SPO by se měla spokojit s rolí Zemanova nepolitického fanklubu. Další existence je úsměvná

Jiří Štefek

Strana práv občanů (SPO) na svém mimořádném sjezdu minulý týden zhodnotila výsledky svého snažení, zvolila si nové vedení a „přemluvila“ svého – na sjezdu rovněž přítomného – čestného předsedu Miloše Zemana, aby si mohla do svého názvu opět vrátit označení „zemanovci“. Hlava státu s tím blahosklonně souhlasila a udělila mnoho moudrých rad, jak se vyvarovat dalších debaklů a naopak jak opět stoupat na politickém nebi vzhůru.

Ale ruku na srdce, aby se tak stalo, musel by nastoupit čaroděj Vigo a točit kouzelným prstenem minimálně nejednu osmihodinovou směnu. Této straně totiž už nepomůže nic a její členové sami propásli jedinečnou možnost to celé ukončit, spolek rozpustit a odejít se vztyčenou hlavou. Strana už svoji „historickou úlohu“ splnila a do budoucna už nemá co nabídnout.

Zní to paradoxně, ale přestože se tato strana nikdy nedostala do Poslanecké sněmovny (a v roce 2010 k tomu opravdu mnoho nechybělo), může se ve své historii pochlubit i několika úspěchy, které zásadně ovlivnily politickou situaci v zemi.

Předně se jí podařilo do vysoké politiky vrátit Miloše Zemana, který po ostudné prohře v prezidentských volbách v roce 2003 odešel na svůj politický vejminek na Vysočinu, odkud více či méně intenzivně odstřeloval své nástupce a postupně ničil svoji kdysi mateřskou ČSSD. SPO při tom Zemanovi posloužila jako výtah zpět na výsluní a díky jeho dvojité výhře v boji o Hrad je tak stranou prezidentskou (ačkoliv to na její váhu, význam i reálnou činnost nemá žádný alespoň trošku viditelný dopad).

Češi uvěřili, že uprchlíci zaútočili na francouzský kostel. K vyvrácení hoaxů přitom stačí pár kliků

sinfin.digital