat o žádostech o azyl (a ze kterých budou vraceni ti, co neuspějí, místo toho, aby se pokoušeli zmizet někde v Evropě). 

Dohodlo se i pár dalších důležitých věcí, třeba to, že vzniknou jasnější pravidla pro práci lodí, zachraňujících topící se lidi. Pravda, nebude to podle českého receptu (aby lodě vůbec nevypluly), protože většina evropských lídrů se orientuje ve věcech, jako je námořní právo a národní suverenita, takže vědí, že některé hraběcí rady jsou dost mimo mísu. Nová pravidla díky ochotě zodpovědných zemí zabrání tomu, aby lodě, které zachrání tonoucí, nevěděly, kam plout a kdo tyto lidi přijme, aby posoudil jejich žádost o azyl. Tento systém bude dobrovolný – ale je jasné, že všichni budou pečlivě sledovat, kdo se zapojí a kdo se jen veze. 

Migrace Migraceautor: Info.cz

Mrtvé kvóty jsou mrtvé 

Na summitu prý vyhrál také Visegrád. Ano, znovu se řeklo, že již dva roky mrtvé kvóty jsou zatím stále ještě mrtvé. Také se v očích zbytku Evropy potvrdilo, že země Visegrádu umí ze členství v Evropské unii těžit (a dělají to rády, občas i bez ohledu na pravidla), ale nejsou ochotny nic pořádného investovat. A teď nemluvím jen o neochotě přijmout z Itálie nebo Řecka nějakou skupinu lidí, bezpečnostně je prověřit a podle práva rozhodnout o jejich nároku na azyl. 

Mohli jsme přijít s čímkoliv jiným, co by ukázalo, že jsme skutečně ochotni pomáhat těm, kteří to potřebují. Mohli jsme třeba Itálii nabídnout, že zajistíme plný provoz jednoho z táborů, kde budou ti, co připlují do Itálie, čekat na rozhodnutí o azylu. A taky konečně dávat na rozvojovou pomoc tolik, kolik bychom měli – zatím jsme trapně na polovině cíle, ke kterému jsme se zavázali, a v rozpočtu na další roky se žádná změna neplánuje. Místo toho český přístup k věci definovalo premiérovo prohlášení před začátkem jednání, že migrace „není náš problém“. 

Mimochodem, hezkou ilustrací toho, jak hluboko jsme v očích ostatních zemí klesli, byla i fotodokumentace summitu. Zatímco český premiér se fotil s kolegy z Visegrádu, aby oslavili své „vítězství“, západní premiéři sdíleli na sociálních sítích především to, jak společně diskutují a jak se aktivně snaží najít kompromisní znění dohody. Detail, který však hodně vypovídá o tom, jak se chováme vůči ostatním. 

Sečteno a podtrženo: Česko možná vyhrálo pár hezkých titulků v domácích novinách a premiér možná ubere nějaké body Tomio Okamurovi (o kterém na jednu stranu mluví v rozhovoru pro francouzské Le Figaro jako o extremistovi, na druhou s ním spokojeně vládne). Německo svou schopnou politikou zachránilo Schengen a otevřené vnitřní evropské hranice. 

Ale zároveň vzniká síť dohod mezi některými zeměmi, jak si budou předávat migranty a řešit jejich žádosti o azyl i návraty. První spolu hned po summitu uzavřely Německo, Řecko a Španělsko a další velmi rychle následovaly. Český premiér prohlásil, že nikdy žádnou podobnou dohodu neuzavře, i když jediné, k čemu by se měl zavázat je, že případné uprchlíky, registrované v ČR, převezme od Německa zpátky. Místo toho říká – milý sousede, jsem rád za tvé investice a přístup na tvůj trh, ale pomoc a dodržování pravidel ode mne nečekej. A kvůli takovému sobeckému přístupu se může velmi rychle stát, že země mimo síť těchto dohod začnou být vnímány jako rizikové – a na jejich hranicích se objeví kontroly. Za pár let tak může prostor pro volný pohyb bez hranic vypadat úplně jinak a my budeme sčítat těžké škody, které nám toto páteční „vítězství“ přineslo. 

Autor komentáře bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti na Úřadu vlády ČR.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744