Pamatuji si velmi živě, jak jsem se hned na sklonku roku 89 vydala stejně jako tisíce dalších Čechů do Rakouska, abych viděla, jak to vypadá za železnou oponou. S pár drobnými v kapse a s pocitem druhořadého člověka jsem pak chodila mezi regály nějaké samoobsluhy, kde jsem koupila kafe a čokoládu. Chutnalo to báječně a babička to stručně okomentovala: holt Západ. Nutno podotknout, že takový štrůdl, který tehdy pekla babička, neměli ani v Rakousku. Ale to jiný příběh.
Od té doby uplynulo spoustu let a nabídka na českém trhu se výrazně zlepšila, avšak mnoho českých nebo slovenských občanů stále nakupuje za hranicemi v Rakousku a Německu se stejným pocitem, že to "tam" mají lepší. A zároveň s pocitem nespravedlnosti, že jsme pořád jacísi druhořadí spotřebitelé, potažmo občané.
Nedávné studie provedené v několika zemích EU naznačují, že se jedná o reálný problém. Složení produktů dané využitím lokálních surovin nebo přizpůsobení receptury místním chuťovým preferencím není v rozporu se zákonem. Jižané například preferují o něco sladší kávu než obyvatelé Skandinávie. U značkových výrobků však spotřebitelé oprávněně očekávají, že pod stejnou značkou kupují stejnou kvalitu, ať už si je koupí kdekoli.
