Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na cestě, nebo ve slepé uličce? Volný pohyb služeb v EU už jen v jednosměrce. Komentář M. Dlabajové

Na cestě, nebo ve slepé uličce? Volný pohyb služeb v EU už jen v jednosměrce. Komentář M. Dlabajové

Zdá se, jako by volný pohyb v EU existoval odjakživa; zejména pro mladší generace je taková Evropa dnes už samozřejmostí. Otázkou však je, jak dlouho si ji uchráníme. Současné nálady a způsob uvažování některých totiž naznačuje, jako kdybychom se pomalu ale jistě vraceli zase tam, kde jsme před více než 25 lety složitě začínali. Co za tím stojí a jak se s tím dá bojovat, píše v komentáři pro INFO.CZ česká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO/ALDE).

Před 25 lety jsme snili o Evropě, ve které budeme moci volně cestovat, studovat, pracovat, podnikat. O volném pohybu se v podstatě mluvilo už od Římské smlouvy, kterou bylo v roce 1957 založeno Evropské společenství. Evropa od té doby ušla kus cesty, která vyžadovala spoustu úsilí a energie, aby to, co jsme si předsevzali, se konečně stalo skutečností. Jednotný trh v tomto roce slaví své čtvrtstoletí. Z Evropy se stal kontinent, kde je mír, kde jsme vybudovali vnitřní trh s jeho čtyřmi svobodami, kde naši studenti mohou bez problémů studovat v zahraničí, lidé se ucházet o práci i za hranicemi a evropské podniky mohou oslovit téměř 500 milionů spotřebitelů a udržet si tak konkurenceschopnost. 

Pohřbíme evropskou integraci? 

Zdá se, jako by volný pohyb v EU existoval odjakživa, zejména pro mladší generace je taková Evropa dnes už samozřejmostí. Otázkou však je, jak dlouho si ji uchráníme. Současné nálady a způsob uvažování některých totiž naznačuje, jako kdybychom se pomalu ale jistě vraceli zase tam, kde jsme před více než 25 lety složitě začínali. Narušujeme to, co jsme si takovou dobu budovali, popíráme výhody, na kterých jsme si zakládali. 

Vnitřní trh je bezpochyby jedním z největších úspěchů Evropy. Od svého vzniku přinesl miliony nových pracovních míst a uvádí se, že i 800 miliard bohatství navíc. Volný pohyb v rámci něj se však postupně stal nástrojem, který může Evropu buď více spojit, nebo naopak projekt evropské integrace pohřbít. Mobilita v rámci EU nebyla problémem, dokud EU nebyla převážně západoevropská. To se změnilo poté, co se připojily země středního a východního bloku s nižší mzdovou hladinou. A tento „problém“ se teď bohužel projevil ve velké míře. Na svědomí to má nová úprava směrnice o vysílání pracovníků, kterou minulý týden schválilo plénum Evropského parlamentu. 

Přeshraniční pohyb služeb ve slepé uličce 

Citlivá otázka rozdílů mezi členskými státy a jejich mzdovými hladinami byla tématem, které se v Evropě dlouhodobě drželo pod pokličkou. Naplno je otevřela až diskuze o vysílání pracovníků, která se rozběhla před více než dvěma lety. Přestože vyslaní pracovníci nepředstavují ani jedno procento pracovní síly, stali se oním symbolem politické rozepře. Populární heslo „stejná mzda za stejnou práci na stejném místě“, které směrnici zviditelnilo napříč státy, si slibuje, že tento problém na trhu práce vyřeší ze dne na den a zažehlí mzdové rozdíly napříč EU. Jaká naivita.

Rozpočet EU 2021-2027

Konvergence mezd v Evropě je samozřejmě nezbytná, ale nikdy k ní nedojde jednostranným povelem z evropských institucí. Právě naopak. Pro firmy, které teď budou muset svým zaměstnancům v cizině platit odměnu, která bude zahrnovat veškeré složky předepsané v hostitelské zemi právními předpisy, včetně kolektivních smluv v daném odvětví, to znamená obrovské finanční a administrativní zatížení. Odpadá tak jedna z konkurenčních výhod našich pracovníků poskytujících za hranicemi cenově dostupnější služby. Přestože směrnice pracovníkům sice krátkodobě zaručí lepší mzdové podmínky, jejich zaměstnavatel ve finále zakázku vůbec nedostane. Novými pravidly tak zcela kontraproduktivně podkopáváme vnitřní konkurenceschopnost EU, která jako jediná ke konvergenci mezd přispívá. Jestliže původní směrnice z roku 1996 měla usnadnit přeshraniční pohyb služeb na vnitřním trhu a zvýšit mobilitu, která je v EU i tak nízká, její revize tuto snahu teď naprosto zazdila. 

Instalatér nebo první houslista v jednom pytli 

Stavět limity na dobu, po kterou může vyslaný pracovník v zahraničí své služby poskytovat, popírá jednu ze základních hodnot EU, na kterých byl vnitřní trh vystavěn. Podle Západu nová pravidla údajně skoncují se zneužíváním vyslaných pracovníků. Omyl. Skoncují totiž se samotnými vyslanými pracovníky. Je velká škoda, že tuto politickou rozepři odnesli právě oni. Strašák „polského instalatéra“ bohužel sehrál svoji roli. Všichni cizinci pracující v jiné zemi EU tak byli hozeni do jednoho pytle. V případě vysílání pracovníků do zahraničí se ale nejedná pouze o dělníky na stavbě, ale o vysoce specifické a odborné zakázky, které těží z mobility dovedností a řeší problém jejich nedostatku v dané zemi. Celé dvě třetiny pracovníků vysílaných do zahraničí jsou vyslány díky svým dovednostem a kvalifikaci. Pokud je našim cílem řešit skutečné problémy na trhu práce, musíme přeci mobilitu dovedností a pracovních sil obecně podpořit, nikoli naopak, jako je tomu v případě této směrnice. 

Nová pravidla se navíc odrazí i na české kultuře a umění. Vzhledem k tomu, že pravidla o vysílání budou nově uplatňována od prvního dne práce v zahraničí, významně se dotknou také českých orchestrů vyjíždějících na turné do Evropy. Dovedete si tak představit, co to pro takový český orchestr, pro který jsou koncertní turné po Evropě podstatou existence, může znamenat. Český houslista si zajisté zaslouží stejné ohodnocení jako ten francouzský. Stejně tak jako český inženýr by měl pobírat stejné výhody jako ten německý. Jen KDYBY to bylo z ekonomických důvodů možné. Zapomínáme, že rozdíly mezd v Evropě tu existují z historických důvodů, které prostě nemůžeme popřít. Kolaps našich ekonomik byl zapříčiněn nejen nízkými nebo nulovými soukromými investicemi a nedostatkem podpory inovací, ale právě uplatňováním stejného režimu rovného odměňování, které se teď snažíme paradoxně zase vzkřísit. 

Ochrana pracovníků je jen zástěrkou 

Můj postoj rozhodně neznamená, že našim pracovníkům nechci dopřát lepší mzdu a že hájím nespravedlivou hospodářskou soutěž nebo nekalé podnikání. Zkusme se ale aspoň na chvíli podívat na reálnou situaci na trhu práce očima majitelů firem, kteří jsou skutečnými tvůrci pracovních míst. Co tito podnikatelé a zaměstnavatelé doopravdy potřebují? Jsou to další nařízení, která jim budou ještě více svazovat ruce? Nebo jednoduchá a efektivní řešení, která půjde jednoduše aplikovat v praxi? Musíme přece brát v potaz ekonomické možnosti a zvážit dopad našich rozhodnutí na všechny, tedy i na podnikatele a zaměstnavatele, kteří jsou páteří evropského trhu práce. Pokud dochází k sociální nespravedlnosti, děje se tak z důvodu zneužívání pravidel, proti kterému je třeba systematicky bojovat, a to především zvýšenými kontrolami nad dodržováním platných pravidel. Nikoli jejich dalším zpřísněním. Protože kdo chce pravidla obcházet, vždy si kličku najde a ve finále budou nejvíce postiženy ty poctivé podniky, které se dodržováním pravidel paradoxně dostávají do ekonomické nevýhody. 

Přestože se celá diskuze o vyslaných pracovnících stočila jen nad to, zda bude mít řidič kamionu nebo dělník na stavbě vyslaný do zahraničí mzdu takovou nebo makovou, o mzdy v jádru problému vůbec nejde. Jde o budoucnost Evropy a jejich hodnot. Je to debata o tom, jakou Evropu vlastně chceme. EU není jen obyčejný trh. Má politickou a společenskou složku, což z něj dělá více společnost než trh. Pokud však jednotný trh se všemi jeho zásadami nebude respektován, bude se naše společnost rozpadat. Pokud bychom totiž jednali jen každý za sebe, zatlačí nás dynamika světového vývoje do pozadí. Společně však máme šanci tuto dynamiku ovlivňovat a hájit naše společné zájmy a hodnoty. Naší povinností je tyto společné evropské hodnoty chránit, a ne je obcházet a zpochybňovat podle národních zájmů. To se momentálně bohužel děje. Vydáváme se cestou omezování, které je pro naše podnikatele a tvůrce pracovních míst neúnosné. A pokud tento trend zavčas nezvrátíme, obávám se, že pohyb služeb po EU bude možný už jen v jednosměrce.


Autorka je poslankyně Evropského parlamentu zvolená za ANO.

Martina Dlabajová

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1