Pavlovi Bělobrádkovi se povedly dvě věci, jaké se v české politice nestávají. Coby neznámý veterinář vrátil svoji stranu do sněmovny a po osmi letech ve funkci předsedy KDU-ČSL dobrovolně (a v dobrém) odešel z jejího čela. Jak se na něm politika podepsala, čím ho šokoval Andrej Babiš, co čeká lidovce a co jeho samotného?
Když jsi odcházel z postu předsedy, mluvil jsi o vyhoření. Už je to lepší…? Nebo je na regeneraci po osmi letech potřeba trochu víc času?
Pořád jsem ve fázi uvolnění a odpočinku. Více se věnuji rodině, zahradě a poslanecké práci. Taky četbě. Navštěvuji obce v regionu a řeším, co je možné konkrétně zlepšit. Docela mě to baví. Od velké politiky mám odstup. I proto, abych nekomplikoval situaci novému vedení KDU-ČSL. Mluvím, jen když jsem tázán (pozor, vtip!).
Lidí, kteří dobrovolně odejdou z nejvyššího postu ve straně, moc nebývá. Snaží se obvykle odejít někam vzhůru, do jiné funkce. Senát ale nevyšel. Už víš, jestli budeš kandidovat znovu do sněmovny? Nebo se spokojíš s komunální politikou v Náchodě?
Senátem jsem neměl co ztratit, hlavní je, že tam není senátor ze současné hlasovací mašiny. Byl by to svým způsobem ústup, pochopitelně. Kdybych chtěl pokračovat jako předseda, do senátu bych nekandidoval a neriskoval. Navíc v obvodě, kde jsme byli v druhém kole naposledy v roce 1996. Jsem řadovým zastupitelem nejen města, ale i kraje a musím říci, že v kombinaci s poslaneckým mandátem to dává smysl. Mám teď více času na tuto práci a docela mě naplňuje. V regionu jsem opravdu podstatně více, než v Praze. Určitě chci kandidovat příští rok v krajských volbách, vždyť posledně jsem dostal nejvíce preferenčních hlasů z kandidátů ze všech stran v kraji. Co bude v roce 2021, nevím. Tak daleko neplánuju. Pán Bůh má smysl pro humor a možná, že budu už mimo politiku, kdo ví.
