Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Plány Macrona a Merkelové o rozpočtu eurozóny jsou pro Česko enormně varující, říká Zahradník

Plány Macrona a Merkelové o rozpočtu eurozóny jsou pro Česko enormně varující, říká Zahradník

Poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron loni v září vyzval k rozsáhlým reformám Evropské unie a musel přes půl roku čekat na složení nové německé vlády, je společný francouzsko-německý pohled na budoucí reformu unie a eurozóny na stole. „Otevíráme novou kapitolu,“ komentovala čerstvě nalezení společné řeči s francouzským protějškem Angela Merkelová. Ne pro všechny je ale otevírání této kapitoly příznivé – lídři Německa a Francie se totiž mimo jiné shodli na věcech, které Česku přidělá vrásky, včetně vzniku rozpočtu pouze pro země platící eurem. „Pokud by se z nynějšího rozpočtu EU měl vyčlenit rozpočet eurozóny, pro Českou republiku je to enormně negativní zpráva,“ říká pro INFO.CZ ekonom Petr Zahradník.

Reforma Evropské unie a eurozóny je jedno z nejžhavějších témat, o kterých se v unijních institucích i mezi evropskými lídry a odborníky v současné době vedou dalekosáhlé diskuse. Emmanuel Macron, který se funkce francouzského prezidenta ujal loni v květnu, se záhy po svém zvolení pasoval do role architekta přestavby EU a vlastní návrhy toho, jak by změny mohly vypadat, představil už loni v září. Od té doby čekal na sestavení nové vlády v Německu, které spolu s Francií tradičně tvoří motor evropské integrace.

Po měsících čekání se německá kancléřka k francouzským návrhům vyjádřila až začátkem června v rozhovoru pro německý list Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, včera si však společný postoj oba lídři konečně vyjasnili a dali na stůl. Vyslovili se mimo jiné pro postupnou přeměnu mechanismu záchranného fondu eurozóny (ESM) v Evropský měnový fond nebo pro vytvoření společného rozpočtu eurozóny.

„Našli jsme dobré řešení, zasazujeme se o rozpočet eurozóny,“ uvedla po včerejším jednání Merkelová s tím, že vyjednávání o reformě v této oblasti bylo tím nejtěžším. Rozpočet pro země platící eurem je jedním z opatření, která se Macron snaží dlouhodobě prosadit. Ke slovům Merkelové tak ihned dodal, že jde o „skutečný rozpočet s ročními příjmy a výdaji“. Podle ekonoma a odborníka na Evropskou unii Petra Zahradníka ale společný rozpočet eurozóny není na pořadu dne.

„Evropská unie navrhuje pro období 2021-2027 koncept takzvané silné rozpočtové linie eurozóny, která se má projevit v novém víceletém finančním rámci, a domnívám se, že toto je řešení, které budou členské státy akceptovat. Vycházím přitom z návrhu Evropské komise, který je starý jen pár týdnů a nepředpokládám, že členské státy tento stav obrátí a vytvoří společný rozpočet eurozóny. Pokud by se tak ale stalo, je to z pohledu České republiky enormně varující záležitost, protože v eurozóně nejsme,“ říká pro INFO.CZ.

Svou představu o reformě eurozóny totiž před nedávnem nabídla i Evropská komise, o rozpočtu pro země platící eurem se zde ale nehovoří a na rozdíl od plánů Macrona jsou představy Komise mnohem méně ambiciózní. Hlavním návrhem Komise je tak vznik stabilizačního mechanismu, který by půjčkami umožňoval zemím lépe se vyrovnávat s nečekanými šoky.

Podle Zahradníka je tak otázka společného rozpočtu eurozóny hudbou vzdálené budoucnosti, která v příštích deseti letech nenastane. Macron s Merkelovou by však plán rádi zrealizovali mnohem dřív – rozpočet eurozóny, ze kterého chtějí v příštích letech financovat hlavně investice v členských zemích a který má posílit jejich ekonomické sbližování, by podle představ lídrů Francie a Německa měl být zaveden už v roce 2021.

„Shoda Merkelové s Macronem je jedna věc, ale návrh víceletého finančního rámce EU z dílny Evropské komise je věc druhá. Návrh evropského rozpočtu bude ještě schvalován členskými státy, ale můj názor je, že se členské státy k této revoluci neodhodlají,“ tvrdí Zahradník, který zároveň upozorňuje na to, že poměr sil mezi nečlenskými a členskými zeměmi eurozóny bude po brexitu ještě nevyrovnanější.

„Připomeňme, že v momentě vystoupení Velké Británie z Evropské unie bude eurozóna představovat nějakých 86 procent HDP Evropské unie – bude to tedy naprosto dominantní složka EU a nečlenské země eurozóny budou určitými periferiemi, ať už chceme, nebo ne,“ říká odborník s tím, že v případě odsouhlasení společného rozpočtu eurozóny by brexit nečlenské země eurozóny pocítily mnohem víc.

„Opravdu se domnívám, že bez ohledu na to, jestli se na tom dohodla paní Merkelová s panem Macronem, je rozpočet eurozóny natolik radikální návrh, že od roku 2021 k jeho naplnění nedojde. A pokud by k tomu mělo dojít, tak ne v té podobě, že se 86 procent nynějšího rozpočtu EU bude vztahovat jen na země eurozóny. Bude to třeba nějaký pomocný rozpočet, který bude doplňovat ten unijní – jednoduše to nebude rozpočet ve vlastním slova smyslu, který by představoval adekvátní fiskální přerozdělování v rámci měnové unie,“ míní Zahradník.

Kromě rozpočtu eurozóny však Merkelová souhlasila také s tím, aby se záchranný fond eurozóny EMS přeměnil na Evropský měnový fond (EMF), který by měl poskytovat krátkodobé úvěry členským zemím topících se v dluzích. „Jde o to, že se ESM bude dále rozvíjet směrem k Evropskému měnovému fondu,“ potvrdila včera Merkelová. Německo tak kývlo i na další Macronovu představu, přestože se z Německa kvůli EMF doposud ozývaly pochybnosti a obavy z toho, aby tak Německo jen nepřispívalo na chudší jihoevropské členy eurozóny.

Česko by mělo přijetí eura opět zvážit

Navzdory Macronovu entusiasmu a jeho podpoře ze strany Angely Merkelové se nezdá, že jsou všechny zakládající země EU ambiciózním reformám zrovna nakloněny. Jak během projevu v Evropském parlamentu minulý týden uvedl nizozemský premiér Mark Rutte, evropská jednota by se neměla projevovat snahou o těsnější integraci, o které hovoří francouzští a němečtí politici, ale spíš rozhodnou aktivitou v klíčových tématech. „Více a více Evropy není odpovědí na každodenní problémy. Pro někoho je stále těsnější spolupráce cílem sama o sobě. Pro mě ne,“ řekl Rutte.

Podobně rezervované postoje přitom zaznívají z Česka. „Moje hlavní zpráva je, že bychom neměli mluvit o tom, zda chceme více, nebo méně Evropy, ale o tom, jak Evropu v příštích letech konsolidovat,“ uvedl během diskuse konané v rámci Pražského evropského summitu státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař s tím, že by k tomu mohla posloužit agenda lídrů – program pro diskusi mezi hlavami států EU, který vznikl loni z iniciativy předsedy Evropské rady Donalda Tuska. 

Kromě Česka však další integraci eurozóny odmítají i ostatní země Visegrádské skupiny, které euro zatím nepřijaly – tedy Polsko a Maďarsko. Největším trnem v oku je pro ně přitom právě návrh na vytvoření samostatného rozpočtu pro eurozónu, který by byl velkým krokem k takzvané dvourychlostní Evropě.

Na plány, které včera představil francouzský prezident a německá kancléřka, dnes přitom reagoval i eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a cla Pierre Moscovici. Připomněl, že Komise už svou představu o budoucích změnách eurozóny koncem května představila a ujednání Macrona a Merkelové přitom označil za „užitečný příspěvek“, diskuse mezi členskými státy však podle něj bude složitá. První příležitost probrat návrhy, které jsou na stole, budou mít evropští lídři příští týden na summitu v Bruselu.

Nad tím, zda ambiciózní reformní plány přes členské státy projdou, tak zatím visí velké otazníky a v unii se o nich budou vést ještě dlouhé debaty. Nastolená diskuse o těsnější integraci eurozóny však podle Zahradníka vysílá Česku signál, aby Česká republika opětovně zvážila, zda do eurozóny nevstoupit – a to právě i s ohledem na brexit, po kterém se budou členské země EU, které platí eurem, v převaze nad nečleny eurozóny.

„Zkrátka a dobře, jádro rozhodování o tom, jaká bude hospodářská politika EU, bude probíhat v eurozóně a naší volbou samozřejmě je buď tam být, nebo nebýt. A volba nebýt pro nás současně znamená i to uvědomit si, jaká negativa to pro nás může mít,“ říká Zahradník.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744