„Kůrovec nečeká, až se otevřou obálky s nabídkami,“ říká Petr Doležal z Entomologického ústavu Akademie věd a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V Česku platí za předního odborníka na kůrovce, kterého vzácně uznávají jak lesníci, tak ekologičtí aktivisté. V rozhovoru s INFO.CZ mimo jiné popisuje, proč bychom se měli poučit z poválečné kůrovcové kalamity a v čem je naivní představa, že se v budoucnu v Česku obejdeme bez smrku. Co čeká tuzemské lesy?
Co právě dělá odborník na kůrovce v době celorepublikové kůrovcové kalamity?
Pracujeme na několika výzkumných projektech, které se týkají nejen kůrovce, ale třeba i klikoroha borového, který poškozuje sazenice jehličnanů. Kromě vědecké práce se ale snažíme pomáhat i vlastníkům lesů. V současné době například pracujeme na posouzení, zda v jejich lesích rojení kůrovce už skončilo nebo ještě může pokračovat. Na mnoha lokalitách tak pro letošní rok bude možno ukončit chemickou asanaci vytěženého kůrovcového dříví, což ušetří nejen finanční prostředky, ale také lidskou práci.
Jak se na kůrovci pozná, zda se ještě chystá vylétnout, nebo už bude zimovat?
Například tím, že samičky zredukují své pohlavní orgány a přestanou jim dozrávat vajíčka. Obě pohlaví pak dokáží velmi omezit hmotu svých obrovských létacích svalů. Šetří tak energii na zimu a pro nás je to signál, že už se nechystá nikam vyletět ani se rozmnožovat, ale hodlá přečkat zimu ve stromě. A pokud mají lesníci tuto informaci, mohou s ní pochopitelně pracovat.
Slova o tom, že brouk takzvaně zahodí svaly nebo vaječníky, aby přežil zimu, to zní tak trochu jako popis scény z nějakého vědeckofantastického filmu. Jsou v tomto ohledu kůrovci mezi brouky výjimeční?
Ne, dokáží to i někteří jiní brouci. Ovšem kůrovci jsou skutečnými mistři v šetření energií. Ukazují nám, proč se s nimi člověku tak těžko bojuje. Jejich schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám jsou skutečně impozantní.
