Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

„Je to historické vítězství a příležitost chránit Maďarsko,“ prohlásil Viktor Orbán před davem svých příznivců poté, co se 8. dubna označil za vítěze parlamentních voleb. Nacionalistický premiér a šéf strany Fidesz se stal potřetí v řadě předsedou maďarské vlády a díky drtivému vítězství dosáhl na dvoutřetinovou ústavní většinu. K velkému úspěchu ho popostrčila i podpora ruského prezidenta Vladimira Putina, se kterým Orbán udržuje vřelé vztahy.

K nebývalému úspěchu Orbánovi domohla jeho masivní kampaň namířená proti imigrantům, podle serveru Newsweek však za jeho vítězstvím stojí i ruský prezident Vladimir Putin, který šířením protiunijního sentimentu udělal vše pro to, aby Orbán uspěl.

Kreml tak pokračuje v prosazování své dlouhodobé strategie, kterou dle odborníků usiluje o rozštěpení Evropské unie – ať už podporou katalánských separatistů, probrexitových aktivistů ve Velké Británii nebo poskytnutím půjčky nacionalistické Národní frontě ve Francii.

Newsweek si přitom všímá i situace v Česku a šíření falešných zpráv ruskými trolly a dezinformačními weby, které se zintenzivnilo především před tuzemskými prezidentskými volbami. Server připomíná, že „byl zvolen populistický pro-moskevský prezident Miloš Zeman“, zatímco jeho oponent Jiří Drahoš „padl za oběť koordinované pošpiňující kampani, která ho obviňovala z toho, že je pedofil a byl komunistický kolaborant“.

„Kreml se určitě snažil pomoct mnoha evropským nacionalistickým stranám a politikům. Ale jeho podpora Orbána byla bezprecedentní svým rozsahem i dosahem,“ píše Newsweek a připomíná, že kromě protievropské propagandy Orbánovi Kreml pomohl vstřícnými dohodami o dodávkách plynu, několikamiliardovými půjčkami, strategickými investicemi v zemi ale i skrytou podporou extremistických krajně-pravicových skupin.

Navzdory dnešnímu spojenectví Orbán s Putinem nebyli vždy jedna ruka. Orbán totiž začínal kariéru jako protiruský, protikomunistický, liberální disident. V roce 1998 dokonce napsal maďarsko-americkému finančníkovi Georgi Sorosovi – jeho dnešnímu úhlavnímu nepříteli – žádost o stipendium na Univerzitě v Oxfordu. Po návratu pomohl založit stranu Fidesz a stejně jako mnoho východoevropských liberálů věřil, že vstupem Maďarska do EU a NATO se země osvobodí od vlivu Moskvy a překoná ekonomickou stagnaci.

V roce 2004 Maďarsko do Evropské unie skutečně vstoupilo, počáteční nadšení ale u mnoha lidí vystřídalo zklamání. „Mnoho lidí, zejména ze starší generace a venkova, bylo zvyklých, že se vláda starala o všechny jejich problémy. Mysleli si, že se můžeme posadit a Brusel z nás udělá boháče, aniž bychom museli cokoliv udělat,“ vysvětluje maďarský vydavatel Tamas Farkas důvod, proč se Maďaři začali přiklánět k populistům.

Ještě v roce 2008 se Orbán jako tehdejší vůdce opozice nebál Kremlu postavit a kritizoval tehdejší ruskou invazi v Gruzii. „To, co se stalo, je něco, co jsme neviděli od konce studené války,“ komentoval ruský vpád na území jižního souseda Orbán. Před volbami v roce 2010 se však dosud liberální maďarský politik začal měnit, zjistil totiž, že s populistickou, xenofobní rétorikou spíš zahraje na voličskou strunu. Jeho dlouholetý ekonomický poradce ho navíc přesvědčil, že budoucnost leží na Východě spíš než na Západě. V roce 2009 tak Orbán zamířil do Petrohradu a následně Pekingu, a Rusko s Čínou se pro něj brzy staly vzorem.

Vztah mezi Budapeští a Moskvou se začal postupem času prohlubovat a Kremlu se přátelství s Orbánem začalo postupně vyplácet. Maďarský premiér například opakovaně vystupuje proti protiruským sankcím, o kterých Evropská unie rozhodla poté, co Rusko navzdory mezinárodnímu právu anektovalo Krym. Putin s Orbánem se zároveň hojně navštěvují a v roce 2016 spolu seděli a sledovali mistrovství světa v judu.

Orbán se tak stal „pro-putinovským hlasem v Evropě, a to navzdory tomu, že se zbytek EU od Moskvy kvůli anexi Krymu a podpoře rebelů na východě Ukrajiny odvrátil,“ píše Newsweek. Maďarsko se tak stalo centrem vzpoury proti liberálním demokratickým hodnotám v Evropě. „Evropa se znovu ztotožňuje s nejtemnějšími démony,“ tvrdí politický ekonom Will Hutton z Univerzity v Oxfordu s tím, že jednou z největších hrozeb naší doby je globální vzestup konzervativního nacionalismu.

Rusko tak není pro Evropskou unii nebezpečí proto, že by byl zásadní vojenský nebo ekonomický protihráč – ekonomika Ruska je oslabená a se Severoatlantickou aliancí se Rusko nemůže srovnávat. „Ale pokud jde o propagandu, Putin se ukázal jako mistr,“ píše Newsweek a dodává, že Putin dobře ví, že pokud by se Evropská unie měla někdy rozložit, rozpad přijde s největší pravděpodobnosti zevnitř.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1