Španělsko kráčí do další politické krize. 5 věcí, o které jde ve volbách | info.cz

Články odjinud

Španělsko kráčí do další politické krize. 5 věcí, o které jde ve volbách

Do nedělních parlamentních voleb ve Španělsku už zbývají v podstatě jen hodiny, podle průzkumů však velká část voličů stále neví, jak bude hlasovat. Počet nerozhodnutých voličů se pohybuje kolem 25 procent a o to zajímavější bude čekání na výsledek. Pro jihoevropskou zemi, která se od roku 2015 potýká s extrémně roztříštěným parlamentem, to budou třetí parlamentní volby za pouhé čtyři roky a průzkumy navíc ukazují, že poprvé za desítky let se do parlamentu dostanou také příslušníci krajní pravice. Volby v jedné z největších zemí EU proto v neděli bude sledovat celá Evropa.   

Španělská politika v posledních letech zažívala horké chvilky a jinak tomu zřejmě nebude ani po nedělních volbách. Socialistický premiér a šéf strany PSOE Pedro Sánchez, který se dostal k moci před 10 měsíci poté, co byla kvůli korupčním skandálům vyslovena vládě lidoveckého premiéra Mariana Rajoye nedůvěra, tajně doufá, že získá dostatečně silný mandát, aby mohl dál zůstat v úřadu. Nic ale nemá jisté.

Čtvrtina voličů zůstává nerozhodnutých a podle očekávání nadcházející volby roztříštěnost španělské politiky jen utvrdí. Další fragmentace politických sil v zemi však není jediný důvod, proč budou volby zajímavé. Přinášíme seznam pěti nejdůležitějších věcí, o které se bude v nedělních předčasných volbách hrát.

Složité sestavování vlády

V zemi, kde se po pádu diktatury generála Franca u moci střídaly dvě hlavní politické síly – lidovci a socialisté – politickou mapu přepsaly volby v roce 2015. Španělsko tehdy stále pociťovalo dopady ekonomické krize a dva hlavní rivalové museli mezi sebe pustit nové hráče, což po volbách vyústilo v nejvíce roztříštěný parlament v demokratické historii země.

Těsně po oznámení výsledků tehdejších voleb analytici předpovídali, že hledání půdorysu pro sestavení koalice bude velmi komplikované a pokud se to zázrakem podaří, nová vláda v Madridu nebude stabilní a jen těžko vydrží čtyřleté funkční období. Tak se také stalo. Neschopnost vytvořit fungující koalici vedla jen půl roku poté k předčasným volbám. Ty ale dopadly téměř stejně jako volby předchozí a zablokování systému hrozí i v nadcházejícím hlasování, které Španěly čeká tuto neděli.

Podle předvolebních průzkumů první místo se zhruba 29 procenty hlasů a 129 křesly obsadí Sánchezova socialistická strana PSOE, druzí by měli s přibližně 18 procenty hlasů a pouhými 75 křesly skončit lidovci (PP) Pabla Casada a třetí liberální Ciudadanos odmítající katalánský separatismus se 14 procenty a 49 křesly. Podobný výsledek pak má mít levicová strana Podemos s 33 křesly a krajně pravicová strana Vox, která by mohla obsadit 32 poslaneckých míst. Většinu tak nezíská nikdo a podle očekávání bude sestavování vlády opět nadlidský úkol.

 „Už dnes je ve Španělsku situace taková, že zde vládne menšinový kabinet socialistů s podporou Podemosu a je pravděpodobné, že ani po volbách tyto dvě strany nedají dohromady většinu. Proti nim bude opět stát středopravé spektrum stran. Nedá se proto očekávat, že se vláda bude skládat jednoduše. A to bude nahrávat oběma extrémům, protože lidé ve Španělsku vidí, že tradiční politika nenachází řešení současné situace,“ předpovídá pro INFO.CZ odborník na politiku jihoevropských zemí Martin Mejstřík.

Nárůst krajní pravice

Španělsko bylo po desetiletí jednou z mála zemí Evropy, která nepocítila nárůst krajní pravice a tíhla spíš k levicové politice. Nedávné volby v Andalusii však ukázaly, že pravicový populismus boduje i tady. Hnutí Vox, které ostře vystupuje proti imigraci i feminismu, v prosincových volbách získalo 12 křesel. Od té doby lze sledovat nárůst preferencí, díky kterému se zástupci strany Vox s největší pravděpodobností poprvé v historii dostanou do španělského parlamentu. Ještě ve volbách v letech 2015 a 2016 přitom nezískali jediný mandát.

„Podobně jako ve většině západoevropských zemí má Vox podporu hlavně na venkově a na jihu země – to znamená spíše v chudších částech Španělska. Není náhodou, že to jsou většinou oblasti, kde měl dřív podporu frankistický režim a posléze i Lidová strana. Lidé tu nejvíc reagují nejen na naštvání v katalánské otázce, ale i na to, že se jim ekonomicky ne zrovna daří. Do toho vnímají kriticky i situaci s migranty, kteří jsou na jihu španělského území, a to vytváří jakýsi mix důvodů, proč je strana Vox najednou tak populární,“ vysvětluje Mejstřík.

Katalánská krize

Roztříštěnost španělské politiky bylo možné sledovat už v minulých volbách, ty nadcházející proto budou zvláštní především v tom, že to bude první celošpanělské hlasování od propuknutí katalánské krize, která do voleb také silně promluví. Katalánský problém se totiž nepodařilo vyřešit ani rok a půl poté, co se regionální vláda v čele s Carlesem Puigdemontem pokusila vyhlásit nezávislost.

Právě neshoda s katalánskými separatistickými stranami, které dosud socialistický kabinet Pedra Sáncheze podporovaly, je také hlavním důvodem, proč se předčasné volby konají. Poté, co byl v únoru zahájen soudní proces s katalánskými lídry odpovědnými za pokus o odtržení regionu, totiž separatističtí zákonodárci odmítli podpořit rozpočet na rok 2019 a donutili tak premiéra k vypsání nových voleb.

Sánchez by byl proto rád, kdyby se na podporu katalánských separatistů nemusel po volbách spoléhat. S katalánskými politiky však nadále jedná – možnost referenda o nezávislosti zamítá, je však otevřený posílení autonomie katalánského regionu, což mu opozice tvrdě vyčítá. Lidová strana, Ciudadanos i Vox obviňují Sáncheze ze zrady a snahy o likvidaci španělské jednoty. Katalánská krize se tak promítá i do voličských preferencí a nárůstu krajní pravice – lidé cítí, že tradiční strany selhávají, a volí radikálnější alternativu.

Migrace

Podobně jako katalánská krize vedou k posilování krajní pravice i problémy spojené s migrací. Španělsko bylo po vypuknutí migrační krize v roce 2015 jednou z mála zemí, která zůstala migraci i nadále otevřená, ale to se postupně změnilo. Po omezení migračních tras do Řecka a Itálie se totiž lidé směřující do Evropy začali soustředit právě na Španělsko, přes které koncem loňského roku mířilo nejvíc migrantů do Evropy.

Přestože španělská společnost zůstává migraci stále vesměs otevřená, regiony na jihu země, kam lidé ze severu Afriky připlouvají, však začínají projevovat silně protiimigrační postoje. To také vede k nárůstu krajně pravicové strany Vox, která proti příchodu lidí – nejčastěji z Maroka – ostře vystupuje. „Migranti pro společnost dosud nepředstavovali problém, teď jsou ale bráni více negativně, což u některých lidí může vést k radikalizaci a k tomu, že hledají řešení u těchto stran,“ vysvětlil začátkem roku pro INFO.CZ Mejstřík jeden z důvodů, proč lidé ve Španělsku začínají volit krajní pravici.  

Ekonomika

I po utichnutí finanční krize zůstává v centru zájmu španělských voličů ekonomika. Po těžké recesi a letech tvrdých úsporných opatřeních se španělská ekonomika začala vzpamatovávat a tři roky po sobě – v letech 2015 až 2017 – zaznamenala víc než tříprocentní hospodářský růst. V roce 2018 však zpomalil na 2,6 procenta a podle očekávání letos růst dosáhne jen na 2,2 procenta, upozorňuje server Local.

To, co Španěly ale trápí nejvíc, je vysoká míra nezaměstnanosti – s necelými 15 procenty totiž zůstává druhou nejvyšší v Evropě. Hůř už je na tom jen Řecko. Právě ekonomické problémy a nezaměstnanost tak zůstávají hlavním tématem předvolební kampaně všech politických stran a hnutí, které se těsně před hlasováním snaží dostat na svou stranu nerozhodnuté voliče.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud