Starořímský bůh Janus symbolizující přeměnu by mohl klidně být symbolem ostrova, který dlouho bojoval s nepřízní osudu, a který se stále snaží přilákat větší množství turistů a zahraničního kapitálu. A proč právě Janus? A čím dnešní Srí Lanka láká turisty z celého světa?
Budete-li projíždět tímto bezesporu krásným ostrovem ležícím mezi Indickým oceánem a Bengálským zálivem, spatříte hned několik tváří, které na vás budou hledět a jejichž pohled si rozhodně zapamatujete.
Samosa, kottu roti a kari - pálivá srílanská kuchyně
První tvář, kterou zaručeně nepřehlédnete, je místní kuchyně. Od naší se liší poměrně výrazně a charakterizuje ji velmi kořeněná a pikantní chuť. Základem je rýže, která je podávána k různým druhům další zeleniny, jež je velmi silně pálivá. To je klasické kari. Jeho obměnou jsou potom varianty s kuřecím, rybím či hovězím masem, opět velmi pálivým. Kupodivu Srílančané maso příliš nejedí. Nebo alespoň ne v množství, na jaké jsme zvyklí z naší kuchyně. Vynikající jsou například kottu roti, což je nasekaná placka se směsí masa a zeleniny, a také samosa, jakési pirohy plněné brambory, vajíčkem, další zeleninou a kořením. Pokud se rozhodnete jíst v levných pouličních restauracích společně s místními lidmi, připravte se na to, že vizuální dojem není nejpůsobivější a nejspíše se vám bude chtít vzít nohy na ramena. Nepořádek, nevábné vůně, všude po zemi zbytky jídla a novin, to vše je běžný kolorit, nicméně jídlo je velmi chutné a velmi levné. Chuť srílanské kuchyně si rozhodně zamilujete.
Čajové plantáže - zelená kam se člověk podívá
Druhou tváří, také nepřehlédnutelnou, je čaj. Světově proslulé plantáže, na kterých se sbírá ten nejkvalitnější čaj, jsou velmi fotogenické a procházka mezi keříky, ze kterých místní česačky obratně strhávají čerstvě narostlé lístečky, je neuvěřitelným zážitkem. Tyto ženy si nevydělají mnoho peněz a člověk, který se mezi ně vydá s batohem na zádech a fotoaparátem je velkým zpestřením jejich každodenní úmorné práce. Smějí se, pózují a snaží se komunikovat. Dokonce vám půjčí vak, do kterého natrhané lístečky putují, a můžete si na chvilku vyzkoušet, jaké to asi je. Ale pozor na hady! Natrhané listy poté odvezou v pytlích krásně zdobené nákladní vozy do továren, kde je zvláštní technologií, stále stejnou už od dob Thomase Liptona, usuší, rozemelou, znovu usuší a znovu rozemelou, a tak vznikne výsledný produkt, putující odtud do celého světa.
