Tyranie pozitivity aneb Jak honba za štěstím z lidí dělá tragické trosky. Knihovna Ondřeje Féra

Ondřej Fér

Společnost na nás vytváří vtíravý, bezohledný a všudypřítomný tlak: Buďte šťastní. Výsledkem je mnohdy honba za maximem mělkých prožitků a prohlubující se prázdnota. Tekuté písky modernity z lidského života odstraňují pevné body, o něž bychom se mohli opřít, když s námi osud nebo náhoda začnou zametat. „Zůstáváme frustrovaní, máme dojem, že když nedokážeme být šťastní, selhali jsme,“ píše sociální psycholožka Susan Davisová ve své nové knize Emotional Agility. „A nad touto prázdnotou slyšíme trylkovat ptáčky zpěváčky z filmů Walta Disneyho,“ dodává ironicky.

Už jednaosmdesátým rokem běží Grant Study, obří harvardský výzkum štěstí, respektive toho, které faktory ovlivňují pocit štěstí. Účastníci studie byli vybráni ze dvou základních skupin. První tvořili studenti prvního ročníku Harvardu v roce 1938. Do druhé skupiny byly navoleny děti z chudinských čtvrtí Bostonu. Celkem jde o 724 lidí a lidských osudů; dodnes žije přes padesát účastníků a tak Grant Study dál běží. Jde o nejkomplexnější výzkum, jaký byl o pocitu štěstí proveden.

V kontextu práce Susan Davisové (mimochodem její alma mater je také Harvard), je důležité, že základem pro štěstí člověka jsou zdravé vztahy. Účastníci studie, kteří ve vztazích neměli štěstí nebo žili sami, vykazovali tendenci k tvrzení, že žijí nešťastné životy.

Pozoruhodné je, že samotu jako selhání a neštěstí vnímala skupina dětí z chudinských čtvrtí výrazně častěji než absolventi Harvardu. Davisová na tomto faktu dokazuje, že vnímání samoty, štěstí a neštěstí je významnou měrou olivněno tím, jak efektivně se člověk dokáže obrnit proti vnějším vlivům. Čím vzdělanější lidé jsou, tím spokojenější jsou sami se sebou. Snižuje se u nich nutkání srovnávat se s ostatními, sami se stávají vzory.

Vocaď pocaď Petra Holce: Gazdík znovu z billboardu slibuje sílu. Tak to je fakt síla!

sinfin.digital