V srdci londýnské divadelní čtvrti naproti hotelu Savoy, kde pokoje stojí až 800 dolarů za noc (skoro 18.000 korun), v příjemném letním večeru trpělivě čeká zástup lidí. Klikatící se fronta vedle odbočky banky Coutts je portrétem současného Londýna: muži a ženy všeho věku a všech etnik. Někteří jsou oblečeni elegantně v košilích a kalhotách, jiní mají džíny a baseballové čepice. Jeden muž má uniformu společnosti rozvážející jídlo. Ale nečekají na zlevněné lístky na divadelní představení ve West Endu nebo na místo v restauraci Gordona Ramsaye. Čekají na jídlo zdarma, které rozdává místní charita, napsala agentura Bloomberg.
Obrazy bohatých a chudých vedle sebe a chudinských jídelen jsou sotva něčím novým ve městě, které inspirovalo Charlese Dickense a George Orwella. Nejsou unikátní ani v centrech dalších světových velkoměst. Ale v dnešní Británii jsou odrazem společnosti pod rostoucím tlakem, v níž brexit odsává politickou energii a soustředění nezbytné pro řešení dalších naléhavých věcí.
Je paralyzována tvorba vládní politiky, která není s to se zaměřit na příčiny deziluze, jež vedla v roce 2016 k hlasování pro brexit. Osm let škrtů před referendem ve výši skoro 140 miliard liber (čtyři biliony korun) postihlo veřejné služby a sociální pomoc. V Londýně bohatství a kouzlo tohoto nejglobálnějšího evropského města maskuje zápas nejnižší třídy lidí, kteří se lopotí v pracovních místech, jež jim nedovolují uspokojit ani základní potřeby.