Příběhy 20. století: Po Pavlovi nám zbyl rozbitý kufr… Vzpomínky Jiřího Wonky, kterému komunisté uštvali bratra

Post Bellum

Adam Drda

Před pár týdny uplynulo třicet let od smrti disidenta Pavla Wonky. Zemřel 26. dubna 1988 za dosud nevyjasněných okolností v cele kriminálu v Hradci Králové, utýraný komunistickým aparátem. Jeho starší bratr Jiří Wonka, před listopadem 1989 rovněž z politických důvodů pronásledovaný, se v posledních desetiletích věnuje péči o bratrův odkaz. Dělá to dosti důsledně, soudí se s lidmi, kteří Pavla Wonku zpochybňují, poslední proces vyhrál před měsícem: podle zatím nepravomocného verdiktu mu jistý Václav Černík musí zaslat omluvu následujícího znění: „Omlouvám se za své výroky, že 'Pavel Wonka byl gauner a veliký hajzl a ve věznici Plzeň Bory udával bachařům', které jsem pronesl 26. 4. 2012 v restauraci Sokolovna v Trutnově.“

Když dostal Jiří Wonka v jednom rozhovoru otázku, zda je pro něj bratrova obhajoba to nejdůležitější v životě, odpověděl, že ano: „S bráchou jsme neměli otce, takže jsme byli k sobě úplně přirostlý. Štve mě to, jak se o něm dnes mluví. Je to moje celoživotní oběť. Jsem kvůli tomu zavalený papíry a všechno dělám sám. (…) A nikdo jiný z našeho rodu už není, kdo by hájil jeho čest, takže jsem k tomu odsouzen já.“

Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou

sinfin.digital