Když před 80 lety vypukla druhá světová válka po německém útoku na Polsko (1. září 1939), ocitli se obyvatelé Hlučínska v nezáviděníhodné situaci. Pohraniční oblast na severu Moravy připadla po Mnichovské dohodě k Třetí říši a jeho obyvatelé se stali říšskými občany. Bojeschopné muže čekal povolávací rozkaz do německé armády. Dostal ho i Adolf Kůrka ze Štěpánkovic na Hlučínsku. Na západní frontě byl raněn střepinou. Před jistou smrtí se zachránil, když předstíral mrtvého. Na konci války ho zajali sovětští vojáci. V zajateckém lágru málem zemřel hlady. A jako jeden z mála byl ochotný o své nelehké roli v německé armádě vyprávět pro Paměť národa. „V září 1939 šli Němci do Polska a bylo zle. Největší ztráty měl na Hlučínsku ročník 1919, těm synkům bylo 19, ve válce byli od samého začátku,“ popsal Adolf Kůrka začátek války.
V sedmnácti ve wehrmachtu
Narodil se 17. prosince 1926 ve Štěpánkovicích (německy Schepankowitz) na Hlučínsku. Tak jako většina místních obyvatel se i jeho rodina hlásila k národnostní skupině Moravců. Po připojení Hlučínska k Německu se jeho obyvatelé stali automaticky občany Třetí říše, kteří museli po dovršení plnoletosti nastoupit do německé armády.
Povolávací rozkaz přišel nejdříve jeho bratru Emilovi, kterého do wehrmachtu povolali přímo z kněžského semináře ve Vidnavě. Padl při tažení do Sovětského svazu v létě roku 1941 na Ukrajině.
Adolf Kůrka musel narukovat v den svých sedmnáctých narozenin 17. prosince 1943. Když si poprvé oblékl uniformu wehrmachtu u německé posádky ve Schweidnitzu v Dolním Slezsku (dnes polské město Świdnica), vypadal jako chlapec.
