Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Panovala příjemná atmosféra, pesimismu Čechů je škoda, říká muž, který vyjednával vstup ČR do EU

Panovala příjemná atmosféra, pesimismu Čechů je škoda, říká muž, který vyjednával vstup ČR do EU

Byl jedním z hlavním aktérů přístupových rozhovorů, které vedle referenda rozhodly, že se Česko v roce 2004 stane členem Evropské unie. Bývalý šéf vyjednavatelského týmu EU Pierre Mirel v rozhovoru pro Blesk zprávy zavzpomínal, jaká tehdy panovala pozitivní nálada. A posteskl si, že nyní se Češi k evropské osmadvacítce staví pesimisticky. 

 

Vy jste řídil za EU přístupové rozhovory Česka. Jak to před rokem 2004 vypadalo? Jaká byla v Česku podle Vás nálada?

Byla to velmi, velmi pozitivní a příjemná atmosféra. Pavel Telička občas, no, obhajoval své pozice a měl na to právo. Ale směrem k rozšiřování konstruktivní na obou stranách. My jsme byli, jak může řada lidí potvrdit, spojenci zemí, které chtěli přistoupit. Snažili jsme se jim pomoci, jak nejlépe jsme uměli. Co bylo skutečně velmi důležité v té době v případě České republiky, ale i v celém tomto regionu, který přistupoval, byla ta široká shoda, jak politická, tak ve společnosti. Tedy s výjimkou komunistů. Když se na to dnes podívám… Kolik, že to je let? 15 let… Myslím, že Česko si vedlo velmi dobře. Dozvěděl jsem se, že máte dokonce nedostatek pracovníků namísto růstu nezaměstnanosti. To je skutečně pozitivní. Všichni ti, kteří na rozšíření EU o Českou republiku pracovali, by měli být velmi pyšní na to, co dokázali.

Říkal jste, že převládalo nadšení, ale našly se také nějaké překážky?

Překážky tu byly. Jednou z nich byly ty známé Benešovy dekrety. Byla velká debata se zástupci německé komunity, která byla vysídlena na konci 2. sv. války. Ale naštěstí jsme měli komisaře Verheugena, který velmi diskrétně našel způsob, jak se s tím vypořádat, a na konci byla dohoda. Také tu byla otázka životního prostředí, Temelína s Rakušany, pokud si správně pamatuji. Ale opět, na obou stranách byly v tu chvíli lidé skutečně naladěni ke sjednocení toho evropského klubu, evropské rodiny.

Více si přečtěte na webu Blesk.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744