Češi mysleli, že na ně z letadel útočí černoši. Hloubkaře koncem války vítali i proklínali

Aneta Černá

Útočili především v posledních týdnech druhé světové války. Likvidovali hlavně lokomotivy a letiště a snažili se tak zasadit nacistům poslední fatální ránu. Takzvaní hloubkaři, letci z Velké Británie a Spojených států, mají kromě materiálních škod na svědomí ale i lidské životy. Kvůli jejich útokům v protektorátu zemřelo přes tisíc lidí. Proto je Češi vnímali rozporuplně – jedni je vítali jako osvoboditele, druzí jejich útoky kritizovali. A přispělo k tomu i následných 40 let komunistické propagandy. „Pocity byly smíšené, protože lidé si najednou uvědomovali, že během vteřiny, kdy seděli ve vlaku a jeli do práce, jim najednou hrozilo smrtelné nebezpečí, a to nikoli ze strany Němců, ale spojenců. Každopádně každá poškozená lokomotiva chyběla, protože nemohla táhnout náklad, který by byl potřebný jinde,“ vysvětluje badatel Filip Vojtášek, který o letcích a jejích útocích na území protektorátu právě vydal knihu Pod palbou hloubkařů, v níž shrnuje poznatky, které sbíral 25 let.

Vysvětlete prosím na úvod, co nebo kdo byli ti hloubkaři?

Byla to spojenecká stíhací letadla, která na konci války útočila na různé pozemní cíle na území, jež byla okupována Německem, a mezi které lze samozřejmě počítat české země. Co se týče samotného slova hloubkaři, tak to vzniklo doslovným překladem německého termínu Tiefflieger neboli hloubkový letec. Nemá to nic společného s hloubkou nebo ponorem, ale s tím, že tato letadla se pohybovala velice nízko nad zemí, tedy hluboko pod obvyklou letovou hladinou. Hloubkařům se často u nás říkalo také kotláři, což souvisí s tím, že útočili často na kotle parních lokomotiv.

Čeští odbojáři museli za vlastní popravu nacistům zaplatit. V Plötzensee hladem jedli větve

sinfin.digital