Líbivý populismus českého a slovenského premiéra. Komentář europoslance Pavla Svobody | info.cz

Články odjinud

Líbivý populismus českého a slovenského premiéra. Komentář europoslance Pavla Svobody

„Je třeba říci, že taková směs populistických a nacionalistických výroků, jakou přednesli oba premiéři, je pro nás škodlivá: posiluje vidění kontinentu optikou „my versus oni“, hledá vnějšího nepřítele, aby zakryla domácí selhání, důrazem na izolované národní zájmy oslabuje nadnárodní metodu fungování, k níž se náš kontinent bolestně dopracoval za cenu desítek milionů mrtvých ve válkách, píše v komentáři pro INFO.CZ jeden z nejvlivnějších českých europoslanců Pavel Svoboda (KDU-ČSL).

V souvislosti se středeční návštěvou slovenského premiéra Pellegriniho u českého premiéra v demisi Babiše bych se chtěl pozastavit nad některými výroky obou premiérů, které se týkají nadnárodní metody fungování EU:

„Evropské unii hrozí fragmentace nejen mezi staršími a mladšími zeměmi unie, ale i mezi státy na severu a na jihu kontinentu, nebude-li více respektovat zájmy jednotlivých členských států“: Pravý opak je pravdou. Fragmentace EU spočívá právě v prosazování zájmů jednotlivých států. EU slouží k uskutečňování společných zájmů. Ostatně na to si i Babiš stěžuje v jiném výroku, když volá po dokončení čtyř svobod, zejména pro pracovníky a firmy.

„Česko si přeje větší roli členských států na úkor Evropské komise.“ Opravdu by mě zajímalo, co autor tímto výrokem chtěl říci. Členské státy totiž úkolují Evropskou komisi v rámci Evropské rady. Jsou to zase členské státy, které upravují či zamítají legislativní návrhy Komise v rámci Rady EU. I samotné jmenování Komise v zásadě závisí na členských státech jednajících v rámci Evropské rady. Měly by snad samy státy vykonávat politickou kontrolu nad integračním procesem? K tomu by si musely vytvořit další Evropskou komisi.

„V4 jako nástroj prosazování národních zájmů v EU.“ K tomu dvě poznámky. Zaprvé, proč ne, když se na něčem V4 dohodne. Pak to ale už nejsou národní zájmy, ale regionální zájmy, v případě přijetí zájmy evropské. Stejně tak je pro jiné naše zájmy třeba hledat spojence s jinými státy EU.

Zadruhé, nejsem si jist, zda je v českém národním zájmu se otevřeně hlásit k V4. Ta je v očích mnohých zjednodušeně viděna jako klub potížistů: zavádění autoritářských prvků vlády cestou více (Maďarsko) či méně (Polsko) demokratickou, sepjetí moci a mafie (Slovensko), politická kultura: strana premiéra stíhaného orgány českými i evropskými získá téměř 30 % ve volbách (Česko). Těžko ale toto zjednodušení někomu vyčítat, když my sami jsme např. migrační otázku zjednodušili na boj proti povinným kvótám z důvodu suverénního rozhodování o tom, kdo má být na našem území, jakkoliv nikdo nikdy nenavrhoval, že by o každé jednotlivé osobě vpuštěné k nám měl rozhodovat někdo jiný než české orgány. I o těch dvanácti uprchlících, které jsme přijali, toto pravidlo platilo. Ostatně při přijímání prvního rozhodnutí o kvótách se právě Polsko od dojednaného postoje V4 utrhlo a nepostavilo se proti kvótám. Upínat se na V4 je tedy málo prozřetelné.

"Spojuje nás, že bojujeme za své národní zájmy." Nikoli, to nás nespojuje, to nás rozděluje. Pravda by to byla jedině v případě, že by naše národní zájmy byly v podstatě shodné. To ostatně říká mj. slavný Robert Menasse v knize Evropský systém: jsou opravdu zájmy Čecha, Portugalce či Švéda tak odlišné? Což si všichni nepřejí mír, prosperitu, bezpečnost, jistou sociální ochranu apod.? Jenže tato úvaha logicky vede k posílení unijní spolupráce a oslabení vlivu členských států, a to oba premiéři asi říci nechtěli.

„EU potřebuje reformu – završení vnitřního trhu, aby se pracovníci ani firmy nepotýkali v jiných evropských zemích s překážkami. ‚Až potom bychom se měli více integrovat. To znamená míň různých nařízení Komise a víc vlivu a slova členských států‘". Tady těch poznámek bude více.

Zaprvé, je mantrou populistů vždy zmínit potřebu reformy EU. Objektivně vzato by ale každá debata o EU měla začínat konstatováním, že se díky EU u nás máme tak, jak se nikdo nikdy před námi neměl. Potom se bavme o případné reformě. Převažující proud v Evropě říká: čelit kontinentálním problémům můžeme jen společně, tedy větší integrací.

Zadruhé, Babišův výrok „musíme najít nejdřív ty čtyři základní svobody a až potom bychom se měli více integrovat“ je opět protimluv: zdokonalení vnitřního trhu totiž znamená více integrace.

Zatřetí, další Babišův výrok „míň různých nařízení Komise“ ukazuje, že mu zapomněli říci, že legislativní produkce EU je na cca 25 % ve srovnání s obdobím předchozí Komise Barrosovy.

Konečně, jestli něco potřebuje reformu, tak je to česká politická kultura, naše zápecnictví a neschopnost prosazovat naše zájmy. Zájmy prosazují konkrétní lidé. Podívejte se, kolik lidí a na jakých pozicích mají v orgánech EU i menší státy, než jsme my, např. Maďarsko. Ne, za to nemůže EU, za to si můžeme sami individualismem a neochotou prosazovat společné české dobro. Např. Babišovy politické čistky ve všech státních orgánech jdou přesně opačným směrem.

Závěrem je třeba říci, že taková směs populistických a nacionalistických výroků, jakou přednesli oba premiéři, je pro nás škodlivá: posiluje vidění kontinentu optikou „my versus oni“, hledá vnějšího nepřítele, aby zakryla domácí selhání, důrazem na izolované národní zájmy oslabuje nadnárodní metodu fungování, k níž se náš kontinent bolestně dopracoval za cenu desítek milionů mrtvých ve válkách. Namísto toho bylo namístě říci: shodli jsme se na tom, že naším společným zájmem je to či ono a budeme to společně prosazovat v unijních orgánech za pomoci dalších spojenců. My jsme EU.

Autor je českým europoslancem (KDU-ČSL) a předsedou výboru pro právní záležitosti (JURI) v Evropském parlamentu.

 

Pavel SvobodaPavel Svobodaautor: Info.cz

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud