Poslední šerpové v Evropě. „Jednou jsme na chatu vynesli i autobusovou zastávku,“ vzpomíná tatranský nosič

ČTK

luš

Náklad, strmící do značné výše, připadá laickému oku doslova neúnosný a nosič pod ním se téměř ztrácí. Muži, kteří jej za každého počasí v létě v zimě vynášejí po příkrých chodnících k jinak nedostupným tatranským chatám, působí uzavřeně. I oni si však užívají pozornost turistů a zejména turistek, a rádi se s nimi fotí. Zájem o ně je veliký - není divu, vždyť dnes představují doslova evropský unikát.

Všude jinde se k zásobování odlehlých chat v nedostupném terénu už používají lanovky či helikoptéry. Pouze tatranské chaty vysoko v horách jsou bytostně závislé na nosičích už víc než století.

Na svých bedrech k nim vynášejí potraviny a předměty denní potřeby, stavební materiál, plynové bomby či přenosky a soudky s pivem. Náklad, vážící šedesát a více kilogramů, mají nosiči připevněný na speciálních nosidlech různého tvaru a materiálu. Nosidla jsou opatřená popruhy.

Na chaty se podle pamětníků už vyneslo všelicos - vana, houpací křeslo, lyžařský vlek, kajak, kolo, ale i děvčata: „Jednou jsme na chatu vynesli i autobusovou zastávku. Turisté se u ní normálně postavili a čekali, tak byli zblblí,“ vzpomíná nosič z Chaty pod Rysy Jaro Švorc.

Nosiči mají ale i jiné úkoly. Kromě vynášení nákladu potom na chatě pomáhají s mnohem prozaičtějšími činnostmi, doslova se vším, co je třeba. Vaří čaj, loupou brambory, uklízejí záchody a perou. Odměnou jsou jim pak večerní mraky pod nohama a jasná obloha nad hlavou. Ale taky náhlé a časté změny počasí.

Nosič si ráno vyjde s nákladem ve slunečném počasí a v půli cesty ho překvapí prudká letní bouřka. A pokud nese v nákladu kovové předměty, představuje v otevřené dolině i vhodný objekt pro zbloudilý blesk. V zimě zase musí čelit vichřicím, fujavicím a metrům sněhu, velkým úskalím jsou i laviny. Na nosiče číhají podél cesty a občas jim vstoupí do cesty i do života. Smrt se v horách nevyhýbá ani nosičskému stavu.

sinfin.digital