Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kvóty nejsou mrtvé, bulharské předsednictví je vydatně živí. Komentář europoslance Petra Ježka

Čas od času slyšíme nebo čteme, že „kvóty“ jsou mrtvé, že někdo někomu slíbil, že nebudou, nebo že se o reformě azylu nebude rozhodovat kvalifikovanou většinou, jak určují smlouvy, ale jednomyslně. A tak bychom mohli pokračovat. Jaký je ve skutečnosti stav této otázky, o níž nakonec rozhodne Rada ministrů EU a Evropský parlament na společných jednáních? A s čím novým přichází Bulharsko, které nyní Radě ministrů předsedá?

Jednorázové rozhodnutí o relokaci určitého počtu žadatelů o azyl z Itálie a Řecka, které schválili ministři vnitra zemí EU v Radě v září 2015, po dvou letech vypršelo a zůstala po něm m. j. žaloba Evropské komise u Soudního dvora EU proti České republice, Polsku a Maďarsku kvůli porušení práva EU. V současnosti EU pracuje na plánované reformě společného evropského azylového systému, jejíž součástí má být podle návrhu Evropské komise z roku 2016 i přerozdělování azylantů („kvóty“). 

Evropský parlament už své stanovisko pro jednání přijal, přičemž obsahuje přerozdělování azylantů nejen při významném nárůstu jejich počtu v některé zemi unie, jak navrhla Komise, ale automatický rozdělovací mechanismus v rámci zemí EU při příchodu každého žadatele o azyl a bez ohledu na stát, v němž do unie vstoupí. 

Pokud jde o Radu EU, v níž jsou zastoupeny všechny členské státy, ta na expertní úrovni projednává dva týdny starý návrh bulharského předsednictví na „opatření a dodatečná kritéria v reakci na náročné okolnosti a vážnou krizi“. O co v něm jde? 

Jako „náročné okolnosti“ bulharské předsednictví označuje situaci, v níž by počet žádostí o azyl dosáhl v některém členském státě 100 % definovaného spravedlivého podílu daného státu na celkovém počtu žádostí v EU. Automatickou reakcí by v takovém případě byla přímá finanční pomoc danému státu, technická a materiální pomoc v oblasti azylu, ochrany hranic a návratů odmítnutých žadatelů. Ostatní členské státy by mohly na dobrovolné bázi přebírat žadatele o azyl z daného státu a Evropská komise by připravila analýzu situace zaměřenou m. j. na vnější opatření ke snížení přílivu žadatelů. 

Pokud by se přijatá opatření ukázala jako nedostatečná a podíl žadatelů v daném státě by vzrostl na 160 % podílu a zároveň na víc než 0,1 % počtu jeho obyvatel, Rada by na návrh Komise rozhodla kvalifikovanou většinou o povinném přerozdělování žadatelů do ostatních členských států. Pokud by Rada nepřijala rozhodnutí (nepodpořila by ho kvalifikovaná většina) a počet žadatelů v daném státě by vzrostl na 180 % podílu, rozhodnutí Rady o návrhu Komise by bylo považováno za přijaté, pokud by ho Rada kvalifikovanou většinou neodmítla do dvou týdnů od dosažení 180% podílu (tzv. obrácená kvalifikovaná většina). Kritériem počtu pro alokování žadatelů o azyl by měl být stejným dílem podíl státu na HDP a obyvatelstvu EU. 

Návrh dále počítá s tím, že celkový počet žadatelů o azyl z jednoho státu EU by měl být nanejvýš 200 tisíc na období dvou let. Členský stát by se mohl „vykoupit“ z přejímání žadatelů, maximálně do výše 25 % své kvóty částkou 30 tisíc eur za osobu indexovanou poměrem HDP na hlavu vykupujícího státu vůči průměru EU. 

Bulharské předsednictví v návrhu popisuje i „vážnou krizi“. Ta by podle něj nastala v momentě, pokud by se předcházející opatření ukázala být jako nedostatečná. V takovém případě by Rada měla možnost kvalifikovanou většinou na návrh Komise činit prováděcí rozhodnutí o dodatečném přerozdělování žadatelů o azyl, které již nebude omezené horní hranicí 200 tisíc žadatelů z daného státu. 

Je jasné, že bulharské předsednictví usiluje o kompromis, o čemž m. j. svědčí i na jedné straně odmítavý postoj k návrhu ze strany států, které jsou proti jakémukoli přerozdělování azylantů (zejm. V4), a na druhé straně zemí podporujících co největší přerozdělování (uprchlickou a migrační krizí nejvíce postižené jižní země a mnohé další). První skupina by přinejmenším chtěla mechanismus nastavit tak, aby povinné přerozdělování v praxi v zásadě nespustil, druhá by chtěla přerozdělovat při co nejmenším počtu žadatelů a automaticky. 

Většinová představa v Radě EU je v současnosti taková, že nebude-li dosaženo shody do konce června, tedy bulharského předsednictví, následující rakouské předsednictví předloží poslední verzi textu podporovanou většinou států k rozhodnutí Radě EU kvalifikovanou většinou (v souladu se zakládajícími smlouvami). Bude-li schválen, začne Rada jednat s Evropským parlamentem o výsledné podobě reformy společného evropského azylového systému. 

Jakkoli technicky a matematicky mohou být návrhy na přerozdělování teoreticky propracované, je stále otázkou, zda mohou dobře fungovat v praxi, kdy představy obyvatel různých zemí EU ale také žadatelů o azyl z různých třetích zemí mohou být odlišné. 

Spíše než o kvótách na uprchlíky se bavme o praktičtějším řešení 

Jako alternativu k debatám o technice přerozdělování bych upřednostnil praktičtější přístup, opřený o pozitivní zkušenosti. Klíčovou je dva roky stará dohoda mezi EU a Tureckem (společné prohlášení), která zastavila migrační proud přes Turecko do unie. Autorem myšlenky na tuto dohodu, který ji nakonec díky své neúnavné aktivitě i prosadil do praxe, je Gerald Knaus z analytického střediska Iniciativa pro evropskou stabilitu (ESI) v Berlíně. Ten v současnosti má i propracovaný plán, jak zastavit nyní nejproblematičtější migrační vlnu, z Libye. A nejen ji. 

Základem plánu je zkrátit dlouhá azylová řízení v Itálii a případně dalších či všech ostatních členských státech na 6 - 8 týdnů, jak to u běžných případů probíhá v Nizozemsku, při zajištění všech práv žadatelů, včetně odvolání atd. Návazným opatřením jsou pak dohody se západoafrickými zeměmi původu migrantů, kdy země budou promptně přejímat odmítnuté žadatele o azyl a výměnou za to se jim od EU dostane benefitů, od finanční pomoci, přes technickou, know-how nebo třeba určitého počtu víz pro studenty. Uvedení těchto opatření do praxe by znamenalo zásadní snížení počtu příchozích ekonomických migrantů; věděli by totiž, že zaplatí tisíce dolarů pouze za to, že po 6-8 týdnech strávených třeba v azylovém zařízení v Itálii budou vráceni domů. Přitom by samozřejmě nadále platilo, že ti, kteří se pro udělení mezinárodní nebo doplňkové ochrany kvalifikují - a z těchto zemí je to zatím jen pod 3 % žadatelů - ji obdrží. 

To vše by zásadně zmírnilo migrační krizi a patrně i oslabilo tlak na přerozdělování žadatelů o azyl. A mohlo vyústit i v to - opět podle G. Knause - že reforma společného evropského azylového systému by umožnila, aby země EU, která nechce v krizové době přejímat azylanty z postižených zemí unie, mohla tuto skutečnost kompenzovat větší angažovaností v zemích původu migrantů podle stanovených pravidel. 

S Gerhardem Knausem jsme jeho návrhy před časem probírali a dohodli jsme se, že mu budu pomáhat s jejich prosazováním na relevantních místech v členských státech a s jejich publicitou. 

Některé jsou již k přečtení zde, včetně analýzy z 26.1. „Jak může azylový systém podle nizozemského vzoru pomoci vyřešit středomořskou uprchlickou krizi“. Jejich autor má oproti mnoha jiným skvělou referenci: stojí za ním nezpochybnitelný úspěch v podobě zastavení nejsilnějšího migračního toku přes Středozemní moře do Evropy.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1