Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nový trend na balkánské trase: Syřani prchají z Německa zpět do Turecka, snaží se dostat k rodině

Nový trend na balkánské trase: Syřani prchají z Německa zpět do Turecka, snaží se dostat k rodině

Po překonání řady překážek se konečně dostali z válkou zmítané Sýrie do Německa, kde jim úřady uznaly nárok na mezinárodní ochranu. Dnes se ale stovky až tisíce syrských uprchlíků snaží z Německa odejít. Míří do Turecka, kde se nachází jejich příbuzní, kteří za nimi kvůli zpřísnění německých pravidel pro slučování rodin nemohou přijet. Znovu se tak vydávají na nebezpečnou cestu a svěřují se do rukou pašeráků. Je navíc otázka, jak se k situaci postaví Turecko, upozorňuje ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. „Je to jedna z věcí, která by mohla ukázat, že to nejsou jen muži s iPhony, kteří přišli za sociálním systémem,“ říká pro INFO.CZ.

V roce 2015 proudily přes takzvanou balkánskou trasu tisíce migrantů denně. V drtivé většině případů se snažili dostat do Německa, které v roce nejsilnější migrační krize přijalo 890 tisíc lidí. Nejpočetnější skupinou žádající v Německu o mezinárodní ochranu se stali Syřané, v jejichž zemi zuří válka už sedmým rokem. Zatímco ale příchod nových běženců do Spolkové republiky postupně ustává, někteří syrští uprchlíci začínají z Německa utíkat pryč.

Na problém upozornil hamburský investigativní program Panorama a jeho zpravodajský kanál Strg_F, podle kterých se tisíce syrských běženců snaží z Německa dostat nejčastěji do Turecka. Zoufalí Syřané bez lepších vyhlídek na budoucnost doufají, že zde budou moct rychleji nastoupit do práce, hlavní důvod jejich odchodu je ale jiný. V Turecku zůstali jejich příbuzní, kteří za nimi do Německa nemohou kvůli zpřísnění pravidel pro slučování rodin běženců přijet.

Když ale Syřané chtějí nastoupit do letadla směr Turecko, aby rodinu navštívili, cesta jim není dovolena – potřebují totiž víza, která ale obvykle nedostanou. Podle německého zpravodajského serveru Deutsche Welle tak Syřané podnikají nebezpečnou cestu do Turecka na vlastní pěst – jak se mnozí z nich nechávají slyšet, „raději by zemřeli, než aby žili odděleně“. Migrační trasa, kterou běženci hojně používali v letech 2015 a 2016, tak začíná být opět vytížená, tentokrát ale opačným směrem.

„Já myslím, že to je pochopitelné, protože v době kdy se rozhodovali Turecko opustit a odejít do Německa, situace v Turecku byla jiná. V roce 2014, 2015 a ještě v roce 2016 zde uprchlíci nemohli legálně pracovat a nějaké integrační programy nebo přístup dětí ke vzdělání tam vůbec nebyly, nebo jen minimálně. Zároveň bylo v Německu umožněno slučování rodin pro držitele doplňkové ochrany. Sice si nemyslím, že by o tom byli tehdy tak dobře informováni, ale to, že tam šli s tím, že za nimi přijde rodina, byla určitě součást jejich rozhodnutí opustit Turecko a jít dál,“ říká pro INFO.CZ Magda Faltová.

Pod nátlakem veřejného mínění, kdy se lidé obávali příchodu tisíců dalších rodinných příslušníků s nárokem na mezinárodní ochranu, se německá vláda v roce 2016 rozhodla slučování rodin běženců na dva roky přerušit. Opatření se konkrétně dotklo lidí, kterým nebyl udělen azyl, ale doplňková ochrana určená především pro válečné uprchlíky. Syřané s přidělenou mezinárodní ochranou tak před dvěma lety přišli o nárok, aby za nimi mohli rodinní příslušníci do Německa přijet. Začít nový život v cizí zemi a bez těch nejbližších však pro Syřany prchající před válkou nebylo nic snadného.

„Neplatí to jen z hlediska migrace uprchlické, ale migrace obecně – ve chvíli, kdy je člověk s rodinou, funguje úplně jiným způsobem a směřuje spíše k usazení a integraci na daném území. Pokud je tam sám a rodinu má někde jinde, považuje tento pobyt velmi často za dočasný. Tím pádem k tomu životu v zemi nepřistupuje s vyhlídkou integrace, ale spíš s tím, že tam vydělá nějaké peníze a pak bude řešit sloučení s rodinou. Méně se také učí jazyk a i ten vztah k hostitelské zemi je samozřejmě negativnější, pokud mu stát neumožňuje jedno ze základních práv – právo na rodinný život. To platí obzvlášť u lidí, kteří přicházejí z válečných oblastí a vědí, že jejich rodina v bezpečí není – to je velmi náročné na psychiku,“ vysvětluje ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Dvouleté opatření německé vlády mělo letos v březnu vypršet, nová koalice Angely Merkelové ho ale prodlužila do konce července. Od srpna by tak měli mít lidé s doplňkovou ochranou v Německu opět možnost se s rodinami sloučit – počet ale vláda omezila na 1000 rodinných příslušníků měsíčně.

„Mělo by to být umožněno tisícovce osob za měsíc, což pro většinu běženců znamená, že budou čekat klidně roky, než se s rodinou sloučí. Proto je jejich cesta zpátky do Turecka pochopitelná, i s ohledem na to, že se podmínky v Turecku změnily. Jednak tam na integraci přišlo poměrně dost peněz z Evropské unie a prezident Erdogan navíc změnil zákony tak, že tu lidi ze Sýrie mohou dostat pracovní povolení, plus je tam mnohem větší snaha o to, aby zde děti mohly studovat. Probíhá tam jak výuka v jejich mateřském jazyce, tak i v turečtině, což jim umožňuje postupovat vzdělávacím systémem dál,“ popisuje nové podmínky zavedené Ankarou Faltová.

Právě lepší podmínky pro život jsou zřejmě vedlejším důvodem toho, proč se Syřané na nebezpečnou cestu za rodinou do Turecka vydávají a opouštějí tak život na Západě. Stejně jako při zdolávání cesty do Evropy jim ale nezbývá nic jiného, než svěřit vlastní životy do rukou pašeráků. S jedním z nich měli možnost hovořit také němečtí novináři. Přiznal, že pomohl skupině asi 50 osob – většinou Syřanům s právem na pobyt v Německu –, aby se bez tureckých víz dostali z Řecka přes řeku Evros do Turecka. Za převedení přes hranici si přitom počítá asi 200 eur, tedy něco přes 5000 korun.

Podle Faltové je velká otázka, jak se k syrským uprchlíkům, kteří se do Turecka dostávají nelegálně za pomoci převaděčů, postaví Ankara. „Pro legální vstup do Turecka potřebují vízum, které ale zřejmě nejsou schopni dostat. Nevím z jakého důvodu – předpokládám proto, že je tam Turci úplně nechtějí. V některých případech to může být také to, že nemají cestovní doklad. Naše praxe a zkušenost s jinými zeměmi je ale často ta, že řada zemí člověku, který někde dostal azyl, neumožní vstup na své území a vízum nevydá,“ říká Faltová s tím, že je otázkou, jakým způsobem bude Turecko situaci interpretovat.

„Samozřejmě záleží na tom, kolik těchto lidí bude. Dovedu si představit, že se to dá využít i v nějaké komunikaci uvnitř Turecka, které řekne: ‚Podívejte se, oni na tom ošklivém Západě ani nechtějí být‘. Nebo to může vyvolat nějaká další jednání mezi Tureckem a Evropskou unií. Zároveň mohou být tito Syřané v Turecku zadržení a zajištění, protože to jsou lidé bez oprávnění k pobytu. Těžko v tuto chvíli posoudit, co nastane,“ líčí různé scénáře Faltová.

Kolik Syřanů s nárokem na mezinárodní ochranu v Německu do Turecka odešlo, není jasné. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) žádná taková data zatím neshromažďuje, protože lidé s platným povolením k pobytu mají právo do zahraničí volně cestovat. Podle dokumentu natočeného kanálem Strg-F si však zkušenosti z cest uprchlíci vyměňují přes skupinu na sociální síti Facebook, která naznačuje, že jsou takových případů stovky.

„Ukazuje se na tom, že Syřané úplně nešli za sociálními dávkami, jak se to tady interpretovalo. Tento trend naznačuje, že tím primárním důvodem, proč se vydali na cestu do Německa, mohla být pro většinu z nich snaha být s rodinou a dostat ji do bezpečí. Je to jedna z věcí, která by mohla ukázat, že to nejsou jen muži s iPhony, kteří přišli za sociálním systémem,“ uzavírá Faltová.

 

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232