Nezmar Berlusconi se vrací. Vše, co potřebujete znát o žhavém adeptovi na vítěze italských voleb | info.cz

Články odjinud

Nezmar Berlusconi se vrací. Vše, co potřebujete znát o žhavém adeptovi na vítěze italských voleb

Itálii – třetí největší ekonomiku eurozóny – v neděli čekají klíčové parlamentní volby, v nichž bude o přízeň voličů soutěžit víc než 20 politických stran a hnutí. Největší pozornost však poutá kandidatura bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, který spolu se stranou Vzhůru Itálie v předvolebních průzkumech zaznamenává překvapivý úspěch. Pro jednaosmdesátiletého politického matadora prošpikovaného řadou korupčních a sexuálních skandálů to je už sedmá příležitost, jak ve volbách soupeřit o voličské hlasy. Předem ale ví, že na premiérské křeslo nedosáhne – Berlusconi má totiž zakázáno vykonávat veřejné funkce. Co je dobré o kontroverzní postavě italské politiky před volbami vědět?

Kdo si myslel, že vrcholná politická kariéra Silvia Berlusconiho – symbolu problematického propojení byznysu s politikou a médii – skončila v roce 2011 odchodem z čela vlády, byl na omylu. Nedělní volby pro něj mohou znamenat velký návrat a novou vstupní bránu do nejvyšší politiky. Koalice pravého středu, ve které kromě jeho strany Vzhůru Itálie figuruje také euroskeptická Liga severu Mattea Salviniho a protiimigrační strana Bratři Itálie Giorgie Meloniové, by podle průzkumů mohla získat kolem 36 procent hlasů.

„Je šokující, že se vůbec po těch letech dostal zpátky. Byl čtyřikrát premiér, má za sebou spoustu skandálů, je mu 81 let a vypadal, že už je odepsaný. Má dokonce soudem uložený zákaz vykonávat ústavní funkce a najednou se dokázal znovu zmobilizovat. Navíc má podporu kolem 15 procent občanů, což je z jeho strany něco fantastického a ukazuje se, že to, s čím oslovuje lidi, u části voličů v Itálii stále nachází úspěch,“ komentuje pro INFO.CZ Berlusconiho snahu o návrat politolog Institutu mezinárodních studií FSV UK Martin Mejstřík.

V Evropě se nenajde snad nikdo, kdo by o Berlusconim neslyšel. Úspěšný podnikatel se v 70. letech začal zajímat o mediální sféru a už v roce 1980 se podílel na vzniku první celostátní komerční televize Canale 5. Tím ale jeho působení v mediální sféře teprve začalo a postupem času začal do svého konglomerátu Mediaset přidávat stále víc stanic a vydavatelství. V roce 1986 se Berlusconi stal také majitelem fotbalového klubu AC Milán, kterým byl až do loňského roku, kdy klub za 20 miliard korun prodal.

V politice se začal angažovat začátkem 90. let. V roce 1994 založil pravicovou stranu Vzhůru Itálie (Forza Italia), se kterou o pouhé dva měsíce později ovládl parlamentní volby a poprvé se stal italským premiérem. V čele země však stál celkem čtyřikrát a kromě toho vedl i řadu ministerstev – například zahraničních věcí, financí, zdravotnictví nebo ekonomického rozvoje.

Ostřílený politik a mediální magnát je však ověnčený také mnoha skandály, které se lidem při vzpomínce na Berlusconiho vybaví většinou jako první. Jednaosmdesátiletý politik stál před soudem více než dvacetkrát, kdy byl obviněn například z falšování účetnictví, zpronevěry, daňových podvodů nebo spolčování s mafií. Nelze ale opomenout ani aféru Rubygate, kdy byl v roce 2013 odsouzen k sedmiletému vězení za sex s nezletilou dívkou. Po dovolání mu však další soud trest zrušil. Podobně byl Berlusconi odsouzen několikrát, nikdy ale do vězení nenastoupil.

Kvůli odsouzení v kauze daňových podvodů však Berlusconi nesmí do roku 2019 vykonávat veřejné funkce. I kdyby tak jeho koalice nedělní volby ovládla, do premiérského křesla kontroverzní politik s nepřirozeně bílým úsměvem neusedne.

„Berlusconi být premiérem nemůže a kdo jím bude, to je v současnosti ten největší otazník. Je vysoce pravděpodobné, že koalice ty volby vyhraje, bude se však muset dohodnout na nějakém kompromisním kandidátovi na premiéra. Musíme si uvědomit, že koalice sice ve volbách s největší pravděpodobností zvítězí, ale nedosáhne na většinu v poslanecké sněmovně – to znamená, bude se muset domluvit pravděpodobně s Demokratickou stranou na nějaké toleranci, či koalici, jako byla v roce 2013, jinak tu vládu nebude možné vůbec stavět,“ říká Mejstřík.

Jak se ale zdá, Berlusconi už začíná střádat plány na obsazení premiérského křesla sám. Jak před nedávnem řekl rádiu RTL, přemýšlí o třech možných kandidátech, jmenoval však zatím jen jednoho. Je jím člen strany Vzhůru Itálie a předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani. „Kdyby bylo možné mít Antonia Tajaniho za premiéra, byla by to skvělá volba. Vždy nám ukazoval absolutní loajalitu k našim principům a myšlenkám a také k Silviu Berlusconimu,“ nechal se koncem ledna slyšet černý kůň nedělních voleb.

Berlusconiho evropská politika

Na svou kontroverzní minulost Berlusconi nedbá a věří, že jeho koalice volby s přehledem vyhraje – předpovídá jí dokonce 40 procent hlasů. Aby oslovil co nejvíce voličů, bere si na paškál ty nejvýbušnější otázky letošních voleb, jako je migrace. Počátkem února například označil migranty za „sociální bombu, která hrozí explozí“. Tuto protiimigrační rétoriku, která se podobá spíš jeho kolegovi z Ligy severu Matteu Salvinimu, Mejstřík připisuje právě předvolební atmosféře, kdy strany udělají pro přízeň voličů téměř cokoliv.

„Ještě před měsícem se k migraci nijak dramaticky nevyjadřoval. Nyní to dělá proto, že to italská společnost vnímá jako téma číslo jedna. Na rozdíl od Salviniho, který to má jako svou agendu, je to u Berlusconiho dáno jen snahou zaujmout voliče. Tím se ukazuje, že je typický populista, protože uchopuje téma, které je populární ve společnosti, ale až populární nebude, nebude se k tomu vyjadřovat ani on,“ říká odborník na italskou politiku s tím, že poslední platný imigrační zákon byl přijat právě za vlády Berlusconiho před 15 lety.

Kromě vyjádření na konto migrantů se však Berlusconi v posledních týdnech „blýsknul“ i dalšími kontroverzními prohlášeními. Naposledy minulý týden se například pochlubil tím, že konec studené války mezi Spojenými státy a někdejším Sovětským svazem je jeho zásluhou. Přestože se konec studené války datuje na přelom 80. a 90. let, definitivní konec podle něj přišel až v roce 2002 na summitu NATO.

„Když jsem byl u vlády v roce 2001, veřejně jsem říkal, že chci ukončit studenou válku, která probíhala 50 let a byla strašným utrpením,“ prohlásil v rozhovoru s italskou televizí. Že Berlusconimu nechybí sebedůvěra, však dokázal v minulosti už několikrát. Po sexuálním skandálu o sobě v roce 2009 například řekl, že je „nejlepším šéfem vlády, jakého kdy Itálie měla“.

Berlusconi však poutá pozornost také vřelým vztahem s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. „Považuje za přítele, navštěvovali se, i když Berlusconi už nebyl premiér, vyměňovali si dary k narozeninám a podobně. Putin také často býval v Itálii jeho hostem. Mají velmi blízký osobní vztah, nicméně Itálie obecně má k Rusku mezi evropskými zeměmi dlouhodobě dobrý vztah, a to díky ekonomickým zájmům, ale také díky tomu, že je Itálie od Ruska dostatečně daleko na to, aby s ním měla nějaké geopolitické problémy, jako s ním máme my ve střední Evropě,“ říká Mejstřík s tím, že větším strašákem z ovlivňování italské politiky Ruskem plyne od Ligy severu, kterou s ruskými kruhy pojí i finanční vztahy.

Vzhledem ke kontroverzním výrokům ale i spojení s Ligou severu, která se minulý týden vyslovila pro možnost vystoupení Itálie z Evropské unie, pokud se v unii do dvou let nezačne jednat o změnách fiskálních a finančních pravidel v EU, je otázkou, zda bude Berlusconi po volbách razit proevropský směr. Z odklonu od proevropského směřování však Mejstřík obavy nemá.

„Berlusconi je populistický pragmatik a bude říkat to, co lidé chtějí slyšet. On ví, že musí s Bruselem vyjít, zároveň ale musí dát sluchu i voličům doma, kteří chtějí volit Ligu severu. To je právě výhoda té středopravé koalice. Pokud jste volič a chcete volit od středu doprava, máte na výběr – pokud jste více proevropský, můžete volit Berusconiho, pokud jste více protievropský, můžete volit Salviniho a jeho Ligu severu. Zároveň ale volíte tu jednu koalici, takže to je jejich výhoda,“ říká odborník.

Že s Berlusconim v Bruselu začínají zase počítat, ukázaly i předchozí týdny. V lednu byl v hlavním městě evropských institucí přijat předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem a za politického partnera ho po letech začala považovat i německá kancléřka Angela Merkelová. Jak navíc připomíná Mejstřík, že půjde Berlusconi proevropskou cestou, naznačuje už jeho dřívější působení v čele Itálie.

„Když byl Berlusconi premiér, Itálie vystupovala v EU naprosto standardně. Pokud si odmyslíme všechny ty jeho skandály a výroky, které jsou způsobeny hlavně tou jeho osobností, Itálie vždy patřila během jeho vlád k absolutně bezproblémovým evropským zemím,“ říká Mejstřík.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud