Netrápí mě Babiš, ale impotence zbytku země. Prchal neúspěch opozice nezařídil, říká Křivan

Lenka Petrášová

Karel Křivan je marketingový expert. Vyučoval na Vysoké škole ekonomické v Praze a se svou agenturou dělal PR i politikům, jako byl Ivan Langer nebo Svatopluk Němeček. Teď v rozhovoru pro INFO.CZ pojmenovává rysy tuzemské politiky a metody těch, kdo vytvářejí její obsah i veřejný obraz. A říká, že fakt, že je Andrej Babiš úšpěšný a tým marketéra Marka Prchala mu dělá vítěznou kampaň, je jako vztekat se na zrcadlo, když má člověk křivou pusu.

„Kauza“ kolem Marka Prchala, který je jedním z pilířů značky Andrej Babiš, byla výrazným okamžikem léta a k tvůrcům premiérova mediálního obrazu přitáhla pozornost. Pro připomenutí: Vít Klusák svému „skorošvagrovi“ Prchalovi veřejně vyčetl, že takovou práci vůbec dělá, a publikum se rozdělilo na dva tábory. Co vy si o tom myslíte, jako člověk, který taky pracoval pro nenáviděného politika a taky to dostával „sežrat“?

Nejdřív podotýkám, že Marka Prchala samozřejmě znám, ale nejsme kamarádi. A budu zlý: Marek Prchal nemůže za naše neúspěšné kampaně. Marek Prchal nemůže za to, že opozice není schopná jeho šéfa porazit. Ta chyba je jinde. Spousta lidí u nás vlastní porážku a vlastní selhání rádo svede na někoho jiného. A toho si pak démonizujeme, abychom si omluvili vlastní selhání. Jenže porážky a selhání jsou součástí života.

Abych byl spravedlivý – neděje se to jen u nás. Nikdo neřekne: Clintonová byla špatně vybraná, vedla špatnou kampaň a prostě se to celé nepovedlo. Hledáme prostě důvody selhání jinde, místo abychom se soustředili na to, jak sami zvítězit. Takže já to vidím jako naprosté selhání opozice.

U řady lidí na sociálních sítích, kteří se k tomu tématu vyjadřovali, se navíc domnívám, že Marek Prchal je pro ně jen zástupný problém. Jsou to ti lidé, jimž komentátor Bohumil Pečinka říká „antibabišovský svět“, což si od něj vypůjčím, protože pro skupinu těch, kteří jsou prozápadní a liberální, nemáme momentálně lepší termín. Nechceme si přiznat – abych mluvil i o sobě, protože některých debat jsem se taky účastnil na této straně –, že je to především naše chyba. A že hledáme viníka neúspěchu jinde a taháme morálku někam, kam nepatří.

Moment, do byznysu a do politiky morálka nepatří?

To neříkám. Chci tím jen říct, že když někdo udělá na jiný jogurt, než jaký zastupuje má agentura, lepší kampaň a vymyslí hezčí nálepku, tak nám to ještě nedává oprávnění myslet si, že my jsme ti mravnější.

Jenže pracovat pro politika je trochu jiné kafe než propagovat značku whisky nebo jogurtu. Skoro bych řekla, že dnes je lepší mít nálepku toho, kdo dělá PR pro tabákovou firmu, než dělat pro politickou stranu, ne? Co vás na tom lákalo, dělat politické PR kontroverzním lidem, i když jste věděl předem, že vás kvůli tomu budou cupovat?

Dělat pro politika je rozhodně zodpovědnější. Je to taky větší adrenalin, větší hra. Mnohem pestřejší práce, než komerční PR. Všechno je mnohem rozostřenější a člověk vidí, že reálně může ovlivnit mnohé věci. Je to skutečný život. Otevřenější práce, kde vidíte jasné výsledky hned a můžete, ne, dokonce musíte přinést mnohem víc ze sebe.

Schmarcz: Šmarda udělal to nejlepší, co mohl. Pro ČSSD i pro stát

sinfin.digital