Zveřejňujeme další materiál z rozsáhlého předsjezdového cyklu Vratislava Dostála na téma současnost a budoucnost Komunistické strany Čech a Moravy. Tentokrát je to rozhovor s politologem Ladislavem Cabadou, který upozorňuje, že hlavní vyzyvatel Vojtěcha Filipa v boji o post předseda strany, Josef Skála, je věrným žákem Aloise Grebeníčka a jen velmi drobně umírněnou verzí Marty Semelové. „Stěží odhadovat, s jakými tématy by mohl jako předseda strany přijít, ale osobně bych jeho zvolení viděl spíše jako potvrzení dalšího poklesu podpory strany,“ říká politolog exkluzivně pro INFO.CZ.
KSČM patří k nejstabilnějším prvkům české politiky po roce 1989. Přitom se jí opakovaně vyčítá, že se nereformovala, případně, že se dostatečně nevyrovnala se svou minulostí. Není to ale nakonec tak, že předpokladem jejího relevantního postavení byl právě fakt, že si aspoň částečné zachovala identitu předlistopadové KSČ a něco, co bychom mohli označit za konzervativní ráz?
Plně souhlasím s tím, že KSČM je konzervativní, nostalgická strana a její přežití bylo založeno na tom, že oslovuje právě tuto „nostalgickou“ část společnosti. Na druhé straně netušíme, jak by se strana případně vyvíjela, pokud by uspěl pokus jejího předsedy Jiřího Svobody o sociáldemokratizaci v letech 1990-1992, jenž měl být formálně završen jejím přejmenováním.
Mohla to být i tato strana, jež by hrála roli hlavní levicové a opoziční strany. V této souvislosti připomeňme, že ČSSD v roce 1992 byla stranou malou, vnitřně rozkolísanou. Nicméně vnitrostranické referendum v KSČM rozhodlo o zachování názvu a tedy i charakteru nostalgické strany, což po odchodu předsedy Svobody ještě posílila volba Aloise Grebeníčka, hardlinera s názory mnohdy blízkými neostalinismu.
