Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volby daly Orbánovi do rukou silné karty, jeho drtivé vítězství Bruselu zavaří. Co teď čekat?

Volby daly Orbánovi do rukou silné karty, jeho drtivé vítězství Bruselu zavaří. Co teď čekat?

Viktor Orbán – krajně-pravicový nacionalistický premiér a samozvaný „obhájce“ evropské křesťanské kultury před muslimskou migrací, který svůj způsob vládnutí označuje za „neliberální demokracii“ – drtivě ovládl parlamentní volby v Maďarsku. Koalice strany Fidesz a křesťanských demokratů získala v 199členném parlamentu celkem 133 křesel, tedy těsnou dvoutřetinovou ústavní většinu, které teď Orbán náležitě využije k utužování poměrů na domácí scéně i v zahraničí. Hlasitý kritik Evropské komise, která často poukazuje na jeho autokratický způsob vládnutí, dostal pro své výpady proti Bruselu do rukou silné karty. Co se dá po volbách v Maďarsku očekávat a dojde k šíření „orbanizace“ do dalších zemí unie?

Jak ukázaly nedělní parlamentní volby, Maďaři se vlády Viktora Orbána omezující svobodu médií a justice zatím nepřejedli. „Je za námi velká bitva. Získali jsme rozhodující vítězství, a tím i možnost ochránit Maďarsko,“ prohlásil po prvních odhadech šéf konzervativní strany Fidesz. A skutečně má co oslavovat. Ještě včera před oznámením výsledků experti takto drtivé vítězství neočekávali a tvrdili, že vysoká volební účast nahrává spíš opozici. Jejich předpovědi se ale nepotvrdily a Orbán si může další čtyři roky užívat premiérského křesla, ve kterém sedí už od roku 2010.

„Mandát, který Orbán a strana Fidesz ve volbách získali, je silný, což je dáno vysokou volební účastí. Kritické hlasy nyní varují před tím, že se dá očekávat další omezování nezávislosti médií a posilování vlivu Fidesz na státní instituce. Dvoutřetinová většina totiž umožňuje změny, ke kterým je potřeba ústavní většina v parlamentu,“ říká pro INFO.CZ analytička a odbornice na maďarskou politiku z Asociace pro mezinárodní politiku (AMO) Pavlína Janebová.

Právě maďarská opozice a zástupci občanské společnosti mají z podobného vývoje velké obavy a tvrdí, že přesvědčivé vítězství stranu Fidesz povzbudí k dalšímu přitahování otěží. Jak ale tvrdí ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic, lidé kolem Orbánovy strany si jsou dlouhodobě vědomí toho, že v příštích volbách by už náskok nemusel být tak velký a s ohledem na volební cyklus tak drtivé vítězství neočekávají. V následujících čtyřech letech se tak Fidesz podle nich bude snažit určitým způsobem standardizovat a najít si mezi ostatními stranami potenciálního koaličního partnera.

„Já osobně očekávám kombinaci obojího – to znamená, že Fidesz využije toto období k ještě většímu zabetonování se v rámci státních úřadů, ovládnutí důležitých sektorů ekonomiky a zpočátku určitě udělá tvrdé kroky vůči humanitárním organizacím. Na druhou stranu ale čekám, že bude vysílat pozitivnější signály vůči opozičním stranám a v dlouhodobějším horizontu i potencionálním partnerům,“ říká pro INFO.CZ Bartovic.

Že Orbán hodlá navázat na politiku z minulého funkčního období, naznačují i dnešní slova mluvčího strany Jánose Halásze, podle kterého by už v květnu mohl projít zákon, který je součástí Orbánovy protiimigrační kampaně namířené především proti americkému finančníkovi maďarského původu Georgi Sorosovi. Zákon zvaný Stop Sorosovi by podle mluvčího měl umožnit vládě zakázat nevládní organizace, které podporou migrace představují pro stát „bezpečnostní riziko“.

„Očekává se, že první zákon, který poslanci Fidesz schválí, bude anti-Soros balíček zákonů, které jsou zaměřené na neziskové organizace a mluví o tom, že pokud tyto organizace získávají financování ze zahraničí, pak na ně budou uvaleny speciální daně, budou se muset registrovat a podobně. Kritici přitom poukazují na to, že to je bezprecedentní a jde o ohrožení občanské společnosti v Maďarsku,“ popisuje Janebová první zákon, který zřejmě už brzy projde maďarským parlamentem.

Díky své dvoutřetinové nadvládě však bude Orbánova strana dostatečně silná také pro to, aby mohla měnit ústavu. „Fidesz už v minulosti opakovaně měnil ústavu, zatím si ale nejsem vědomá toho, že by měli něco takového v úmyslu i nyní. Samozřejmě to ale možné je a už dříve do ústavy včlenili například formulku o tom, že Maďarsko je země založená na křesťanských hodnotách,“ říká analytička AMO.

Silnější mandát, víc konfliktů s Bruselem?

Drtivé vítězství Viktora Orbána se však neodrazí jen na domácí půdě, ale také ve vztahu k Bruselu, kde mají maďarského premiéra za nejhlasitějšího potížistu. Budapešť není u Evropské komise zapsaná zrovna nejlíp, což dokazují i žaloby, které Komise podala na Maďarsko k Soudnímu dvoru EU kvůli odmítání programu na přerozdělování žadatelů o azyl a kontroverzním zákonům o vysokých školách a nevládních organizacích.

„Orbán má nyní silnou pozici, a pokud se bude vymezovat vůči návrhům z Evropské unie, bude moct argumentovat tím, že ho lidé zvolili s programem, který je protiimigrační a jde proti hlubší integraci,“ říká analytička AMO. Že Orbán svého drtivého vítězství ve vztazích s Bruselem náležitě využije, se domnívá také ředitel institutu EUROPEUM.

„Co se týče Bruselu a konkrétně Evropské komise, může Orbán – výrazně posilněný výsledkem voleb – argumentovat tím, že Maďaři všechny ty změny společnosti v Maďarsku i jeho politiku vůči Bruselu schvalují. Ale je potřeba si uvědomit, že Orbán důsledně odděluje a v každém svém projevu to zdůrazňuje, že útočí na evropské instituce, zejména na Komisi a Evropský parlament, a ne na EU jako takovou. Podotýká, že Evropská unie není jen Brusel, ale jsou to i ostatní země včetně Maďarska, Slovenska a dalších a neustále prohlašuje, že jeho cílem není unii zničit, ale reformovat tak, aby rozhodovaly členské země, a ne evropské instituce,“ tvrdí Bartovic pro INFO.CZ.

První velký konflikt mezi novou maďarskou vládou a Bruselem podle něj může přijít brzy – kamenem úrazu bude otázka dalšího víceletého finančního rámce Evropské unie, kdy má dojít ke změnám podmínek pro čerpání evropských peněz. Jasnější obrysy nové podobě rozpočtu EU má dát Evropská komise, která návrh představí v květnu, debata o změnách se ale v evropských institucích vede už dnes a kvůli odchodu Velké Británie – jednoho z největších plátců do unijního rozpočtu – je jasné, že jsou reformy nevyhnutelné.

„Návrh Komise směřuje k tomu, že platby evropských fondů budou podmíněny dodržováním právního státu a Evropská komise by měla mít možnost pozastavit platby z těchto nástrojů, pokud má země s právním státem problémy, což bude Maďarsko zcela jistě odmítat. Zároveň tam bude rozpor v tom, že některé členské země budou požadovat nižší platby na kohezní a strukturální politiku, zatímco Maďarsko bude požadovat platby co nejvyšší – i Orbán totiž říká, že je unie pro Maďarsko extrémně důležitá právě kvůli přísunu peněz,“ vysvětluje Bartovic.

Kromě víceletého finančního rámce je další vysoce ožehavou otázkou, kterou se v současnosti zabývají členské země EU, je i reforma azylového systému unie. Plánované změny migrační politiky jsou pro Maďarsko a některé další země mimořádně dráždivé téma, a to hlavně kvůli obavám z přerozdělování žadatelů o azyl mezi státy EU. Další zpřísnění postoje ale Bartovic neočekává.

„Maďarsko má v otázce migrace už dnes nejtvrdší možný postoj – to znamená velice těžko lze očekávat nějaké další přitvrzení. Bude záležet na tom, jak se vyvine diskuse v Radě, a v případě, že bude šance na určitý kompromis, ke kterému by přistoupili i největší spojenci Maďarska v této oblasti, jako je Česká republika, Slovensko nebo Polsko, si myslím, že Maďarsko nezůstane jedinou zemí, která by kompromis blokovala,“ míní ředitel institut EUROPEUM. „Přitvrzení čekám především vůči neziskovým organizacím, které poskytují podporu a pomoc uprchlíkům a migrantům – Orbán využije svého drtivého vítězství a zakročí proti nim mnohem silněji,“ dodává.

Nakazí Orbán i další země V4?

Co výsledek maďarských voleb pro Evropu znamená, naznačují první blahopřání ze zahraničí – už kolem půlnoci Orbánovi na twitteru gratulovala šéfka nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová. „Změna hodnot a masová imigrace vychvalované EU byly znovu potrestány. Národně smýšlející mohou v příštích evropských volbách v roce 2019 získat většinu,“ napsala Le Penová.

S blahopřáním spěchal také předseda polské vlády Mateusz Morawiecki ze strany Právo a spravedlnost. „Cesta k reformám nikdy není snadná. Podpora většiny společnosti ale ukazuje, že stojí za to takové úsilí vyvíjet,“ napsal na twitteru premiér země, která je podobně jako Maďarsko pod drobnohledem Bruselu a čelí kritice za autokratický způsob vládnutí.

Některá zahraniční média upozorňují na to, že výsledek maďarských voleb je vodou na mlýn populistům a krajně pravicovým stranám v celé Evropě. Jako problém pro celou unii označuje drtivé vítězství Orbána například německý Die Welt. „Jeho volební vítězství ho posiluje, aby maďarskou vůdcovskou demokracii vyvezl do celé Evropy. A má učenlivé žáky, jak se ukazuje v Polsku a dalších státech Visegrádu,“ píše deník.

Obavy z „vývozu orbanizace“ do dalších zemí EU včetně Visegrádské čtyřky však Bartovic mírní. „V ostatních zemích vidíme, že témata, jako je strašení migrací a antibruselismus, se docela vyčerpávají. Vidíme to na Slovensku, kde sklouznutí premiéra Fica k rétorice podobné Maďarsku znamenalo obrovské demonstrace a jeho poltický pád. V Česku alespoň podle posledních průzkumů vidíme, že podpora krajní pravici stagnuje nebo spíše klesá a zejména po volbách ta antibruselská témata postupně odcházejí do ústraní,“ tvrdí odborník.

„Takže doufám, že Maďarsko je v tomto ohledu tak specifické, že k nákaze České republiky nebo Slovenska nedojde. V Polsku je situace složitější – tam Orbán spojence má. Strana Práva a spravedlnost, která je velice silná a v mnoha ohledech podobná Orbánovi, má velice stabilní podporu a pokud se nestane zázrak, vyhraje i další volby,“ uzavírá Bartovic.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718