Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Začneme se konečně bránit? Vyhoštěním ruských zpravodajců to teprve začíná. Komentář Jakuba Jandy

Začneme se konečně bránit? Vyhoštěním ruských zpravodajců to teprve začíná. Komentář Jakuba Jandy

Osmadvacet unijních států se postavilo za Velkou Británii, která zažila ruský útok chemickou zbraní hromadného ničení na svém území. Britové již vyhostili 23 ruských nedeklarovaných zpravodajců, minimálně dalších šest států včetně Česka se připravuje k podobnému kroku odvety.

Nutno přiznat, že první útok zakázanou zbraní hromadného ničení na území členského států Aliance za celou dobu její existence je tak závažný, že vyhoštění jen několika desítek ruských zpravodajců z Evropy není ani náhodou dostatečným trestem pro Putinův režim. Takovou odvetou by byl tvrdý zásah proti penězům ruských oligarchů, k čemuž se Británie chystá. Nebo skutečně detailní prošetřování ruského vlivu například parlamentní vyšetřovací komisí, k čemuž v Česku zatím nikdo nemá odvahu.

Hlavním smyslem reakce evropských spojenců na ruskou agresi není „vyhošťování diplomatů“, jak to mnozí nepřesně nazývají, nýbrž vyhošťování nedeklarovaných zpravodajců. Státy mezi sebou sdílejí emisary, kteří mají za úkol působit jako spojka svého státu v hostitelské zemi. Kvůli tomu musejí dodržovat vzájemně dohodnutá pravidla a konvence, která lze zjednodušeně popsat jako základy slušného společenského chování, akorát převedené na úroveň států.

V rámci mezistátních vztahů existuje i takzvaná zpravodajská diplomacie. Státy si mezi sebou hostí zástupce zpravodajských služeb, kteří opět slouží jako spojky mezi svou domácí institucí a místními zpravodajci. Tito styční důstojníci mají diplomatické krytí a civilizované státy je svému hostiteli deklarují, takže nevzniká podezření, že tyto osoby jsou v daném státě potají a provádějí nepřátelské aktivity.

Česko jako ruská základna proti Německu

Nyní se podívejme na situaci ohledně ruského zastoupení v Česku. Celkové ruské oficiální zastoupení v Česku se průběžně pohybuje celkově okolo 140 osob. To je v součtu obrovské číslo vzhledem k menší velikosti našeho státu, navíc je v české bezpečnostní komunitě známo, že až polovinu ruského personálu tvoří zpravodajci a že je Praha využívána jako významná ruská základna pro zpravodajské aktivity proti našim spojencům, zejména Německu.

Rusové své zpravodajce českým institucím nehlásí, což podle kontrarozvědky BIS „jednoznačně implikuje činnost, která ohrožuje bezpečnost a jiné oprávněné zájmy České republiky“. Nejde jen o špionáž, tedy krádež utajovaných nebo jinak citlivých informací. Ruský stát masivně užívá metody známé jako aktivní opatření, tedy například šíření dezinformací, rekrutování kolaborantů, podporu různých extremistických skupin, nebo snahy o získávání českých politiků.

Zpravodajci pod diplomatickým krytím na ambasádách a konzulátech také často slouží jako řídící osoby pro sítě takzvaných nelegálů – tedy ruských zpravodajců, kteří nejsou kryti diplomatickým pasem, ale přijíždějí do Česka například pod identitou studentů nebo obchodníků. Těmto osobám na rozdíl od jejich diplomaticky krytých kolegů hrozí regulérní vězení, pokud páchají nelegální činnost. Z tohoto důvodu je v bezpečnostních kruzích chápáno vyhošťování špionů skrývajících se pod diplomatickou imunitou jako více než symbolický krok – rozbijete totiž soupeři část jeho vyzvědačských sítí, když jim pošlete domů velitele.

Právě proto české zpravodajské služby bijí hlasitě na poplach, protože český stát zde toleruje masivní nepřátelské aktivity jak proti sobě, tak proti svým nejbližším spojencům. Analogií z normálního života může být, když si domů pozvete opraváře pračky, věříte, že jde o opraváře pračky, a daná osoba vám doma začne vykrádat cennosti, svádět partnerku a pomlouvat rodiče. Logicky ji okamžitě ze svého domu vyhodíte.

Začneme se konečně bránit

České zpravodajské služby dobře ví, kteří ruští „diplomaté“ provádějí nepřátelské aktivity na našem území. Domů je však mohou poslat, až když je chytí při činu, který většinou musí být nelegální – od úplatků po špionáž. Jenže řada vlivových aktivit není formálně nelegální, přesto je výrazně nepřátelská a nebezpečná, jako je to například i u většiny forem (zatím ještě) nenásilného extremismu. Proto mají české bezpečnostní instituce svázané ruce a musí čekat na to, zdali se politici na vládní úrovni rozhodnou začít stát bránit. Po ruském chemickém útoku na našeho britského spojence se otevírá příležitost přidat se ke skupině spojenců a nebýt tak na očekávanou ruskou odvetu sami. Přesně kvůli tomu funguje náš stát ve spojeneckých svazcích, aby i menší země jako je Česko mohli ve skupině zemí přitlačit agresivní Rusko k odpovědnosti.

Obvyklý protiargument zní – jenže Rusové nám výrazně zmenší české diplomatické zastoupení v Rusku. Stojíme tu před strategickou volbou. Je pro český stát důležité rozbít nemalou část nepřátelských ruských zpravodajských sítí, nebo tento sebeobranný krok nemá větší cenu než necelá 2 % našeho exportu, která do Ruska směřují? Nicméně český export do Ruska nezmizí snížením počtu českých diplomatů, jen se ztíží. To je jistě pro konkrétní exportéry nepříjemné, jenže je to skutečně důležitější než rozbití části ruských vlivových a vyzvědačských sítí proti našemu státu na našem území? 

Ruská strana se vždy pokouší vytvořit ufňukaný dojem, že vůči ní dochází k bezpráví. Zástupci zájmů Kremlu v Česku i v této kauze jasně ukazují, že pracují pro ruské a nikoliv české zájmy. V různých státech se tomu říká vlastizrada. Například čeští komunisté, loajálně sloužící Moskvě od svého založení v roce 1921, se snaží jakoukoliv českou snahu bránit se zablokovat. Položme si tedy otázku přímo – mají demokratické státy právo vyhostit nepřátelsky jednající nedeklarované ruské zpravodajce ze svého území, navíc v reakci na ruský útok chemickou zbraní hromadného ničení na území státu NATO? Nebo ještě jednodušeji – začneme se konečně aspoň trochu bránit?

Zmenšení ruské vyzvědačské sítě v Česku by měl být jen první a naprosto automatickou imunitní reakcí. Mezi další naprosto základní obranné reakce by měla patřit sněmovní vyšetřovací komise pro zmapování čínského a ruského vlivu v Česku, nebo politická izolace těch, kteří systematicky hájí zájmy nepřátelského ruského režimu. Dokud nezačneme jako stát vykazovat známky, že se hodláme aspoň trošku bránit, budou si nás autoritářské režimy dál jednoduše rozebírat a skupovat. Státy, které tuto bitvu vzdaly a dnes plně nebo částečně slouží jako ruské loutky, najdeme i v našem širším regionu. Bělorusko, Moldavsko, Srbsko. 

Jakub Janda je ředitelem think-tanku Evropské hodnoty, kde mimo jiné vede program Kremlin Watch zaměřený na ruské vlivové a dezinformační operace

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1