Pavel Bělobrádek: Levicově zemřít, pravicově chcípnout! Komentář Milana Tesaře

Milan Tesař

Tak nám v létě podle Bělobrádka chcípnul pes. Jmenoval se Máňa, smíšená fenečka, dožila se (sorry, Pavle) požehnaných patnácti let. Měli jsme vztah, to nelze popřít. Jaký byl? Naprosto spolehlivý. Já se jí pořád na něco ptal (proč se vyčurala v předsíni, jestli neví, kde mám mobil, a jestli jí běží čas stejně rychle jako mně) a ona mi nikdy neodpověděla.

Neměla k dispozici víc než ten „Holanův“ pohled plný zatraceného psího údělu. Tak nějak to napsal Ota Pavel. Oddanost nebo kousnutí. Nic mezi tím. Nesmírně mě to obohatilo, protože na všechny své otázky jsem si musel odpovědět sám.

Co tedy s tím Bělobrádkem? Touží zvířata umírat, anebo jim stačí chcípnout? Osobně bych byl pro, že chcípnout může leda motor u auta, ale všechno jsou to jenom slova. Lajka v kosmické lodi pět hodin po startu chcípala, nebo umírala? Asi jí to bylo egál. To zvíře bylo přehřáté, vystresované a sloužilo vlasti. Taky nebudu tvrdit, že umřela moucha, když jsem ji sekundu předtím sprovodil ze světa tlustým časopisem.

sinfin.digital