Před šestasedmdesáti lety, 2. srpna 1943, vypukla vzpoura ve vyhlazovacím táboře Treblinka ve východním Polsku. Patří k nejvýznamnějším činům protinacistického židovského odboje – a jedním z mála lidí, kteří se jí zúčastnili a přežili, byl československý občan Richard Glazar (1920-1997), pozdější autor dnes již slavné knihy Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Jeho vzpomínky přinesly Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus.
O mnoho let později Richard Glazar vzpomínal, že inspirací se vzbouřencům stalo dřívější povstání ve Varšavském ghettu, které „působilo […] jako katalyzátor na vzpouru v Treblince. Za dva měsíce po nás pak přišla vzpoura v Sobiboru, takže není pravda, že Židé nekladli odpor, že šli jako ovce. Uvažoval jsem nad tím, co nám vzpoura v Treblince vlastně říká. Co znamená pro budoucnost. Uvědomil jsem si, že i když jsou lidské bytosti zbavené všeho lidského, tak hluboko v nich stále dříme jakási rezerva, kterou žádná moc nevyčerpá. A ta rezerva se mobilizuje právě v okamžicích, kdy to neustále hlídající moc nejméně čeká. A pak se něco přihodí.“
