Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nový rozpočet EU může Česko překvapit. Nesmí se ale šířit jen půlka pravdy, varuje ekonom Zahradník

Nový rozpočet EU může Česko překvapit. Nesmí se ale šířit jen půlka pravdy, varuje ekonom Zahradník

V evropských zemích se rozhořívá debata o podobě víceletého finančního rámce Evropské unie pro léta 2021 až 2027. Nejožehavější otázkou je, jak bude zaplněna díra po odchodu Velké Británie z EU, kdy unijní kasa přijde asi o 13 miliard eur ročně. Objevují se úvahy, že země především střední a východní Evropy, kam dnes přitéká nejvíce evropských peněz, o citelnou část prostředků z unijního rozpočtu přijdou, což může rozdmýchat další euroskeptické nálady. Ekonom Petr Zahradník však pro INFO.CZ upozorňuje, že čím víc země do rozpočtu přispějí, tím víc z něj dostanou. Výpadek způsobený brexitem podle něj nemusí být nijak fatální překážkou.

Budoucí rozpočet je jedním z témat, která v současnosti nejvíc hýbou evropskou politikou. První nástřel toho, jak by dlouhodobý finanční plán EU po roce 2020 měl vypadat, minulý týden nastínila Evropská komise. Začátkem tohoto týdne se takzvaným víceletým finančním rámcem zabývali také ministři financí zemí EU a v pátek ho budou mít na stole lídři 27 unijních zemí, kteří se sejdou na neformálním summitu v Bruselu.

Právě během pátečního setkání má dojít na diskuzi o řešení výpadku příjmů, se kterým se po brexitu budou muset unijní země vyrovnat. Odchod Britů, kteří jsou čistými plátci do unijní pokladny, přinese díru ve výši 13 miliard eur, tedy asi 325 miliard korun. Evropská komise varuje, že takovou mezeru není možné zaplnit jen úsporami. Unie chce totiž významnější část peněz soustředit na nové výzvy, jako je migrace, bezpečnost či lepší ochrana vnějších hranic.

VŠE O DĚNÍ V EVROPSKÉ UNII V NOVÉ RUBRICE INFO.CZ >>>

Podle ekonoma České spořitelny Petra Zahradníka však výpadek způsobený odchodem Británie není nic tragického. „Myslím, že výsledná částka, která zbude po brexitu, bude snadno řešitelná – hovoří se o 13 miliardách eur ročně, což je v rámci sedmiletého období zhruba 90 miliard. To se samozřejmě může zdát hodně, ale rozpočtový rámec celkově představuje víc než tisíc miliard a ten příští bude zřejmě ještě větší, takže 90 miliard eur zase není tak velká rána,“ říká pro INFO.CZ ekonom, který se problematice Evropské unie dlouhodobě věnuje.

Kvůli brexitu se nicméně mluví o tom, že unijní země budou muset svůj příspěvek do společné evropské pokladny navýšit, aby výpadek 13 miliard eur zalepily. Zatímco dnes výše příspěvků odpovídá jednomu procentu unijního hrubého národního důchodu, po roce 2020 by mohla vzrůst někam k 1,1 či k 1,2 procentům.

„Za předpokladu, že by se odvod navýšil na 1,2 procenta HDP Evropské unie, příspěvek České republiky by se zvýšil na přibližně o tři miliardy korun ročně. Takže pokud v současné době platíme nějakých 40 miliard, za stejných podmínek bychom platili plus minus 43,“ upřesňuje Zahradník, co by pro Česko změny v rozpočtu v praxi znamenaly. Proti zvyšování českého odvodu se však koncem ledna v Bruselu vyslovil premiér Andrej Babiš. Svá slova potvrdil i minulý týden ve sněmovním evropském výboru, kde řekl, že by EU měla naopak víc šetřit ve svých strukturách.

Jak ale upozorňuje Zahradník, rozdíl v příspěvku po brexitu by nebyl nijak markantní a země jako Polsko nebo Maďarsko se ke slibu navýšit odvod do unijní kasy na 1,2 procenta už před nedávnem přihlásily. „Mám pocit, že zvlášť z pohledu těchto dvou zemí jde o využití příležitosti, spíš než o negativní efekt brexitu, protože si Maďarsko a Polsko spočítaly, že evropský rozpočet je pro ně výhodná věc a čím víc do něj přispějí, tím víc z něj dostanou,“ říká Zahradník.

Zatímco Babiš ale zvýšení příspěvku odmítá, česká ministryně financí Alena Schillerová tuto možnost v pondělí u příležitosti jednání Rady pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) připustila. „My teď momentálně počítáme, kolik bude výnos DPH a dalších daní a náš podíl. Osobně se kloním k tomu, že to je hodně reálné, že ten podíl budeme muset zvýšit. Ale jaká to budou procenta, jaká výše, to vám v této chvíli neřeknu,“ řekla Schillerová novinářům v Bruselu.

„Z mého pohledu je docela příznivá zpráva, že paní ministryně se k polskému či maďarskému pohledu také připojila, protože ještě před třemi týdny pan premiér Babiš říkal, že si myslí, že se příští evropský rozpočet obejde bez navýšení tohoto podílu,“ komentuje pozvolnou změnu postoje Česka Zahradník, který zároveň upozorňuje na to, že i přes navýšení příspěvku bude Česko stále čistým příjemcem, a to přinejmenším během celého období následujícího finančního rámce, tedy asi do roku 2027. Jak dlouho bude víceletý rámec – neboli finanční perspektiva EU – trvat, totiž zatím není jasné. Nejpravděpodobnější však zůstává sedmileté období, které by končilo v roce 2027, hovoří se ale také o zkrácení na pět let.

O délce, ale především o struktuře příjmů a výdajů se však bude ještě horečně jednat. Neformální summit bude první příležitostí, kde si 27 unijních zemí bude moct vzájemně sdělit vlastní pozice, diskuse však naplno odstartují v květnu, kdy chce Komise představit první konkrétní představu, jak by unijní financování mělo po roce 2020 vypadat. Vše by pak mělo být dojednáno do voleb do Evropského parlamentu, které se odehrají na jaře 2019.

O prvních změnách se však diskutuje už dnes a podle prvním proklamací to vypadá, že se škrtů dočkají dvě dosavadní priority evropského rozpočtu – zemědělství a strukturální fondy, které jsou určené na rozvoj chudších regionů. „V zemědělství si myslím, že lze očekávat další redukci výdajů. Společná zemědělská politika byla doteď největší jednorázová položka evropského rozpočtu a to se podle mě změní a změní se i účel příspěvků, které se zemědělství týkají,“ říká Zahradník.

Změny financování se však výrazně dotknou také právě strukturálních fondů, které jsou pro Česko důležitým zdrojem příjmů. Země bývalého východního bloku, které se dnes nejvíce blíží západnímu průměru – což je případ právě České republiky – by přitom novým přepočtem evropského rozpočtu mohly být poškozeny nejvíc.

„My jsme jaksi první na ráně. Pro čerpání evropských peněz jsou stanovená kritéria, která mimo jiné říkají, že čím méně vyspělá ta země je, tím větší možnost čerpání má. Co se týče HDP na obyvatele, Česká republika za rok 2017 dosáhla hladiny přibližně 90 procent průměru EU, čímž budeme nebo už jsme nejvyspělejší z těch východních členských států,“ vysvětluje Zahradník s tím, že některé oblasti Česka už jsou rozvinuté natolik, že by v příštích letech mohly dostat peněz míň než dnes.

„Některé regiony už překročily hranici těch nejchudších regionů EU, jinými slovy ten trychtýř pro ty možnosti čerpat se pro příští období zúží. To se týká například Jihomoravského kraje – respektive regionu soudržnosti Jihovýchod – dále třeba středních Čech, Jihozápadu. Tyto regiony s velkou pravděpodobností nebudou mít možnost využívat kohezní prostředky v tak velkém rozsahu jako v současnosti,“ vysvětluje odborník s tím, že velkorysá podpora naopak zůstane například ústeckému nebo moravskoslezskému regionu.

Debata o možném navyšování příspěvků do evropského rozpočtu se začíná vést v době, kdy v některých zemích střední a východní Evropy znatelně rostou euroskeptické nálady. Mezi ně patří i Česko, kde je „Brusel“ často kritizován a kde se s nedávnou proměnou politické mapy objevilo ve veřejném prostoru téma možného referenda o vystoupení z EU. Podle Zahradníka by se však diskuse o zvýšení příspěvku do evropského rozpočtu na zhoršení euroskeptického postoje podepsat neměla.

„Jak jsem říkal, zvýšený odvod se projeví ještě zvýšenějším příjmem a ty země jako Polsko nebo Maďarsko z tohoto kalkulu jednoznačně vycházejí. Pokud to bude demagogicky interpretováno tak, že země budou jen více přispívat, může to na obyvatele negativně zapůsobit, ale je potřeba říct ještě B, že více přispějeme do společné kasy, ale ještě více z ní dostaneme zpátky. Tohle je celá pravda, a pokud se podá v tomto v tomto rozsahu, tak minimálně racionálně uvažující člověk z toho nemůže udělat takový závěr. Samozřejmě ale platí přísloví, že kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Pro určité militantní odpůrce evropské integrace to tedy možná bude postačovat a budou hlásat jen půlku pravdy, a nějaké body tak ve svůj prospěch díky tomu získají,“ uzavírá Zahradník.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1