Odložená srážka s ledovcem. Řeči o konci Schulzova efektu jsou předčasné. Komentář I. Záruby

Igor Záruba

Němečtí křesťanští demokraté jásají, volby v Sársku dopadly nad jejich očekávání. Tamní CDU nejenže zůstala největší politickou silou v této druhé nejmenší spolkové zemi, nýbrž si svou pozici upevnila. A hlavně: koaliční sociální demokraté (SPD), kteří se podílejí na vládě v Sársku, stejně jako na federální úrovni, skončili druzí a mírně oslabili.

Po setrvalých zprávách o vítězném tažení SPD a jejich nového lídra, kancléřského vyzyvatele Martina Schulze, je nedělní výsledek pro křesťanské demokraty a jejich sesterskou CSU z Bavorska netrpělivě očekávanou vzpruhou. Schulzův efekt je pryč, posiluje tuto euforii spřízněný konzervativní tisk. Jenže situace natolik jednoduchá není a jistá střízlivost, ne-li přímo opatrnost, je na místě.

Není sporu o tom, že sárské hlasování udělalo čáru přes rozpočet Schulzově straně, která si brousila zuby na jednoznačné červeno-červené vládnutí. Čili na mocenské ujednání se stranou Levice Oskara Lafontaina. Vždyť ještě před pár týdny v zásadě nic nebránilo tomu, že by se tak mohlo stát doopravdy. Průzkumy šly socialistům na ruku, partaj chytala druhý dech a s přibývajícími preferenci a novými členy rostla chuť.

Jak ve Spolkové republice, tak v Sársku. Tím spíše, že tamní svobodní FDP a zelení byli od začátku mimo hru, takže adepty na dělení křesel zůstali jen čtyři: kromě CDU, SPD a Linke je to Alternativa pro Německo (AfD). U toho také zůstalo, ovšem v jiných proporcích, než si Schulzovi lidé představovali. Navzdory volbám v roce v roce 2012, kdy SPD jakoukoli spolupráci s Levicí kategoricky vyloučila.

sinfin.digital