Články odjinud

Škrty v rozpočtu EU Česko příliš nepocítí, říká v rozhovoru pro INFO.CZ eurokomisařka Jourová

Škrty v rozpočtu EU Česko příliš nepocítí, říká v rozhovoru pro INFO.CZ eurokomisařka Jourová

V EU startují vážné debaty o tom, jak bude vypadat příští rozpočet EU. Diskuse se povedou nejen o jeho objemu, který se zmenší o příspěvky odcházejícího Spojeného království, ale také o prioritách, do kterých se bude po roce 2020 investovat. Státy EU se proto začínají připravovat na bitvy o každé euro a stejně tak Česko, které z unijního rozpočtu získává více peněz, než do něj odvádí. Podle české eurokomisařky Věry Jourové se ale Češi nemusí bát, že by případné škrty v kohezní a zemědělské politice byly v jejich případě razantní. „Kdyby dosáhly 30 %, tak bychom pořád byli zhruba na 520 miliardách eur,“ říká Jourová v rozhovoru. Jak chce EU vykrýt výpadek v rozpočtu kvůli brexitu? Na co se rozpočet zaměří? A co to bude znamenat pro Česko? I o tom se mluvilo.


Evropská komise chce, aby příští rozpočet EU byl objemnější, protože je potřeba vynakládat peníze na nové priority, k nimž patří migrace nebo bezpečnost. Navíc nemluvě o tom, že tu bude výpadek kvůli odchodu Spojeného království. To bude mj. znamenat, že členské země EU včetně Česka budou muset do společného rozpočtu po roce 2020 přispívat více. Jak to chce Komise vysvětlit?

Představu o rozpočtu EU jsme v Komisi opřeli o to, co chtějí lidé, aby se financovalo na evropské úrovni. Jsou to často oblasti, kde nejsou nebo nemohou být členské státy aktivní. Nyní bude záležet na tom, jak se s nimi dohodneme, a také na tom, zda bude souhlasit Evropský parlament. A nejde jen objem rozpočtu, ale také o to, do jakých priorit se peníze nasměřují.

Nyní také hledáme cesty, jak vykrýt schodek po brexitu, což je zhruba 12 miliard eur. Jednou z možností je, že se osekají některé výdaje. Další pak, že státy budou do společného rozpočtu odvádět větší příspěvky, a pak tu jsou také vlastní příjmy. Jsme ale v začátcích. Důležitá bude v tomto ohledu debata premiérů a prezidentů, která proběhne koncem tohoto týdne.

Budou státy souhlasit s vyššími příspěvky? Mluví se o tom, že kvůli brexitu, který zmiňujete, země z rozpočtu získají méně peněz, než je tomu nyní.

Státy budou muset posoudit, zda se jim vyplatí dát do společné pokladny více peněz. Tedy jestli hodnota, kterou z toho pak získají, bude adekvátní. EU není charitativní spolek. Není to jen o tom, že do některých států se z rozpočtu přispívá více, než ony samy do něj platí. Ostatně i kohezní politika má charakter, že z toho profituje celá Evropa. Ne pouze čistí příjemci. O přidané evropské hodnotě se ještě povedou zajímavé diskuse.

Zmiňovala jste možnost osekání některých priorit, které se dosud z evropského rozpočtu financovaly. Česko v tomto ohledu zajímá hlavně kohezní politika, tedy evropské fondy. Jak velké škrty hrozí v této oblasti?

Evropská komise chce i do budoucna zachovat velkorysou kohezní politiku. Stále se nepovedlo v ekonomické a sociální oblasti sblížit země západní a východní Evropy. To není špatný signál pouze pro tyto země včetně Česka, které se v roce 1989 těšilo, jak brzy srovná krok se sousedním Rakouskem. Bohužel to v Evropě nahrává také k tenzím. V platovém srovnání jsou tu pořád dvě Evropy. O kohezní politice se proto v Komisi bavíme jako o něčem, co prospívá všem. Musíme v ní pokračovat, ale musíme ji zaměřit na priority, abychom z ní neplatili nesmysly. Pak je tu také uvažovaná flexibilita. Tedy, pokud se během příštích sedmi let něco semele, tak abychom byli schopni reagovat a přesunout na to prostředky, které byly původně určeny na něco jiného.

A co ty škrty?

Obecně vzato, škrty v kohezní a také zemědělské politice by neměly být v případě Česka nějak razantní. Pokud jde o kohezi, tak dnes dostáváme přes 600 miliard korun. Kdyby škrty dosáhly 30 %, tak bychom pořád byli zhruba na 520 miliardách korun.

Už v přípravách na stávající rozpočet se mluvilo o jeho modernizaci. Komise pak v návaznosti na to přišla například s koncentrací priorit nebo kondicionalitami, tedy podmíněným vyplácením peněz. Je to cesta i pro další rozpočet?

S ohledem na to, jak velké to s sebou nese problémy, tak to podle mě správná cesta nebyla. Je to ale čistě můj osobní názor. Kondicionalit nyní bylo opravdu hodně a já to kritizuji stejně jako příliš podrobné tzv. indikátory, které se měří v monitorovacích systémech. Vždycky je to nakonec o tom, jak se pracuje s daty a zda je opravdu dostatečně vyhodnocujeme, zda jsme schopni zpětně zhodnotit a změřit, že bylo dosaženo účelu investice, což je těžší u tzv. měkkých peněz. Co se týče procedur a pravidel, myslím si, že se musí v kohezní politice vyhodit obrovské množství pytlů s pískem, aby balon vůbec vzlétl. Razím proto heslo: znovu a lépe.

Kdo by měl říkat, kam potečou evropské peníze? Český premiér v demisi Andrej Babiš několikrát prohlásil, že by si členské státy měly rozhodovat, kam peníze z evropských fondů nasměrují, a nikoliv, aby to určovala Komise.

Řeknu to trochu drsně. Jako česká ministryně pro místní rozvoj jsem měla pocit, že tehdejší Komise poroučela v tomto větru a dešti. Sama bych tenkrát bývala ocenila, kdyby nám dali větší volnost a nechali nás to dělat podle našich představ, protože my jsme věděli, co je pro Česko nejlepší. Na druhou stranu plně rozumím tomu, že se jedná o evropské peníze, tedy peníze evropských daňových poplatníků, a plánování na základě společné přidané hodnoty a celoevropských priorit tu být musí. Není možné pouze odevzdat obálku, protože to by potom byl evropský rozpočet jen průtokový ohřívač těch prostředků.

Takhle to nemůže fungovat, a právě proto se musí dbát na dohodu o prioritách, kde si Česko nepochybně řekne své. Potom samozřejmě půjde o to, jaká pravidla si pro přerozdělování peněz nastavíme na státní úrovni. V případě, že bychom měli například pouze tři operační programy, tak je možnost autonomie a flexibility rozhodně vyšší.

EU nemá nejlepší zkušenosti s přípravou posledního rozpočtu. Došlo v ní k velkému zpoždění, což pak mělo v konečném důsledku vliv na start čerpání z fondů EU, ale i financování evropských programů, jako je třeba Erasmus apod. Co chce Komise dělat pro to, aby se podobná situace neopakovala?

Určitě to chceme stihnout. Dohodli jsme se, že návrh všech dokumentů, které se vztahují k rozpočtu, bude hotový do začátku května. Pak je třeba nastavit časový harmonogram, abychom zvládli rozpočet schválit do konce mandátu této Komise.

Je to reálné? Příliš času to není...

Je pravda, že před očima máme rok 2014, kdy se nabralo zpoždění, a táhne se to s námi dodnes. Ale i tak jsem velkým zastáncem toho, abychom do konce našeho mandátu (vyprší v roce 2019 - pozn. red.) měli rozpočet EU v mašličkách. Bude ale také záležet na tom, jak se k tomu postaví Evropský parlament. V něm jsou lidé, kteří říkají, že by rozpočet měli schvalovat až nově zvolení poslanci, protože takto by už na chod věcí neměli žádný vliv.

Já těmto argumentům rozumím, ale zároveň si myslím, že důležitější je, abychom zajistili plynulé financování, stabilitu a jistotu. I proto by v sobě nový rozpočet měl mít zabudovány prvky flexibility, které by tito nově zvolení, kteří přijdou po nás, mohli využít.

Mluvili jsme o kondicionalitách. V rámci svého portfolia v Evropské komisi pracujete na tom, že by v příštím rozpočtu bylo dobré podmínit kohezní politiku dodržováním justice a právního státu. Jak by to vypadalo v praxi?

Princip právního státu není podle mého názoru nutné zdůrazňovat, protože platí už teď. Daňoví poplatníci v řadě zemí ale chtějí mít garance, že jejich peníze nepůjdou někam, kde se právní stát nerespektuje a nerealizuje v praxi. Obecně by mělo platit, že evropské peníze poputují do oblastí, kde funguje nezávislá profesionální justice a kde fungují účinné kontrolní mechanismy. Tohle chci razit a nemělo by to být provázáno pouze s kohezní politikou, ale měl by to být obecný princip financování z rozpočtu EU.

Navíc od roku 2020 bude v EU fungovat evropský prokurátor. Věřím, že spolu s tím bude možné systémy pro financování razantně zjednodušit a vypustit řadu prevenčních kontrolních mechanismů, které sužují projektové žadatele. Přála bych si, aby v pravidlech pro evropské fondy byly určité zarážky, aby to členské státy nemohly zkomplikovat.

Kritici této myšlenky namítají, že by na takovýto typ kondicionality doplatily skupiny obyvatel, které za to nemohou, třeba studenti programu Erasmus nebo výzkumníci. Nemáte obavy, že by to mohlo být v některých zemích interpretováno jako bič Bruselu na chudší země a mohlo by to vést k ještě většímu euroskepticismu v těchto zemích?

Hledáme takovou formulaci, která by toto měla vyloučit. Mnohem horší mi přijde, že tu existují kondicionality, které mají schopnost na určitou dobu zmrazit financování. To může vést i k tomu, že země o ony prostředky zcela přijde, protože čerpání peněz má časově omezující pravidla. Divím se proto, že se někdo nepozastavuje spíše nad tímto.

 

 

Články odjinud