Ve středu jsme v Evropském parlamentu opět debatovali o brexitu. Už nás toto téma zaměstnává přespříliš, ale takový je úděl politiků: řešit nečekané situace a zvraty. Občany bychom s tím chtěli obtěžovat jen minimálně, ale to nejde. O brexitu vědí všichni a každý si jej vykládá po svém.
Někdo jako důkaz, že z EU lze vystoupit, jiný, že to fakticky nejde, další v tom vidí krizi EU, jiný zase potvrzení toho, že EU27 dokáže být jednotná a efektivní. Celá záležitost pak připomíná seriál na pokračování plný zajímavých zápletek. A humor zde také nechybí. V Británii komici premiérku Theresu May již překřtili na Theresu Maybe, popř. Theresu June. Nyní to vypadá, že brexit opravdu bude až v červnu. Včera o to požádala premiérka předsedu Evropské rady. Příští týden lídři EU na summitu toto prodloužení asi potvrdí.
Během středeční debaty jsem poprvé slyšela britského poslance konzervativců v Evropském parlamentu vyjádřit přání v tom smyslu, že by brexit vůbec být nemusel, když by britská premiérka dostala více času. Druhé referendum asi nebude, řešením by ale mohly být předčasné volby, jež by se mohly konat spolu s evropskými volbami, které Británie bude muset zorganizovat.
Nejsem britský volič, ale kdybych jím byla, nechtěla bych, aby o dalších brexitových záležitostech rozhodoval tento parlament. Ten, který Británii - kolébku parlamentarismu - zesměšnil před celým světem. To se týká brexitářů, vládních poslanců, ale především také labouristů. Jejich lídr Jeremy Corbyn se v této situaci vůbec nechová státnicky a myslí jen na své případné volební vítězství. Doufám, že jej mít nebude.
