Kechlibar: Cášská smlouva musí být transparentní, jinak uškodí Macronovi i Merkelové | info.cz

Články odjinud

Kechlibar: Cášská smlouva musí být transparentní, jinak uškodí Macronovi i Merkelové

V západoněmeckých Cáchách došlo k podpisu smlouvy o prohloubení spolupráce mezi Německem a Francií. Místo, kde německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron kontroverzně přijímaný dokument podepsali, nebylo zvoleno náhodou. Cáchy mají ve společné historii obou zemí významnou roli. A nyní budou mít neméně významnou roli i pro společnou budoucnost.

Cáchy, čtvrtmilionové město nedaleko německo-belgicko-nizozemského trojmezí, byly sídelním městem Karla Velikého. Jeho kosti dodnes ve zlaté a stříbrné schránce spočívají pod podlahou zdejší katedrály. V ní bylo v letech 936-1531 korunováno celkem třicet německých králů a dvanáct královen. Bývalé centrum franského impéria, posledního státního útvaru, který pokrýval území dnešního Německa a Francie zároveň, má na Západě podobnou historickou váhu jako u nás Říp, Pražský hrad nebo Karlštejn. To, že si francouzský prezident a německá kancléřka vybrali právě Cáchy k podpisu nové smlouvy deklarující úmysl dalšího srůstání obou zemí, na této historické symbolice staví.

Podle smlouvy mají Francie a Německo dále prohloubit integraci svých hospodářských systémů, harmonizovat příslušné zákony, úžeji propojit svoje armády, koordinovat svoje zahraničněpolitické pozice, podporovat přeshraniční iniciativy ekonomického, sociálního, ekologického, energetického a dopravního rázu. Německo-francouzská rada ministrů, založená již roku 1998, je povýšena na orgán řídící další integrační záměry obou zemí. Francie má usilovat o trvalé přizvání Německa do Rady bezpečnosti OSN.

Text smlouvy je většinou vágní a má více charakter deklarace, než jasného programu. Oba signatáři tuší, že konkretizace detailů by se snadno změnila v diplomatické bojiště. Seznam dohodnutých projektů je zatím krátký, obsahuje patnáct položek. Mezi záměrem a realizací leží v případě propojování států velmi dlouhá cesta. Je tedy možné, že z těch dalších, vzletných cílů nakonec nic nebude. Pokud by ale přeci jen bylo, nepředstavuje Cášská smlouva zrovna šťastný začátek.

Slabé místo celého plánu bylo patrné už v den podpisu. Před cášskou radnicí se kromě příznivců obou politiků sešel také hlasitý zástup jejich odpůrců, křičících dvojjazyčně „Haut ab!“ („Vypadněte!“) a „Macron demission“ (překladu netřeba). Nějaké části francouzské a německé veřejnosti se zkrátka nezamlouvají ani Macron s Merkelovou, ani ta smlouva, kterou do Cách přijeli podepsat. Potíž je v tom, že nevíme, jak velká část veřejnosti to je. Nedostala totiž možnost se k věci vyjádřit jinak, než bezmocným křikem a pískáním na ulici, když už bylo vše vyjednáno a hotovo.

Jednání o Cášské smlouvě probíhala neveřejně a její plný text se objevil na webu Elysejského paláce dosti pozdě. To není vůči oběma národům férové. Záměr dalšího a hlubšího propojení Francie a Německa není rutinním politickým úkonem, ke kterému dostávají politici mandát ve volbách. Například nakročení směrem k integraci armád obou států naráží jak na základní ústavní strukturu smluvních stran, tak – v případě Německa – na historicky bolestivá místa. Článek 4 smlouvy říká, že oba státy jsou přesvědčeny o tom, že jejich bezpečnostní zájmy jsou neoddělitelně propojeny; co to ale znamená například z hlediska nasazení budoucích společných vojenských jednotek třeba v krizových oblastech Afriky? Už i současná mise Bundeswehru v Mali je u německé veřejnosti dost nepopulární.

Chtějí-li Macron a Merkelová skutečně zahájit proces dalšího spojování svých zemí, bylo by správné, aby tak oba učinili transparentně. Takto reprezentují jen část svých občanů, označme je třeba jako „federalisty“. Ale kromě nich existují i nějací skeptici, a mezi oběma těmito póly se pohybuje zbytek obyvatel, kteří třeba proti záměru principiálně nejsou, ale chtěli by se ujistit o tom, zda nějaké jejich zájmy nejsou ohroženy.

V případě Němců by šlo nejspíše o obavu z toho, že jejich úspory budou použity k sanaci francouzského veřejného dluhu. Francouze by zase určitě zajímalo, co se myslí harmonizací hospodářské legislativy (zákoníky práce obou států jsou dnes zásadně odlišné), nebo zda ty společné ekologické cíle náhodou nezahrnují odstavení francouzských jaderných elektráren, když Německo už ty svoje odstavuje. Německé ekologické hnutí nemá jenom lokální cíle, jaderné elektrárny v blízkém zahraničí bere jako další riziko k řešení.

Takové otázky jsou legitimní a zaslouží si odpovědi; zejména si ale zaslouží zaznít a být brány vážně. Postup, který místo toho vlády zvolily – utajené vyjednávání následované slavnostním podpisem – může jejich důvěryhodnosti jedině uškodit. Ani jeden z obou státníků nešel s návrhem dalšího srůstání Francie a Německa do voleb. A jejich způsob jednání vůbec nebere v úvahu možnost, že by o další sbližování třeba oba národy nestály, nebo v podstatně menší míře. Přitom už Maastrichtská smlouva prošla referendem ve Francii jen těsným poměrem 51:49 a navrhovanou Ústavu EU odmítli francouzští voliči v dalším referendu poměrem 55:45. Rozhodně není samozřejmostí, že by to v případě záměrů deklarovaných v Cášské smlouvě dopadlo jinak.

Je ale možné, že o Francouze a Němce vůbec nejde a že význam celého aktu je jiný. Proces brexitu se právě blíží ke konci, ať už jakémukoliv, a deklarace dalšího propojování Německa a Francie je také určitým druhem poselství pro Brity: i kdybyste odvolali článek 50 a brexit zrušili, nevrátíte se do stejné Evropské unie, z jaké jste si odhlasovali odchod. Nová Unie má mít německo-francouzský motor a jet tam, kam ji obě země po vzájemné dohodě nasměrují.

Vlastně nejen pro Brity; i pro nás ostatní, kteří zůstáváme. Co si ale s takovou zprávou počít, to je těžká otázka.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud