Právník: Na domácí porod má žena právo a měl by se hradit ze zdravotního pojištění

Lenka Petrášová

Před pár dny vzbudil na sociálních sítích velký ohlas komentář jednoho mediálně známého starosty, jenž řekl, že ženy, které byť jen pomyslí na domácí porod, by rovnou zavřel do vězení. Je to opravdu tak, že by žena měla být kriminalizována za to, kde se rozhodne porodit dítě? „Samozřejmě že ne, to nejde nikde na světě,“ říká profesor a právník Ivo Telec v rozhovoru pro INFO.cz. Dle svých slov si je přitom vědom, že jde o třaskavé téma.

Porodní asistentky, které matkám u domácích porodů pomáhají, musely v mnoha případech projít soudem a čelit žalobám. Proč vlastně, když u nás zákony porod doma nezakazují?

Nelze to směšovat dohromady. Každý ten případ, který se ocitl u soudu, je jiný. Co vidím jako problém je, když porodní asistentka překročí své oprávnění. Ony poskytují normální zdravotní službu, na niž musí mít smlouvu s rodičkou a oprávnění k této službě, jenže platí, že co kraj, to jinak nastavená pravidla, protože ty stanovuje a reguluje krajský úřad v individuálním správním řízení. Nezastírám, že to není fér vůči porodním asistentkám. Ale ani vůči rodičkám a pojištěnkám. Existují kraje, kde vůbec nejsou uzavřeny smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a porodními asistentkami, přitom to je normální zdravotní služba, jinde se je zase snaží různými regulacemi v administrativních oprávněních omezit. Ovšem bez zákonné opory.

Takže jsou na místě změny zákonů?

Ne. Ty máme. Problém je v mentalitě. Profesi porodní asistentky, která normálně existovala od nepaměti a v minulém režimu byla opuštěna, jsme díky požadavkům Evropské unie a směrnici o některých povoláních museli vrátit zpět do hry, ale ta mentalita, která je u nás nastavená patriarchálně a čistě lékařsky, zůstala. Podívejte se na film Hra o jablko od Věry Chytilové z roku 1976, kde si dovolila zdravotní sestra vést porod v nemocnici. To vystihuje vše. A to přesto, že normální fyziologický porod lékaře nevyžaduje.

Porodníci si to už uvědomují, alespoň jsem zaznamenala iniciativu šéfa jihlavské porodnice, který stojí v čele iniciativy „nejen ženy, ale i porodníci hlasují za přirozené porody“… Což má i výraznou ekonomickou logiku: porod císařským řezem přijde až na čtyřnásobek toho, co normální porod.

No samozřejmě. Přítomnost lékaře skutečně vyžaduje pouze patologický porod. Porod není nemoc a rodící matka není pacientka, ale normální rodící žena.

Přesto se zde máme případy, jako je ten Ivany Königsmarkové, která šla před soud za domácí porod. Proč?

Nechci se vyjadřovat ke konkrétním případům, leckdy je sám zastupuji, ale podívejte se, jak ten příběh dopadl. To ona nakonec dostala odškodné. A proč? Protože u nás okolo domácích porodů stále existuje jistá hysterie ze strany některých úřadů a některých lékařů, zejména funkcionářů.

Dobře, ale také pamatuji případ ženy, kdy záchranka po domácím porodu, zcela zdravé dítě násilím od matky odvezla. Matka pak byla popotahovaná po úřadech a snad i u soudu. Mohu jako rodička odmítnout něco podobného?

Ba dokonce musíte. Protože to vy, jako rodič, máte podle zákona rodičovskou odpovědnost za dítě. Ne ten záchranář.

Takže znovu: není chyba někde v zákonech?

V zákonech ne, ale existuje vyhláška, která svým způsobem omezuje možnost domácích porodů. Ta stanovuje, že existuje povinná dojezdová doba do nejbližšího zdravotnického zařízení. Proto vidím poměrně dobrý směr cesty v Centrech porodní asistence, které se u nás teprve rodí, ale mají vždy v blízkosti nemocnici, pro případ, že se něco zvrtne. Má to opět jedno velké ale. Tyto výkony nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a je to tak trochu schizofrenie v právu. My domácí porody explicitně nezakazujeme, ale proč si pak žena jako pojištěnka, která porodí doma, musí tu porodní asistentku zaplatit? Když si normálně platí zdravotní pojištění a porodní asistentka je samostatné povolání, jehož výkony mají být hrazeny zdravotní pojišťovnou. A znovu říkám: dejte si Hru o jablko. Tam je poměrně přesně zdokumentováno, proč to tak je. Je to o určité mocenské roli lékaře – muže, o niž kvůli porodním asistentkám přicházejí a nelibě to nesou. Samozřejmě se to netýká všech. Jen těch hlasitých.

Pokud vím, tak leckde v zahraničí je to tak, že pokud žena rodí doma, stojí jí sanitka u domu. A pokud by se něco nepředpokládaného stalo, odveze matku s dítětem do nejbližší nemocnice. Šlo by to i u nás?

Samozřejmě to jde. Nikdo nikomu nebrání, aby si zavolal zdravotnickou dopravní službu. A ta tam může stát třeba celý den. Pozor – nemluvím o rychlé záchranné službě, ale o něčem, co je víc podobné taxislužbě, takže to rodičku stojí pochopitelně peníze.

V čem tedy spatřujete příčiny takového odporu vůči ženám, které chtějí rodit doma? Speciálně když ta žena ví, že když přitom dítě zemře, je to ona, kdo s tím bude muset žít až do konce života?

To říkáte zcela správně. Jen pozor ještě na jednu věc: právní terminologií se u nás nemluví o termínu „domácí porod“, ale o „porodu ve vlastním sociálním prostředí“. Zavedeno to bylo kvůli ženám, které jsou například mentálně postižené a nebylo by vhodné je převážet nikam jinam. Co mně – jako právníkovi – vadí, je, že ty ženy, které rodí doma, nebo v tom svém přirozeném sociálním prostředí, si veškeré zdravotní služby platí samy, ač si jinak normálně hradí zdravotní pojištění. A to si pak samozřejmě žena nemá platit sama, ani tu zdravotní dopravní službu, ani tu porodní asistentku, což vyjde klidně na deset tisíc. Což není málo. Takže v tomto smyslu máme špatné vyhlášky. Sice tam jsou porodnické kódy zařazeny, ale jsou vázány na porod pod dohledem lékaře, ač je porodní asistentka – jak jsem už říkal – samostatné povolání.

Vyhláška navíc není zákon, takže žena, která by se soudila kvůli tomu, že musela platit za porodní asistentku u porodu doma, tak by vyhrála. A i když nechci mluvit o konkrétních případech, tak podobný právě u soudu běží. Pochybila by zdravotní pojišťovna, že své pojištěnce neuměla nebo nechtěla zajistit hrazenou zdravotní péči. Minimálně v tom, že by neiniciovala krajský úřad k vyhlášení výběrového řízení na smluvní poskytovatele zdravotních služeb v oboru porodní asistence.

Něco se však přeci jen mění. Momentálně pan senátor Lumír Kantor navrhuje, aby vznikl zákon o povinném členství porodních asistentek v profesní komoře. Není toto cesta, jak toto povolání veřejně uznat a dát mu punc vážnosti?

Vím o tom a nemám na to vyhraněný názor. Nejsem si jistý, zda to něčemu pomůže. Zdravotnických povolání je asi čtyřicet. A pouze tři mají povinné členství v profesních komorách: lékaři, stomatologové a farmaceuti. Napadá mne k tomu jediné: proč zrovna porodní asistentky? Proč ne fyzioterapeuti či zdravotničtí maséři? Proč ne kliničtí psychologové? Rozhodně v tom nevidím krok k větší svobodě rodit ve vlastním sociálním prostředí. Ta tu již je. A otázku, zda je to odpovědné vůči dítěti, si musí zodpovědět každá žena sama. Můžete porodit i v lesním hájku, když chcete. Ale odpovědná rodička si pozve porodní asistentku.

Takže jste proti kriminalizaci žen, které se rozhodnou porodit doma?

To ani není možné, a to ani když přitom dítě zemře. To se stává i na porodním sále v dobře vybavené nemocnici. V právním slova smyslu nemůžete mít odpovědnost za náhodu. Jsou okolnosti, které zkrátka nastanou ihned a ani celý operační tým vám dítě nezachrání. Náhoda je blbec, a to platí v porodnici i v obýváku. Navíc každé lidské tělo reaguje jinak. Ve hře jsou při porodu doma i v porodnici celé řady faktorů. Já bych asi hlasoval osobně za to, aby to ve svém prostředí udělaly jen ženy po zralé úvaze, což obvykle jsou ty, které jsou zdravé, jejich těhotenství je fyziologické a není signál na patologický porod, a ty, co už jsou třeba vícerodičky. A hlavně mají odbornou podporu porodní asistentky a zdravotnické dopravní služby. Jinak ale v porodu ve „vlastním sociálním zařízení“ nevidím problém. Koneckonců ženy rodily doma celá staletí.

A dnes se i porodní asistentce vejde to důležité vybavení do kufru a je přenosné. Myslím tím třeba měřič srdečních ozev, tedy kardiotokograf, přenosný medicinální kyslík a podobně. A fakt, že se narodí postižené dítě, nebo že se mu něco stane, to může nastat i v porodnici, jak o tom ostatně svědčí celá řada soudních kauz. Porod je prostě svým způsobem vždy riziková záležitost. Ale to máte ostatně i při trhání zubu moudrosti. Život s sebou zkrátka nese jistou míru rizika. Stačí si připomenout třeba podávání injekcí při ošetřovatelské domácí péči. Najednou se objeví alergická reakce, se kterou předem nikdo ani nepočítal a pacient ani netušil, že by mohl mít alergii na určitou látku, kterou dostane možná poprvé.

Je nějaká země, kde bychom se mohli poučit, co se týče domácích porodů?

Británie, Nizozemí. To jsou ty země, kde sanitky opravdu parkují před domem, pro případ nouze. Je třeba si uvědomit, že jsou ženy, které mají třeba i psychické problémy, a skutečně nejsou schopny rodit mimo své prostředí. Nebude jich většina, ale jsou.

Hlas lékařů ale zní dost jednoznačně a hlasitě proti domácím porodům…

Jistě. Protože když se toto vysloví, nastává obvykle emoční hysterická reakce.

Nechci být genderově nevyvážená, ale sám jste to již nakousl s tím filmem: já ty hysterické reakce slyším obvykle od mužů…

Je to tak. Muži by měli přenechat to, co od pradávna patří ženám, jim. A porod je odedávna ženská záležitost, takže přenechme ženám na jejich rozhodnutí, jak chtějí rodit. A samozřejmě – může to být někdy i špatné rozhodnutí. Nicméně je to hlavně ta žena, co s tím rozhodnutím bude žít. Upřímně – těch případů, kdy se ženy rozhodnout rodit doma, není u nás mnoho a ještě méně je těch, kdy se dítěti něco stane. Ale nebuďme úplně nespravedliví k mužům, často slýchám i ženy, jak říkají: „Já rodila v roce 1964 a nikdo se mne na nic neptal a taky jsem porodila ve špitálu, tak co ty alternativní matky blbnou...“ Jenže my jsme vážně už v jiném tisíciletí.

Nicméně máte pravdu, on v tom ten mužský machismus porodníků je. A byť je porodní asistentka na stejné právní úrovni jako lékař, tak tam ta mocenská pozice lékaře, tedy držet si pozici a rozhodování a nepustit se otěží, prostě je. A že bez jeho rozhodnutí nelze nic udělat. Zdaleka nejde jen o léčebné indikace pro zdravotní pojištění.

A kde je ta možnost nápravy?

Pravděpodobně je to chyba lékařského vzdělávání, kdy se medici učí, že odpovídají za pacienta. Všimněte si, že znovu říkám „pacienta“, jenže normální zdravá rodička vážně není pacient. A právně to je také nesmysl, protože kdyby „odpovídali za pacienta“, tak je dávno většina lékařů v kriminále. Oni odpovídají pouze za odbornou správnost své diagnostiky a postup léčby. Nebo za to, že nelze pacientovi lék podat místo v deset ráno, v deset večer. Za výsledek však skutečně nenesou odpovědnost. Tedy ani za to, zda se narodí zdravé či postižené dítě, když dodrží správné postupy. Vezměte si, že stačí, aby i jinak zdravá žena byla v psychické nepohodě, byla vystrašená a stresovaná, tak se pak i z normálního fyziologického porodu stane něco, co nelze předvídat.

Musíme si uvědomit, že lidé jsou svobodní i ve smyslu svých špatných rozhodnutí. Proto tu hysterii a třaskavé emoce kolem porodů doma nemám rád. A věřte, ono to je těžká zátěž, žít s tím, že jsem se coby rodička špatně rozhodla. Nicméně jsem proti tomu, brát ženám to rozhodnutí a dokonce je za něj kriminalizovat. Porod doma není pro každou. Ale také to nelze postavit tak, že je to rozmařilost ženy, jako že „už neví, co by chtěla“. Nejde to doporučit, ale ani zakázat, protože okolnosti jsou velmi individuální. Ale nemůžeme tomu bránit ani oklikou, například tím, že si žena musí při porodu doma zdravotní služby zaplatit, protože to také limituje rozhodování. Lékaři sice mají tituly před jménem a často i za jménem, a jistě dobře rozumí těm tomu, co se v těle děje, ale nehovoří to nic o empatii k rodičce a k tomu, jak porod pokaždé dopadne.​

sinfin.digital