Posselt: Československo mělo přijmout švýcarský model, Klaus mě šokoval

Když 28. října 1918 vznikla na troskách Habsburské monarchie Československá republika, staly se jejími občany i takřka tři miliony Němců, žijících zejména v pohraničních „Sudetech“. Pro mnohé Němce to bylo „nechtěné občanství“, přesto řada z nich zanechala i v meziválečných dějinách české kultury, hospodářství, umění i politiky nesmazatelnou stopu.

Poté, co se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler, se většina českých Němců postupně přiklonila k politice „nacistické třetí říše“ a byla po válce z Československa na základě principu kolektivní viny odsunuta. To ale nic nemění na tom, že sudetští Němci byli významnou součástí první republiky. která zásadně ovlivnila její dějiny. Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt v rozhovoru s „INFO.CZ“ popisuje dnešní vztah vyhnanců ke své bývalé vlasti i jejímu stoletému jubileu.

Jak vnímají obecně potomci sudetských Němců stoleté výročí vzniku Československé republiky?

Dříve vyvolávala vzpomínka na rok 1918 mezi Čechy a sudetskými Němci silnou polarizaci. Dnes, sto let po vzniku Československé republiky, by měly být už obě strany zralejší a snažit se o trochu jiný pohled. Monarchie a první republika jsou součástí našich společných dějin, s pozitivními i negativními dějinnými momenty, které bychom dnes měli objektivně studovat. Jen tak se můžeme do budoucna vyhnout chybám, kterých jsme se dopustili.

Připomíná si Sudetoněmecké krajanské sdružení nějak oficiálně výročí vzniku Československa?

Ne. Jako nejvyšší politický představitel všech sudetských Němců se ale zúčastním slavnostní recepce k tomuto výročí, kterou pořádá česká generální konzulka v Mnichově Kristina Larischová a její slovenský kolega Ján Voderadský. Tímhle způsobem se tak symbolicky znovu setkají tři největší etnické skupiny první republiky.

Bernt Posselt

Bernd Posselt (1956) je mluvčím a zároveň nejvyšším představitelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLÖ), sdružujícím organizace bývalých sudetských Němců a jejich potomků. Zároveň je dlouholetým členem předsednictva bavorské CSU, v letech 1994 až 2014 byl v jejích barvách poslancem Evropského parlamentu. Otec Bernda Posselta byl starostou Jablonce nad Nisou, rodina vlastnila v Česku velkou továrnu. Posselt se ale předem vzdal i teoretických nároků na možné vrácení rodinného majetku. Dovolenou často tráví v Jizerských horách. Posselt je odpůrcem poválečných Benešových dekretů, které podle něj už nemají praktický význam a patří na „smetiště dějin“. Loni se ale vyjádřil v tom smyslu, že Češi dekrety stejně zruší sami, není možné je k tomu nutit.

Někteří sudetští Němci jsou dodnes přesvědčeni o tom, že kdyby Češi při vzniku Československa české Němce nediskriminovali, Adolf Hitler by nikdy nezískal v Sudetech takovou podporu. A události, které nakonec vyvrcholily válkou, rozpoutanou nacisty, se mohly odvíjet úplně jinak. Máte stejný názor?

Hra „co by, kdyby“ je sice oblíbená, ale skutečnými historiky zakázaná. Dějiny byly takové, jaké byly, a nedají se změnit. Československá republika byla demokracií s více národy, podobně jako Habsburská monarchie ve svých posledních desetiletích, ovšem vznik republiky znamenal vznik centralizovaného národního státu. A to se všemi negativy takového uspořádání.

Nabízelo se ale vzhledem k dějinným souvislostem jiné řešení? Češi, ale i některé jiné národy monarchie přece rozpad mocnářství vítaly jako vysvobození z jazykové i politické nadvlády němčiny a Němců...

Češi a Němci uzavřeli už v roce 1905 Moravské vyrovnání (soubor 4 zákonů pro vytvoření rovnoprávného postavení moravských Čechů a Němců-pozn.red), do dnešního dne nejlepší řešení národnostních problémů. Bohužel tento kompromis, jakkoliv byl úspěšný na Moravě, v Čechách až do roku 1918 neuspěl a stejně tak se neuchytil ani v nově založené Československé republice. Nejlepším modelem pro obě strany by podle mého názoru bylo státní uspořádání švýcarského typu.

sinfin.digital