Kvóty nejsou mrtvé, bulharské předsednictví je vydatně živí. Komentář europoslance Petra Ježka | info.cz

Články odjinud

Kvóty nejsou mrtvé, bulharské předsednictví je vydatně živí. Komentář europoslance Petra Ježka

Čas od času slyšíme nebo čteme, že „kvóty“ jsou mrtvé, že někdo někomu slíbil, že nebudou, nebo že se o reformě azylu nebude rozhodovat kvalifikovanou většinou, jak určují smlouvy, ale jednomyslně. A tak bychom mohli pokračovat. Jaký je ve skutečnosti stav této otázky, o níž nakonec rozhodne Rada ministrů EU a Evropský parlament na společných jednáních? A s čím novým přichází Bulharsko, které nyní Radě ministrů předsedá?

Jednorázové rozhodnutí o relokaci určitého počtu žadatelů o azyl z Itálie a Řecka, které schválili ministři vnitra zemí EU v Radě v září 2015, po dvou letech vypršelo a zůstala po něm m. j. žaloba Evropské komise u Soudního dvora EU proti České republice, Polsku a Maďarsku kvůli porušení práva EU. V současnosti EU pracuje na plánované reformě společného evropského azylového systému, jejíž součástí má být podle návrhu Evropské komise z roku 2016 i přerozdělování azylantů („kvóty“). 

Evropský parlament už své stanovisko pro jednání přijal, přičemž obsahuje přerozdělování azylantů nejen při významném nárůstu jejich počtu v některé zemi unie, jak navrhla Komise, ale automatický rozdělovací mechanismus v rámci zemí EU při příchodu každého žadatele o azyl a bez ohledu na stát, v němž do unie vstoupí. 

Pokud jde o Radu EU, v níž jsou zastoupeny všechny členské státy, ta na expertní úrovni projednává dva týdny starý návrh bulharského předsednictví na „opatření a dodatečná kritéria v reakci na náročné okolnosti a vážnou krizi“. O co v něm jde? 

Jako „náročné okolnosti“ bulharské předsednictví označuje situaci, v níž by počet žádostí o azyl dosáhl v některém členském státě 100 % definovaného spravedlivého podílu daného státu na celkovém počtu žádostí v EU. Automatickou reakcí by v takovém případě byla přímá finanční pomoc danému státu, technická a materiální pomoc v oblasti azylu, ochrany hranic a návratů odmítnutých žadatelů. Ostatní členské státy by mohly na dobrovolné bázi přebírat žadatele o azyl z daného státu a Evropská komise by připravila analýzu situace zaměřenou m. j. na vnější opatření ke snížení přílivu žadatelů. 

Pokud by se přijatá opatření ukázala jako nedostatečná a podíl žadatelů v daném státě by vzrostl na 160 % podílu a zároveň na víc než 0,1 % počtu jeho obyvatel, Rada by na návrh Komise rozhodla kvalifikovanou většinou o povinném přerozdělování žadatelů do ostatních členských států. Pokud by Rada nepřijala rozhodnutí (nepodpořila by ho kvalifikovaná většina) a počet žadatelů v daném státě by vzrostl na 180 % podílu, rozhodnutí Rady o návrhu Komise by bylo považováno za přijaté, pokud by ho Rada kvalifikovanou většinou neodmítla do dvou týdnů od dosažení 180% podílu (tzv. obrácená kvalifikovaná většina). Kritériem počtu pro alokování žadatelů o azyl by měl být stejným dílem podíl státu na HDP a obyvatelstvu EU. 

Návrh dále počítá s tím, že celkový počet žadatelů o azyl z jednoho státu EU by měl být nanejvýš 200 tisíc na období dvou let. Členský stát by se mohl „vykoupit“ z přejímání žadatelů, maximálně do výše 25 % své kvóty částkou 30 tisíc eur za osobu indexovanou poměrem HDP na hlavu vykupujícího státu vůči průměru EU. 

Bulharské předsednictví v návrhu popisuje i „vážnou krizi“. Ta by podle něj nastala v momentě, pokud by se předcházející opatření ukázala být jako nedostatečná. V takovém případě by Rada měla možnost kvalifikovanou většinou na návrh Komise činit prováděcí rozhodnutí o dodatečném přerozdělování žadatelů o azyl, které již nebude omezené horní hranicí 200 tisíc žadatelů z daného státu. 

Je jasné, že bulharské předsednictví usiluje o kompromis, o čemž m. j. svědčí i na jedné straně odmítavý postoj k návrhu ze strany států, které jsou proti jakémukoli přerozdělování azylantů (zejm. V4), a na druhé straně zemí podporujících co největší přerozdělování (uprchlickou a migrační krizí nejvíce postižené jižní země a mnohé další). První skupina by přinejmenším chtěla mechanismus nastavit tak, aby povinné přerozdělování v praxi v zásadě nespustil, druhá by chtěla přerozdělovat při co nejmenším počtu žadatelů a automaticky. 

Většinová představa v Radě EU je v současnosti taková, že nebude-li dosaženo shody do konce června, tedy bulharského předsednictví, následující rakouské předsednictví předloží poslední verzi textu podporovanou většinou států k rozhodnutí Radě EU kvalifikovanou většinou (v souladu se zakládajícími smlouvami). Bude-li schválen, začne Rada jednat s Evropským parlamentem o výsledné podobě reformy společného evropského azylového systému. 

Jakkoli technicky a matematicky mohou být návrhy na přerozdělování teoreticky propracované, je stále otázkou, zda mohou dobře fungovat v praxi, kdy představy obyvatel různých zemí EU ale také žadatelů o azyl z různých třetích zemí mohou být odlišné. 

Spíše než o kvótách na uprchlíky se bavme o praktičtějším řešení 

Jako alternativu k debatám o technice přerozdělování bych upřednostnil praktičtější přístup, opřený o pozitivní zkušenosti. Klíčovou je dva roky stará dohoda mezi EU a Tureckem (společné prohlášení), která zastavila migrační proud přes Turecko do unie. Autorem myšlenky na tuto dohodu, který ji nakonec díky své neúnavné aktivitě i prosadil do praxe, je Gerald Knaus z analytického střediska Iniciativa pro evropskou stabilitu (ESI) v Berlíně. Ten v současnosti má i propracovaný plán, jak zastavit nyní nejproblematičtější migrační vlnu, z Libye. A nejen ji. 

Základem plánu je zkrátit dlouhá azylová řízení v Itálii a případně dalších či všech ostatních členských státech na 6 - 8 týdnů, jak to u běžných případů probíhá v Nizozemsku, při zajištění všech práv žadatelů, včetně odvolání atd. Návazným opatřením jsou pak dohody se západoafrickými zeměmi původu migrantů, kdy země budou promptně přejímat odmítnuté žadatele o azyl a výměnou za to se jim od EU dostane benefitů, od finanční pomoci, přes technickou, know-how nebo třeba určitého počtu víz pro studenty. Uvedení těchto opatření do praxe by znamenalo zásadní snížení počtu příchozích ekonomických migrantů; věděli by totiž, že zaplatí tisíce dolarů pouze za to, že po 6-8 týdnech strávených třeba v azylovém zařízení v Itálii budou vráceni domů. Přitom by samozřejmě nadále platilo, že ti, kteří se pro udělení mezinárodní nebo doplňkové ochrany kvalifikují - a z těchto zemí je to zatím jen pod 3 % žadatelů - ji obdrží. 

To vše by zásadně zmírnilo migrační krizi a patrně i oslabilo tlak na přerozdělování žadatelů o azyl. A mohlo vyústit i v to - opět podle G. Knause - že reforma společného evropského azylového systému by umožnila, aby země EU, která nechce v krizové době přejímat azylanty z postižených zemí unie, mohla tuto skutečnost kompenzovat větší angažovaností v zemích původu migrantů podle stanovených pravidel. 

S Gerhardem Knausem jsme jeho návrhy před časem probírali a dohodli jsme se, že mu budu pomáhat s jejich prosazováním na relevantních místech v členských státech a s jejich publicitou. 

Některé jsou již k přečtení zde, včetně analýzy z 26.1. „Jak může azylový systém podle nizozemského vzoru pomoci vyřešit středomořskou uprchlickou krizi“. Jejich autor má oproti mnoha jiným skvělou referenci: stojí za ním nezpochybnitelný úspěch v podobě zastavení nejsilnějšího migračního toku přes Středozemní moře do Evropy.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud