Která tvář české pravice převáží: umírněná a seriózní, anebo agresivně populistická?

ODS i KDU-ČSL lze označit nejen za tradiční pilíře polistopadové české politiky, ale po jistých peripetiích, kterými obě strany prošly, také za relativně úspěšné a stabilizované formace. Avšak zatímco ODS se spolu s Piráty jeví v danou chvíli jako nejsilnější alternativa k hnutí ANO, lidovci dlouhodobě hledají recept na to, jak oslovit voliče také mimo svůj tradiční katolicky ukotvený elektorát. Spojuje je naopak to, že budou v nejbližší době řešit podobné dilema: zda být umírněnou a seriozní konzervativní silou, anebo vsadit po vzoru pravice v okolních zemích na národovecký populismus.

Zarazit to muselo snad každého: propastný rozdíl v kampani brněnské a pražské ODS před komunálními volbami. Jedna umírněná a seriózní, druhá ostře konfrontační a populistická, chvílemi téměř urvaná ze řetězu. Skoro jako by šlo o dva různé politické subjekty. Petr Fiala občanským demokratům sice vtisknul kultivovanou tvář, volby ale potvrdily, že by ODS mohla být také o dost jiná. To lidovci si už něčím podobným prošli. A nelze vyloučit, že je čeká repete. Ostatně součástí jejich identity je kromě křesťansko-sociálního proudu dlouhodobě také ten národovecky populistický. Vždyť předsedou lidovců v minulosti nebyl jenom třeba Josef Lux, ale také na Vsetínsku už asi dvacet let neporazitelný Jiří Čunek.

Výsledky voleb: ODS je zpět. Čeká nás střet o její charakter. Komentář V. Dostála

sinfin.digital