Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

Orbán s Putinem jako ničitelé Evropy. Jaký je jejich vztah a proč jsou nebezpečím pro EU?

„Je to historické vítězství a příležitost chránit Maďarsko,“ prohlásil Viktor Orbán před davem svých příznivců poté, co se 8. dubna označil za vítěze parlamentních voleb. Nacionalistický premiér a šéf strany Fidesz se stal potřetí v řadě předsedou maďarské vlády a díky drtivému vítězství dosáhl na dvoutřetinovou ústavní většinu. K velkému úspěchu ho popostrčila i podpora ruského prezidenta Vladimira Putina, se kterým Orbán udržuje vřelé vztahy.

K nebývalému úspěchu Orbánovi domohla jeho masivní kampaň namířená proti imigrantům, podle serveru Newsweek však za jeho vítězstvím stojí i ruský prezident Vladimir Putin, který šířením protiunijního sentimentu udělal vše pro to, aby Orbán uspěl.

Kreml tak pokračuje v prosazování své dlouhodobé strategie, kterou dle odborníků usiluje o rozštěpení Evropské unie – ať už podporou katalánských separatistů, probrexitových aktivistů ve Velké Británii nebo poskytnutím půjčky nacionalistické Národní frontě ve Francii.

Newsweek si přitom všímá i situace v Česku a šíření falešných zpráv ruskými trolly a dezinformačními weby, které se zintenzivnilo především před tuzemskými prezidentskými volbami. Server připomíná, že „byl zvolen populistický pro-moskevský prezident Miloš Zeman“, zatímco jeho oponent Jiří Drahoš „padl za oběť koordinované pošpiňující kampani, která ho obviňovala z toho, že je pedofil a byl komunistický kolaborant“.

„Kreml se určitě snažil pomoct mnoha evropským nacionalistickým stranám a politikům. Ale jeho podpora Orbána byla bezprecedentní svým rozsahem i dosahem,“ píše Newsweek a připomíná, že kromě protievropské propagandy Orbánovi Kreml pomohl vstřícnými dohodami o dodávkách plynu, několikamiliardovými půjčkami, strategickými investicemi v zemi ale i skrytou podporou extremistických krajně-pravicových skupin.

Navzdory dnešnímu spojenectví Orbán s Putinem nebyli vždy jedna ruka. Orbán totiž začínal kariéru jako protiruský, protikomunistický, liberální disident. V roce 1998 dokonce napsal maďarsko-americkému finančníkovi Georgi Sorosovi – jeho dnešnímu úhlavnímu nepříteli – žádost o stipendium na Univerzitě v Oxfordu. Po návratu pomohl založit stranu Fidesz a stejně jako mnoho východoevropských liberálů věřil, že vstupem Maďarska do EU a NATO se země osvobodí od vlivu Moskvy a překoná ekonomickou stagnaci.

V roce 2004 Maďarsko do Evropské unie skutečně vstoupilo, počáteční nadšení ale u mnoha lidí vystřídalo zklamání. „Mnoho lidí, zejména ze starší generace a venkova, bylo zvyklých, že se vláda starala o všechny jejich problémy. Mysleli si, že se můžeme posadit a Brusel z nás udělá boháče, aniž bychom museli cokoliv udělat,“ vysvětluje maďarský vydavatel Tamas Farkas důvod, proč se Maďaři začali přiklánět k populistům.

Ještě v roce 2008 se Orbán jako tehdejší vůdce opozice nebál Kremlu postavit a kritizoval tehdejší ruskou invazi v Gruzii. „To, co se stalo, je něco, co jsme neviděli od konce studené války,“ komentoval ruský vpád na území jižního souseda Orbán. Před volbami v roce 2010 se však dosud liberální maďarský politik začal měnit, zjistil totiž, že s populistickou, xenofobní rétorikou spíš zahraje na voličskou strunu. Jeho dlouholetý ekonomický poradce ho navíc přesvědčil, že budoucnost leží na Východě spíš než na Západě. V roce 2009 tak Orbán zamířil do Petrohradu a následně Pekingu, a Rusko s Čínou se pro něj brzy staly vzorem.

Vztah mezi Budapeští a Moskvou se začal postupem času prohlubovat a Kremlu se přátelství s Orbánem začalo postupně vyplácet. Maďarský premiér například opakovaně vystupuje proti protiruským sankcím, o kterých Evropská unie rozhodla poté, co Rusko navzdory mezinárodnímu právu anektovalo Krym. Putin s Orbánem se zároveň hojně navštěvují a v roce 2016 spolu seděli a sledovali mistrovství světa v judu.

Orbán se tak stal „pro-putinovským hlasem v Evropě, a to navzdory tomu, že se zbytek EU od Moskvy kvůli anexi Krymu a podpoře rebelů na východě Ukrajiny odvrátil,“ píše Newsweek. Maďarsko se tak stalo centrem vzpoury proti liberálním demokratickým hodnotám v Evropě. „Evropa se znovu ztotožňuje s nejtemnějšími démony,“ tvrdí politický ekonom Will Hutton z Univerzity v Oxfordu s tím, že jednou z největších hrozeb naší doby je globální vzestup konzervativního nacionalismu.

Rusko tak není pro Evropskou unii nebezpečí proto, že by byl zásadní vojenský nebo ekonomický protihráč – ekonomika Ruska je oslabená a se Severoatlantickou aliancí se Rusko nemůže srovnávat. „Ale pokud jde o propagandu, Putin se ukázal jako mistr,“ píše Newsweek a dodává, že Putin dobře ví, že pokud by se Evropská unie měla někdy rozložit, rozpad přijde s největší pravděpodobnosti zevnitř.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);