Když 21. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy hranice Československa, chyběli mezi nimi dva členové tohoto paktu. Albánie, která od roku 1962 byla jen pasivním účastníkem, a Rumunsko pod vedením Nicolae Ceauşesca. Diktátor dokonce invazi veřejně odsoudil, za což si vysloužil potlesk Západu a nevraživost Moskvy. Chvíli to vypadalo, že si činem vykoleduje i on „přátelskou pomoc ohroženému bratrskému národu“, jak pro Blesk Zprávy popsala rumunská historička Ana-Maria Cătănuş. Nastínila i pohnutky, které Ceauşesca k odporu vedly a jaký měl opravdu názor na pražské jaro.
Jaké pohnutky sledoval Nicolae Ceaușescu, když se 21. srpna 1968 odmítl účastnit invaze do Československa a veřejně vystoupil s projevem, v němž akci tvrdě odsoudil?
Během jeho 24leté vlády (od března 1965 do prosince 1989) Ceaușescu silně věřil a veřejně obhajoval, aby si komunistická strana v každé jednotlivé zemi mohla sama určit, jak chce a bude budovat socialismus. Tedy za předpokladu, že se stále bude držet v mezích ideologického rámce marxismu-leninismu.
