ROK 2019 OČIMA POLITOLOGŮ | Ladislav Cabada, Lukáš Jelínek, Petr Just, Lubomír Kopeček, Daniel Kunštát a Josef Mlejnek se ve výroční anketě INFO.CZ zamýšlejí nad politickým vývojem v Česku. Kdo je podle nich politickou osobností právě končícího roku a kde hledat jeho klíčové události?
Jak hodnotíte českou politiku v roce 2019?
Ladislav Cabada
Česká politika zásadně nevybočila z rámců poslední dekády. Roztříštěný parlament není schopen efektivně kontrolovat menšinovou vládu oligarchy Andreje Babiše, který si pro podporu sahá k dvěma radikálním stranám stojícím na okraji stranického spektra – KSČM a SPD. Jeho pozici stabilizuje také prezident Zeman, se kterým vytvořil účelovou koalici.
Problémy a aféry předsedy vlády, které Andrej Babiš bagatelizuje a odmítá jako vykonstruované českou politiku i společnost ještě výrazněji polarizují, což dále zhoršuje společenskou náladu. Babišův střet zájmů v roce 2019 výrazně zhoršil pozici české politiky v institucích Evropské unie, což pro další období vidím jako zásadní problém. A roztříštěná liberálně-konzervativní opozice napravo od středu stále nenalezla cestu k integraci.
Lukáš Jelínek
V české politice letos stouplo dusno, ale bouřka nepřišla. Nikdo dosud nenašel odpověď na dominanci Andreje Babiše. Ani pravicová opozice, ani jeho koaliční partneři z ČSSD, kterým krade témata a voliče.
Petr Just
V základních konturách se vývoj na politické scéně v roce 2019 příliš nelišil od roku předcházejícího, a to jak z pohledu celkové atmosféry, hlavních témat a oblastí, o něž se sváděl politický boj, tak aktérů jednotlivých konfliktů.
Několik významnějších událostí však do politiky v roce 2019 zasáhlo: sjezdy, sněmy či kongresy některých stran a volba jejich vedení (např. ANO 2011, KDU-ČSL, ČSSD či TOP 09), výměna na ministerstvu spravedlnosti, masové protesty proti Andreji Babišovi, vyloučení Václava Klause ml. z ODS a následný vznik hnutí Trikolóra, vleklý spor o odvolání ministra kultury a jmenování jeho nástupce, ústavní žaloba na prezidenta či vývoj kolem kauzy Čapí hnízdo.
Žádná z těchto událostí, jakkoli společensky a mediálně rezonovaly, však nakonec nezasáhla do vývoje podpory jednotlivých zainteresovaných aktérů, ať už stran či jednotlivců.
Lubomír Kopeček
Dá se říct: žádná zásadní změna. Zátěže pro vládnutí v Česku, které tu byly už předtím, zůstaly. Těmi zátěžemi myslím hlavně to, že značnou část veřejného prostoru stále zaplňují záležitosti spojené s premiérem, ať už jde o jeho trestní stíhání nebo střet zájmů. Čapí hnízdo, problém, zda Agrofert má či nemá mít veřejné dotace, média Mafry a to, kdo je ovlivňuje, tohle všechno se s námi táhne už několika let.
Pohlcuje to enormní kvantum energie vládních a opozičních politiků, státního aparátu i dalších aktérů. Tato energie by mohla být investována mnohem přínosnějším způsobem, do řešení meritorních problémů téhle země.
To, co k tomu oproti minulým letům přibylo, je „jenom“ mnohem větší občanská mobilizace, která byla vidět na náměstích po většinu roku. Česká politika se točí už několik let v kruhu, kolem neměnících se problémů, a je to špatně. Jediné pozitivum je, že ochromení vládnutí v Česku minimalizuje pro tuto chvíli riziko následování maďarské a polské cesty demontáže liberální demokracie z posledních let.
Daniel Kunštát
Vnímám to jako dobu bezčasí a zvláštní strnulosti, kterou tu a tam naruší (spíše mediální než reálný) poryv kauziček typu čapích hnízd, dotačních podvodů nebo památníků hodných i zlých sovětských vojáků. Ale: „o čem“ česká politika esenciálně byla a je? Štěpící linie zůstaly stejné, rozestavení barikád taktéž a ani hlavní aktéři se nezměnili.
Politickému obcování nadále dominuje diumvirát Zeman-Babiš. Vládní, přesněji řečeno mocenský establishment stále tvoří zvláštní směska v podstatě velmi průměrných arivistů, politických zoufalců, diluviálních komunistů a typických českých malofašistů (rozumějme koalice ANO-ČSSD-KSČM-SPD).
Proti tomuto bloku stojí ne zcela potentní a hlavně zoufale roztříštěná politická opozice spolu s částí justice, bezpečnostního aparátu, medií i občanské společnosti. Obě strany tohoto měkkého celospolečenského konfliktu jsou zakopány ve svých pozicích a zatím se nezdá, že by se fronta posunula tím, či oním směrem.
Josef Mlejnek
Bludný kruh pokračuje. Babiš se drží a opozice může být de facto za Babiše ráda, poněvadž sama není schopná vnášet na politickou scénu vlastní témata a formovat tak její tvar. Agendu nastolují Babiš nebo Zeman.
