Články odjinud

Radikálové u moci krotnou, ukazují evropské příklady. Švédské strany je ale ve vládě nechtějí

Radikálové u moci krotnou, ukazují evropské příklady. Švédské strany je ale ve vládě nechtějí

Švédsko řeší, kdo mu bude vládnout. Nedělní parlamentní volby přinesly nejasnou situaci. Rozdíl mezi dosavadním vládním rudozeleným blokem v čele se sociálními demokraty a středopravou Aliancí, v níž hrají hlavní roli Umírnění, je pouhé jedno parlamentní křeslo. Klíčovou roli tak může sehrát protimigrační strana Švédští demokraté, s níž dosud spolupráci všichni ostatní aktéři vylučují.

Švédští demokraté jsou nejradikálnější ze stran na švédské politické scéně. Prosazují například odchod země z Evropské unie, ačkoli průzkumy říkají, že většina Švédů si takový krok nepřeje. Zviditelnili se však hlavně jako silní kritici migrace.

Z přistěhovalectví udělali hlavní volební téma. „Vláda čtyři roky upřednostňovala žadatele o azyl, místo aby zlepšila životní standard nejchudším důchodcům. Upřednostňovala žadatele o azyl, místo aby zlepšila péči o postižené děti, místo aby zkrátila čekací doby v nemocnicích, místo aby zlepšila školství,“ bouřil na posledním předvolebním shromáždění v Malmö šéf partaje Jimmie Akesson.

Radikální tsunami se nekonala, extremisté ale posílili

Voliči jeho rétoriku a plány, s nimiž Švédští demokraté přišli, ocenili 17,6 procenty hlasů, což v přepočtu znamená 62 křesel ve švédském 349členném parlamentu. Radikálové sice nedosáhli podpory přesahující 20 procent hlasů, kterou jim věstily průzkumy, proti minulým volbám ale posílili. „Udělali jsme vše, co jsme mohli. Nyní musíme opravdu získat vliv na švédskou politiku,“ komentoval výsledky hlasování Akesson.

Jejich výsledek zapadá do obrázku, který načrtla loňská série voleb v několika evropských státech včetně České republiky. Krajní formace jako Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta nebo česká SPD Tomia Okamury sice dokázaly přilákat vyšší počet voličů než v minulosti, k vítězství ale měly hodně daleko. Nedaří se jim ani silněji akcentovat volání po odchodech států z Evropské unie a jejich hlavním polem působnosti zůstává migrace.

V Itálii, která je příkladem země s podílem radikálů na vládě, se navíc ukazuje, že ani v migraci nemusí být vláda s účastí radikálních partají neústupná. Italský kabinet sice několikrát zastavil lodě neziskových organizací, které mířily k tamním břehům, migranty ale a priori neodmítá. „Itálie nikdy nepřestala lidi zachraňovat, pomáhat nemocným a lidem v potížích. Hranice na pevnině a na moři jsou něco jiného. Itálie je vázána mezinárodním námořním právem, které ukládá zachraňovat tonoucí.“ konstatoval premiér Giuseppe Conte v červencovém rozhovoru pro Českou televizi.

Daleko radikálněji než italská vláda tak působí i ta česká, jejíž premiér Andrej Babiš trvá na tom, že Praha nepřijme byť jen jednoho jediného migranta. Naposledy to zopakoval při návštěvě Německa, kde se minulý týden setkal s kancléřkou Angelou Merkelovou.

„Já jsem kancléřce Merkelové řekl jasně, že dokud nezačne platit nulová tolerance nelegální migraci, tak se nemůžeme posunout dál. Stejně si mě ale otestovala a zeptala se: ‚A co kdybychom vás požádali, abyste přijali dva nebo tři migranty z další lodě?‘ Absolutně ne, je to otázka principu, znamenalo by to vyslat pašerákům signál, že se podařilo ukecat i Česko. Pro nás je to vyloučené,“ napsal Babiš v neděli na Facebooku s tím, že jeho plánem je hospodářská pomoc africkým zemím.

Švédští demokraté mají do vlády daleko. Ostatní se musí dohodnout

Švédští demokraté ale mají do vlády zatím daleko. A to přestože by mohli fungovat jako rozhodující síla. Strany, které se dostaly do parlamentu, resp. jejich aliance, totiž nedisponují většinou. Levicový blok nasbíral 144 hlasy, pravicový 143. Všechny formace ale spolupráci s extremisty vylučují.

„Švédští demokraté nikdy nemohou a nikdy také nenabídnou nic, co by pomohlo společnosti. Jen zvýší rozdělení a nenávist. Mainstreamové strany mají nyní morální odpovědnost zformovat vládu,“ pravil šéf sociálních demokratů Stefan Löfven.

Kdo vládu nakonec sestaví, není jasné. Lídři obou bloků – socialisté a Umírněná strana – spolu zatím odmítají utvořit velkou koalici, na které se dohodli politici například v Německu. „Neočekáváme politický chaos. Švédsko má dlouhou historii politiky založené na konsenzu. Strany se dohodnou,“ věří Ana Andradeová z analytické společnosti Economist Intelligence Unit.

 

Články odjinud