Poválečný odsun Němců: Češi se k dětem, ženám a starým chovali často hůř než Rudá armáda

Post Bellum

Mikuláš Kroupa

Před 74 lety řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a příslušníci Revolučních gard. Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli. Vedla je nenávist, touha po pomstě a majetku. Po kapitulaci Německa 8. května 1945 začaly postupně vycházet v tehdejších médiích výzvy k „odgermanizování“. I to se stalo impulsem k násilí. Sudetští Němci, kteří to tenkrát jako děti zažili, vypráví, že se Češi chovali vůči starým, ženám a dětem často hůř než vojáci Rudé armády. Příběh jednoho z nich přinesly Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus

Dva světy

Walter Sitte se narodil v roce 1935 do sudetoněmecké rodiny žijící kousek od německých hranic v Hrádku nad Nisou. Jeho rodiče patřili k menšině, protože odmítali nacismus, pohrdali Henleinem a Hitlerem. Waltera vychovávali v katolické víře. Jeho strýc se stal farářem, teta vstoupila do kláštera, rodiče pravidelně chodili s dětmi do kostela.

„Měl jsem dva světy. Ten doma, kde se o nacismu hezky nemluvilo a ve škole, kde jsme před vyučováním zpívali nacistickou hymnu. Jako každý kluk jsem chtěl uniformu. Jednou jsem ztropil strašnou scénu před výlohou, kde měli uniformu Hitlerjugend. Maminka mi ji nechtěla koupit, ale protože jsem křičel a vztekal se, lidi si toho všimli a měl jsem ji druhý den,“ vypráví Walter Sitte, kterému se jako malému klukovi líbily nacistické atributy: vlajky, zdvižená pravice, uniformita a podobně.

Dvakrát přišel o rodinu, podepsali se na něm nacisté i komunisté. Pohnutý osud Petra Webera

sinfin.digital