Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

„Je to historické vítězství a příležitost chránit Maďarsko,“ prohlásil Viktor Orbán před davem svých příznivců poté, co se 8. dubna označil za vítěze parlamentních voleb. Nacionalistický premiér a šéf strany Fidesz se stal potřetí v řadě předsedou maďarské vlády a díky drtivému vítězství dosáhl na dvoutřetinovou ústavní většinu. K velkému úspěchu ho popostrčila i podpora ruského prezidenta Vladimira Putina, se kterým Orbán udržuje vřelé vztahy.

K nebývalému úspěchu Orbánovi domohla jeho masivní kampaň namířená proti imigrantům, podle serveru Newsweek však za jeho vítězstvím stojí i ruský prezident Vladimir Putin, který šířením protiunijního sentimentu udělal vše pro to, aby Orbán uspěl.

Kreml tak pokračuje v prosazování své dlouhodobé strategie, kterou dle odborníků usiluje o rozštěpení Evropské unie – ať už podporou katalánských separatistů, probrexitových aktivistů ve Velké Británii nebo poskytnutím půjčky nacionalistické Národní frontě ve Francii.

Newsweek si přitom všímá i situace v Česku a šíření falešných zpráv ruskými trolly a dezinformačními weby, které se zintenzivnilo především před tuzemskými prezidentskými volbami. Server připomíná, že „byl zvolen populistický pro-moskevský prezident Miloš Zeman“, zatímco jeho oponent Jiří Drahoš „padl za oběť koordinované pošpiňující kampani, která ho obviňovala z toho, že je pedofil a byl komunistický kolaborant“.

„Kreml se určitě snažil pomoct mnoha evropským nacionalistickým stranám a politikům. Ale jeho podpora Orbána byla bezprecedentní svým rozsahem i dosahem,“ píše Newsweek a připomíná, že kromě protievropské propagandy Orbánovi Kreml pomohl vstřícnými dohodami o dodávkách plynu, několikamiliardovými půjčkami, strategickými investicemi v zemi ale i skrytou podporou extremistických krajně-pravicových skupin.

Navzdory dnešnímu spojenectví Orbán s Putinem nebyli vždy jedna ruka. Orbán totiž začínal kariéru jako protiruský, protikomunistický, liberální disident. V roce 1998 dokonce napsal maďarsko-americkému finančníkovi Georgi Sorosovi – jeho dnešnímu úhlavnímu nepříteli – žádost o stipendium na Univerzitě v Oxfordu. Po návratu pomohl založit stranu Fidesz a stejně jako mnoho východoevropských liberálů věřil, že vstupem Maďarska do EU a NATO se země osvobodí od vlivu Moskvy a překoná ekonomickou stagnaci.

V roce 2004 Maďarsko do Evropské unie skutečně vstoupilo, počáteční nadšení ale u mnoha lidí vystřídalo zklamání. „Mnoho lidí, zejména ze starší generace a venkova, bylo zvyklých, že se vláda starala o všechny jejich problémy. Mysleli si, že se můžeme posadit a Brusel z nás udělá boháče, aniž bychom museli cokoliv udělat,“ vysvětluje maďarský vydavatel Tamas Farkas důvod, proč se Maďaři začali přiklánět k populistům.

Ještě v roce 2008 se Orbán jako tehdejší vůdce opozice nebál Kremlu postavit a kritizoval tehdejší ruskou invazi v Gruzii. „To, co se stalo, je něco, co jsme neviděli od konce studené války,“ komentoval ruský vpád na území jižního souseda Orbán. Před volbami v roce 2010 se však dosud liberální maďarský politik začal měnit, zjistil totiž, že s populistickou, xenofobní rétorikou spíš zahraje na voličskou strunu. Jeho dlouholetý ekonomický poradce ho navíc přesvědčil, že budoucnost leží na Východě spíš než na Západě. V roce 2009 tak Orbán zamířil do Petrohradu a následně Pekingu, a Rusko s Čínou se pro něj brzy staly vzorem.

Vztah mezi Budapeští a Moskvou se začal postupem času prohlubovat a Kremlu se přátelství s Orbánem začalo postupně vyplácet. Maďarský premiér například opakovaně vystupuje proti protiruským sankcím, o kterých Evropská unie rozhodla poté, co Rusko navzdory mezinárodnímu právu anektovalo Krym. Putin s Orbánem se zároveň hojně navštěvují a v roce 2016 spolu seděli a sledovali mistrovství světa v judu.

Orbán se tak stal „pro-putinovským hlasem v Evropě, a to navzdory tomu, že se zbytek EU od Moskvy kvůli anexi Krymu a podpoře rebelů na východě Ukrajiny odvrátil,“ píše Newsweek. Maďarsko se tak stalo centrem vzpoury proti liberálním demokratickým hodnotám v Evropě. „Evropa se znovu ztotožňuje s nejtemnějšími démony,“ tvrdí politický ekonom Will Hutton z Univerzity v Oxfordu s tím, že jednou z největších hrozeb naší doby je globální vzestup konzervativního nacionalismu.

Rusko tak není pro Evropskou unii nebezpečí proto, že by byl zásadní vojenský nebo ekonomický protihráč – ekonomika Ruska je oslabená a se Severoatlantickou aliancí se Rusko nemůže srovnávat. „Ale pokud jde o propagandu, Putin se ukázal jako mistr,“ píše Newsweek a dodává, že Putin dobře ví, že pokud by se Evropská unie měla někdy rozložit, rozpad přijde s největší pravděpodobnosti zevnitř.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744