Postupující kůrovcová kalamita odhalila také jedno české specifikum, které brání účinnějšímu boji s lýkožroutem a rychlé obnově lesů – v České republice vlastní les statisíce lidí. Část z nich se ale o něj vůbec nestará, nebo dokonce neví, kde jejich lesní majetek leží. To podle odborníků komplikuje jak zásahy proti kůrovci, tak údržbu lesních pozemků obecně.
O tom, na jak malé části je v Česku rozdrobena výměra lesní půdy v soukromém vlastnictví, svědčí jednoduchá statistika, kterou zpracovala Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze. Nadpoloviční většinu českých lesů (53,18 %) podle ní vlastní stát, dalších 28 % právnické osoby, tedy například církev, firmy či zemědělské společnosti. Zbytek (17,8 %) je rozdělen mezi 350 450 fyzických osob, z nichž celé třetině patří les menší než 0,1 hektaru. Dalším 105 000 vlastníků pak náleží lesní půda do poloviny hektaru. Jinými slovy: statisíce lidí v Česku se mohou pochlubit tím, že jim patří několik desítek, maximálně stovek stromů v lese. Nějaký les, byť třeba jen o velikosti 30 krát 30 metrů, vlastní v průměru každý 26. Čech.
Na tom by nebylo nic divného, podobně je rozdrobena lesní půda například i v Bavorsku. Problém ale podle odborníků zůstává v tom, že se v Česku někteří lidé, kteří se k lesu dostali díky restitucím či následnému dědictví, v mnoha případech o svůj majetek dosud vůbec nestarali. Dokonce se najdou tací, kteří ve svém lese nikdy nebyli. „Volala nám například paní z Prahy, zda bychom jí nepomohli najít její les. Že by snad měl ležet někde v jižních Čechách, ona to ale neví přesně,“ popisuje situaci spoluzakladatel informačního webu nekrmbrouka.cz. a šéfredaktor časopisu Lesnické práce Petr Příhoda.
