Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vydavatelé musí najít společnou řeč s Googlem a Facebookem. Komentář Dity Charanzové

Vydavatelé musí najít společnou řeč s Googlem a Facebookem. Komentář Dity Charanzové

Se zájmem jsem si přečetla komentář šéfredaktora Info.cz Michala Půra k autorským právům vztahujícím se ke zpravodajství na internetu. Text vnímám jako legitimní postoj strany, která z logiky věci v první řadě zastupuje práva vydavatelů a novinářů. Jsem si plně vědoma toho, že svět internetu a volně šířeného obsahu, v tomto případě zpráv, za kterými je práce jednotlivce a na druhé straně taky mzda, kterou za ni dostal, je velkou zatěžkávací zkouškou. Vím, že to ani zdaleka není jednoduché, zároveň si ale nemyslím, že cesta z této situace vede přes silně restriktivní politiku, která by například odkazy na zpravodajský obsah ve vyhledavačích, ať se bavíme o Googlu, Seznamu či jiném, zpoplatnila.

Pokud bychom z vyhledávačů vyselektovali tyto seriózní zdroje informací, zůstaly by tam jen ty, které nebudou podléhat autorské ochraně. V první řadě tedy záplava dezinformací a lží, které si dnes může na internetu vycucat z malíčku a publikovat kdokoli. Nemohu tedy přijmout premisu, že bráníme účinné ochraně před tzv. fake news, když nechceme zpoplatnit výsledky vyhledávání. Tím, že ve vyhledavačích zůstanou zobrazeny i zprávy ze seriózních zdrojů, naopak dezinformace ředíme hodnotnými informacemi. Dokonce jsem si dosud myslela, že šíření seriózních zpráv třeba mezi uživateli facebooku či twitteru je pro mediální dům spíše žádoucí, je to de facto reklama a tedy i důvod, proč sami autoři některé své články na sociálních sítích publikují. Asi jsem se mýlila.

Nebudu zde uvádět data o dopadech obdobné legislativy zavedené ve Španělsku a Německu. Neučiním tak, protože příslušná studie byla předem zpochybněna v původním textu a já nemám dostatek důkazů, abych tyto pochyby vyvrátila. Nemohu ale nezmínit přístup editorial deníku El País, kde autor postup, který právě tyto dvě země provedly, označuje za zcela mylný, volá po symbióze vydavatelů a technologií, nikoli po konfrontaci. Ukazuje dokonce, jak se trh snaží se situací vypořádat a jak jeden z nevýznamnějších španělských deníků El País dnes sám hledá cesty ke společným projektům s Googlem i Facebookem.

Ani Španělsko, ani Německo dnes zkrátka samo neříká, že našlo skvělé řešení popsaného problému, hovoří se naopak o propadu návštěvnosti zpravodajských webů a s ním spojeným propadem i finančním.

Rozvoj internetu nezastavíme, jeho využití stále roste. Autorská práva jsou v tomto prostředí ohromným oříškem, ať jde o hudbu, filmy nebo právě zpravodajství. Neříkám, že se tímto novým fenoménem nemáme zabývat, jen tvrdím, že nepovažuji za šťastné přenést celou zodpovědnost na platformy, které obsah šíří. Nakonec i ony slouží jako prostor, kde se třeba nová média – ta seriózní, mohou stejně dobře etablovat a dostat do povědomí čtenářů. Některé domy například část svých obsahů zpoplatňují, čtenář si text dočte, jen pokud za článek za platí, nebo má již předplaceno. Není třeba toto cesta, jak lépe ochránit autorská práva? Opravdu by měly být zpoplatněny i odkazy tvořené často jen pár slovy?

Tolik můj pohled a snad stručné vysvětlení, proč nemohu souhlasit s tím, že bych podlehla mocné lobby, jak sem byla nařčena v textu, ale že jsem se k výzvě přidala s čistým svědomím a z vlastního přesvědčení.

Autorka je poslankyně Evropského parlamentu zvolená za ANO.

Dita CharanzováDita Charanzováautor: Info.cz

 

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1