Články odjinud

Jak přestat dělat z EU fackovacího panáka. Komentář státního tajemníka Aleše Chmelaře

Jak přestat dělat z EU fackovacího panáka. Komentář státního tajemníka Aleše Chmelaře

Češi dnes prožívají bezesporu nejúspěšnější období svých dějin. Hospodářský růst, rekordně nízká nezaměstnanost (dokonce nejnižší z celé EU) a volné hranice. Přesto se už od našeho vstupu potýkáme s fenoménem nedůvěry v EU a používáním Unie jako fackovacího panáka. Proč tomu tak je a co s tím můžeme dělat?

Z průzkumů vyplývá, že Češi ve srovnání s občany jiných zemí mají nejmenší zájem o evropské informace z celé Unie. Z toho vyplývá i menší zájem médií o evropská témata. Nemůžeme se ale vymlouvat na nezájem Čechů o to, co se děje v EU. Musíme se naučit řešit, proč Češi často nevědí o EU nic jiného, než že je to „ten zlý Brusel“. Podpora EU v ČR žila více než deset let z často naivního nadšení z rozšíření. A z ničeho jiného. To ale nestačí. V oblasti strategické komunikace jsme v porovnání se sousedním Slovenskem odvedli minimum práce.

Čechům se často přisuzuje nálepka euroskeptiků. Ve skutečnosti je to z velké části nezájem a ještě přesněji lze vztah Čechů k Unii vystihnout tím, že naše členství bereme jako samozřejmost. Jsme přece v srdci Evropy a sousedíme s Německem. Bohužel jsme si zvykli na výhody, které máme díky Evropské unii. A to včetně tak zásadních věcí, jako je mír a prosperita, které bychom na světovém trhu se strukturou naši ekonomiky před třiceti lety prostě nemohli dosáhnout. Všechno, čeho bychom si měli cenit, dnes bereme jako přirozenost. Dnešní svět je ale v mnoha ohledech divočejší a chaotičtější, než byl ten před padesáti lety.

Přitom karty jsou rozdány jasně – Češi tvoří méně než jedno a půl promile světové populace. Z toho plyne jasná věc – pokud opravdu chceme něco dokázat a prosadit, nemáme jinou možnost, než s Evropou spolupracovat. EU pro nás nemá být povinností, ale přirozeným životním prostorem, jak je tomu pro celou řadu dalších států. Bez Unie totiž reálně nic nedokážeme a všichni nás převálcují. A bude to bolet mnohem víc, než když nás občas frustruje naše debata se sousedy či s dalšími státy EU.

Kdybychom neměli Evropskou unii, velké státy a světové mocnosti by měly výrazně větší vliv, než mají dnes. EU není nějaká hra byrokratů. Stačí se podívat na fakta. Česká vláda zaměstnává zhruba třikrát tolik lidí než všechny evropské instituce, ale přitom v ČR jsou jen dvě procenta občanů EU. Na každého Čecha tak připadá zhruba 150krát víc českých úředníků než těch evropských.

Názor Čechů na EU vychází z emoční vazby a nedůvěry. Fakta bohužel nemají navrch. Tedy zatím. Zkrotit emoce, které v nás ale vůdčí osobnosti české společnosti zasévaly několik let, není otázka pár měsíců. Musíme ukázat občanům, že jednáme za jejich zájmy a že v EU to jde lépe, než mimo ni. Proto se plánujeme co nejdříve zapojit do iniciativy, která vzešla z návrhů francouzského prezidenta Macrona. Francouzský prezident vidí, že Evropa mnohdy řeší věci, kterým nikdo nerozumí. Proto chce vytvářet dialog mezi občany, vládami a Evropskou unií.

V následujících měsících chceme intenzivně mluvit s experty z řad sociologů a psychologů. Navíc se chceme zaměřit na vysvětlování fungování Unie přímo v regionech. Jakkoliv je to mravenčí práce, je to to nejúčinnější, co můžeme pro boření euromýtů dělat.

Pokud státní správa, politici i občanská společnost rezignují na vyvracení pomluv a nepravd o EU, nabízí se nám scénář, který dnes můžeme vidět ve Velké Británii. Ta bývala sebevědomou zemí světového formátu, které ale bohužel zasadil fatální ránu brexit. Lidé, kteří vědí, co se v Británii děje, mají chuť z té země utéct. Většina obyvatel by teď nehlasovala pro vystoupení. Děsím se toho, že by něco takového mohlo nastat v Česku, které je na EU přitom mnohem více závislé, než kdy byla Británie.

Aleš Chmelař, státní tajemník pro evropské záležitosti

 

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud