Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Orbán je nebezpečný, EU ale na něj nestačí, říká v rozhovoru pro INFO.CZ francouzský politolog

Orbán je nebezpečný, EU ale na něj nestačí, říká v rozhovoru pro INFO.CZ francouzský politolog

Staronový maďarský premiér Viktor Orbán systematicky podkopává demokracii v zemi a pokračovat v tom bude i v dalším volebním období. „Obavy mám, v případě Orbána je nemít nelze,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ francouzský politolog Martin Michelot, který působí v českém think-tanku Europeum a dlouhodobě spolupracuje s francouzským Institutem Jacquesa Delorse. Unijní instituce, které Orbánovy postupy kritizují, podle něj nemají dostatečně silné pravomoci, aby mu v tom zabránily. Orbán navíc šikovně manévruje a v Evropském parlamentu může počítat s podporou spřátelených politických stran. Bude podobná opora trvat i po volbách do Evropského parlamentu, které proběhnou za rok? Co přinesou plány Evropské komise svázat peníze z příštího víceletého rozpočtu EU s dodržováním zásad právního státu? A jak to ovlivní Česko? I o tom byl rozhovor.

Maďarský premiér Viktor Orbán má za sebou vítězné volby a jeho strana spolu s křesťanskými demokraty potvrdila ústavní většinu. Unijní instituce jeho vládu opakovaně kritizují z porušování základních hodnot EU a systematického rozkladu demokracie. Diskuse na toto téma vede i Evropský parlament, avšak někteří jeho členové naopak postupy Orbána obhajují. Co očekáváte od jeho vlády vy? Sdílíte také obavy?

Ano, obavy samozřejmě mám a objektivně řečeno je nemít nelze. Orbán vystupuje proti neziskovým organizacím, je hrozbou pro právní stát a ohrožuje i nezávislost soudů. Koalice jeho strany obhájila dvoutřetinovou většinu v parlamentu a nic jí nebrání v tom, aby pokračovala ve změnách ústavy. EU má tady omezené pole působnosti, může jednat pouze v případě, že Maďarsko neaplikuje právo EU nebo v momentě, kdy soudní systém přestává být nezávislý.

Evropská komise kvůli riziku závažného porušení vlády práva v Polsku spustila proti tamní vládě postup, na jehož konci zemi hrozí pozastavení hlasovacích práv v Radě EU. Může se něco takového stát i v případě Maďarska?

V případě Maďarska to mohou být poslanci Evropského parlamentu, kdo by mohl požadovat spuštění článku 7 Smlouvy o EU, a ne Evropská komise. Pokud by k tomu došlo, mělo by to úplně jiný politický význam. Komise zastupuje všechny členské státy EU, zatímco v Evropském parlamentu jsou názorové rozdíly mezi jednotlivými zástupci států mnohem znatelnější. U Maďarska je jasně vidět vliv Evropské lidové strany, jejímž členem je i Fidesz. Pokud tato politická skupina bude i nadále chránit Fidesz, tak bude velmi těžké, aby Maďarsko bralo tuhle proceduru vážně.

Dobře, ale jaký je tedy rozdíl mezi situací v Polsku, kde Evropská komise aktivovala článek 7 hlavně kvůli soudní reformě, a v Maďarsku?

V obou zemích probíhají velké změny, které si říkají o pozornost. U Polska je ale mnohem snazší říct, že reformy, které přijímá polská vláda, jsou protiústavní a narušují právní stát. V Maďarsku je to zaštítěno ústavní většinou, kterou má Orbánova koalice v parlamentu.

Další rozdíl je pak v rychlosti, jak obě země zavádějí přijaté změny, a také v tom, že za Maďarskem stojí Evropská lidová strana. Polsko takovou podporu nemá.

Kdo je Martin Michelot?
Martin Michelot je zástupce ředitele v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM a nerezidentním pracovníkem pařížské kanceláře Německého Marshallova fondu Spojených států. Specializuje se na transatlantickou bezpečnost a francouzskou zahraniční politiku. Je absolventem mezinárodních vztahů na Sciences Po v Lyonu. Dříve působil jako výzkumný asistent v Brookings Institution a jako asistent ve francouzském Národním shromáždění.

Jak velká je tedy vůbec pravděpodobnost, že článek 7 bude vůči Maďarsku spuštěn? Ptám se i s přihlédnutím k blížícím se volbám do Evropského parlamentu, které proběhnou v roce 2019 a které slibují jiné složení parlamentu. V současné době je nejsilnější politickou skupinou právě Evropská lidová strana.

Upřímně jsem velmi skeptický. Jedná se o něco, co je naprosto zásadní i pro samotnou existenci parlamentních uskupení, takže si opravdu nemyslím, že by evropští lidovci chtěli i v budoucnosti potopit člena své frakce. Navíc procedura je mnohem složitější - není to jen o Evropském parlamentu, spuštění článku 7 musí potvrdit i členské státy. Opravdu tedy nevěřím, že by se tohle stalo a došlo to až sem.

Není to jednoduché ani se samotným článkem 7. Článek 7.1 říká, že lze za splnění určitých podmínek konstatovat, že tu existuje nebezpečí, že určitý stát závažně porušuje hodnot. Článek 7.2 za ještě přísnějších podmínek, tedy s jednomyslným souhlasem všech členských států EU, uvádí, že lze rozhodnout o tom, že stát tyto hodnoty opravdu porušuje. Tady je to ještě nepravděpodobnější, protože už víme, že Polsko a Maďarsko budou tyto pokusy navzájem vetovat.

V tom případě to ale znamená, že článek 7 nemá vůbec žádný smysl…

Ano, je to tak, v tomto případě je to naprosto nefunkční a nikdy procedura nepostoupí do další fáze (článek 7.3; pozn. red.), která umožňuje pozastavit hlasovací práva v Radě EU.

Takže to nepomůže ani situaci v Polsku?

Dopad tohoto článku může být takový, že nastaví dialog mezi Komisí a konkrétním členským státem. Že to do určité míry funguje, se ukazuje právě na příkladu Polska (Polsko přislíbilo úpravy kontroverzní soudní reformy posilující vliv vlády na justici. Kritici podotýkají, že se jedná pouze o dílčí změny a navíc další kritizované zákony zůstávají beze změny; pozn. red.).

Má EU v tuto chvíli nějaké jiné nástroje, jak účinně vystupovat proti porušování právního státu v některém z jejích členských zemí?

V určitých případech se dá jít přes Soudní dvůr EU. To se v případě Polska nyní děje třeba v souvislosti s rozhodnutím polských úřadů těžit dřevo v Bělověžském pralese na východě země.

Smlouvy EU počítají také ještě s jednou možností, která se nyní diskutuje. Je to existence monitorovací skupiny, která by fungovala pod hlavičkou Evropské komise a která by sledovala, jak stát dodržuje základní práva EU. Mohla by poskytovat doporučení Komisi, kdy má zahájit např. řízení o nesplnění povinností (infringement).

Třetí možností může být pozastavení možnosti získávat prostředky z evropských strukturálních fondů. V tomto případě je ale potřeba mít přesnou definici toho, za jakých okolností lze spojit porušování zásad právního státu s fondy.

Evropská komise se v příštím víceletém rozpočtu EU chystá na propojení strukturálních fondů právě se zásadami právního státu. Vzhledem k tomu, že Polsko i Maďarsko patří k největším příjemcům peněz z fondů EU, dá se říct, že s tím Komise přišla v reakci na situaci v těchto zemích?

Tato možnost je už nějakým způsobem ve smlouvách EU obsažena, nyní se mluví o jejím posílení. Řeší se především to, jak mají být nastaveny sankce. Bude to obtížné, protože tato nová pravidla se schvalují jednomyslně a určitě nelze očekávat, že Polsko nebo Maďarsko budou skákat radostí, že mají přijmout něco, co by potenciálně mohlo ovlivnit objem peněz, který by mohly získat z příštího rozpočtu. Očekávám tedy, že kolem toho budou velké diskuse, ale nepochybuji, že Komise s nějakým návrhem určitě přijde. Jednak to chce udělat ona sama a pak to také požadují další, například Evropský parlament nebo významní představitelé členských států. K nim patří Francie, kterou pravděpodobně podpoří některé skandinávské země nebo Nizozemsko.

Bude to fungovat?

Určitě nechci tvrdit, že se bude ve finále jednat o nějaký extra efektivní nástroj, protože v následujících diskusích po zveřejnění návrhu Komise může dojít k jeho zmírnění. Nový rozpočet bude platit od roku 2021, tedy až za tři roky. Za tu dobu tu proběhnou volby v Polsku, možná i v Maďarsku, České republice a také na Slovensku. Dále pak v Rumunsku. Každá země se může dostat do situace, že v ní budou porušovány zásady právního státu. Je a bude to tedy diskuse o hypotetických scénářích.

Zmiňujete země střední a východní Evropy, ale teoreticky přece může dojít k porušování zásad právního státu i v západoevropských zemích.

Ano, to je také nebezpečí. Je jasné, že se bude hledat mechanismus, který zajistí, aby i čistí přispěvatelé do rozpočtu neztratili svůj přístup k strukturálním fondům. To bude znamenat, že všechny kondicionality, na kterých se země EU dohodnou, se budou týkat i jich. Vaše otázka je vysoce hypotetická, ale je určitě na místě.

Na druhou stranu diskuse s jinými zeměmi nebudou asi tak vyhrocené, jako u států, které diskreditují roli Evropské komise a zpochybňují její legitimitu. V západoevropských zemích ani tolik neslyšíme o tzv. bruselském diktátu. Pokud by byl proti některé této zemi zahájen infringement nebo by tu byly na stole nějaká konkrétní doporučení, tak reakce v těchto zemích by byla naprosto odlišná od toho, co máme možnost vidět v Polsku nebo Maďarsku.

Když zmiňujete kondicionality, hovoří se o tom, že vyplácení peněz z příštího rozpočtu by mohlo být podmíněno tím, že země musí spolupracovat na programech EU o přerozdělování uprchlíků. Je tato úvaha správná?

Myslím, že tahle dvě témata by se měla zcela oddělit, protože je jednoduše nejde spojovat. Evropská solidarita je jedna věc, ale není to žádný právní termín. Téma hlavně v zemích, které se odmítají podřídit rozhodnutí Soudního dvora EU (Česko, Polsko a Maďarsko; pozn. red.), doprovází hysterie a je to červená linie pro řadu domácích politiků. Propojení evropských fondů s migraci by si nepochybně získalo popularitu v západoevropských zemích, ale nemělo by žádný dopad. Dalším důvodem je to, že diskuse o migraci by se měla uzavřít toto léto, kdy by se mělo rozhodnout o reformě dublinského systému. Debaty o podobě příštího víceletého finančního rámce startují teprve nyní. Jde o dvě odlišné věci a nemyslím si, že se toto téma objeví u západoevropských zemí znovu.