Na vlastní kůži: Nejlevnější michelinské jídlo najdete v Singapuru. Ale už to není, co bývalo

Marek Hudema

Šedesát pět korun za jídlo v zařízení oceněném hvězdičkou ve známém gurmánském průvodci Michelin si můžete dovolit jen v Singapuru. Ostrovní město se přitom pyšní tím, že má jako jediné na světě v prestižním průvodci oceněný pouliční stánek. Dokonce dva. Nebo spíš jeden a půl. Při nedávném summitu KLDR-USA nešlo přiležitost okusit zdejší jídlo na vlastní kůži vynechat.

Hledání michelinského stánku s názvem Hill Street Tai Hwa Pork Noodle je tak trochu dobrodružství. Krčí se v průchodu pod místními státními paneláky stranou ruchu velkoměsta a jakýchkoliv turistických atrakcí. Něco jako kdyby byl v Praze na Jižním městě. Navíc je zastrčen vzadu mezi ostatními stánky a já ho například našel až poté, co jsem se na něj zeptal v nedalekém papírnictví.

Největší slávu už má stánek zřetelně za sebou, i když na ocenění, které ho vyšvihlo do čela šesti tisíc singapurských kiosků s jídlem, jsou tu prý stále hrdí. Na stěnu si tu pověsili hned několik novinových článků popisujících jejich úspěch. A stále sem ještě občas chodí turisté, jako třeba právě teď mladý japonský pár, který se diví tomu, že tu neberou karty. „Cože, opravdu jen v hotovosti,“ ptá se nejistě zhruba dvacetiletý mladík lidí ve frontě a nakonec i s přítelkyní odchází. Je zvyklý platit v Singapuru vše kartou a tak u sebe nemá v hotovosti ani v přepočtu dvě stě korun na dvě jídla.

Michelinský průvodce, nejprestižnější gurmánské ocenění

Michelinův průvodce, který je vydáván v několika edicích, je dnes brán jako záruka kvality a jeho inspektoři udělují hvězdičky restauracím podle kvality. Inspekce jsou tajné, stejně jako jména a postupy inspektorů. Obvykle se uvádí, že v průvodci určeném původně pro motoristy byly restaurace s jednou hvězdou ty, kde se vyplatí zastavit, se dvěma hvězdami ty, kam se vyplatí zajet, a se třemi ty, kam se vyplatí udělat samostatný výlet. Dnes hvězdy označují mimořádnou kvalitu jídla. Kritici průvodci vytýkají, že v jeho seznamu jsou většinou nejdražší snobské restaurace.

Frontu tvoří šest lidí, většinou místních, z nichž někteří sem chodí pravidelně. Doba, kdy se tu stálo na jídlo dvě hodiny, je už zřejmě dávno pryč, i když majitel Tang Chay Seng a jeho dva pomocníci se stále mají co otáčet. „Jídlo je tu dobré,“ tvrdí dvě místní Číňanky a nechápou, proč se na to ptám. Proto sem chodí. Mimochodem, majitel stánku od té doby, co předloni dostal michelinskou hvězdu, trochu podražil. Vepřové s nudlemi nebo rýží a vývarem tu stojí zhruba sto korun. Jinde, včetně některých míst v centru města, se dá sehnat o třetinu levněji a je podle mě také mnohem chutnější. A asi proto před těmito jinými stánky občas stojí ve frontách desítky lidí.

Další stánek s michelinskou hvězdou je ve čtvrti označované jako „Čínské město“. Vlastně to už není stánek, jeho majitel Chan Hon Meng se přesunul z prvního patra obchodního domu, kde jsou soustředěny stánky s jídlem, přes ulici. Do fakticky kamenné prodejny, která je stánkem jen napůl, a to přesto, že je stále známý pod značkou „stánkař Chan“. Také on má jídlo o trošku dražší než jeho konkurenti se stejným sortimentem, i když šedesát pět korun je pořád nejnižší cena za „michelinské“ jídlo kdekoliv na světě. V případě Chan Hon Menga za tyto peníze dostanete kuře v sójové omáčce s rýží či nudlemi, pečlivě marinované a upečené, byť občas s troškou krve. Kuře prý stále osobně nakládá Chan a vstává kvůli tomu brzy ráno, ale s jeho dokončením personál zřejmě někdy příliš spěchá.

Chan na rozdíl od Tanga ochoten více mluvil s médii a využil jejich reklamy pro rozšíření svého byznysu. Hned po udělení michelinské hvězdy v roce 2016 zvýšil podle svých slov prodej kuřat trojnásobně. Pak se přestěhoval do této prodejny a zároveň si otevřel další dvě pobočky a ve spolupráci se singapurskou firmou Hersing Culinary rozjel frančízy i v Thajsku a Indonésii. Momentálně Chan Hon Meng shání pomocný personál do svých restaurací, ale prý jen kvalitní lidi. Na jeho kuře se stále stojí fronta, i když menší než dříve. Restaurace ale teď tak trochu připomíná závodní jídelnu s tácy a zajímavý je také průchod na záchod, který se kříží s cestou umytého nádobí do kuchyně.

sinfin.digital