Libeňský most jako pravdivý odraz naší společnosti aneb Jak Praha zaspala dobu

Vít Máslo

Na bourání mostu a nahrazení mostem novým by nebylo nic tak zvláštního a v historii Prahy se to událo již mnohokrát. Připomeňme si jen třeba řetězový most u Národního divadla, který měl bezpochyby také charakter kulturní památky a byl v roce 1898 zbourán a nahrazen kamenným mostem císaře Františka I. v roce 1901, od roku 1919 zvaným most Legií, během stavby sloužil provizorní dřevěný most. Kvalita byla tehdy nahrazena jinou kvalitou. To však zřejmě není dnešní příklad.

Praha se v současnosti nachází ve velmi zvláštní situaci. Město je bohaté a podílí se svými deseti procenty obyvatel na čtvrtině podílu tvorby celkového hrubého domácího produktu České republiky. Na druhé straně, zejména v poslední době, jsou vidět příznaky chřadnoucího a rozpadajícího se města, připomínající poválečný stav někde na Středním východě.

Ceny bytů letí neustále vzhůru kvůli totálnímu kolapsu výstavby, v délce stavebního řízení jsme někde kolem 150. příčky na světě za Papuou-Novou Guineou, padají nám tu mosty, jiné jsou na hranici uzavření, Výstavišti ulítne střecha a rozkopání půlky Prahy přináší dopravní kolapsy. Člověk si říká: „Pane Bože, jak je tohle možné skoro třicet let po revoluci? Přece jsme dle všech možných předpovědí měli již dávno Západ dohnat a předehnat? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“

Babiš nás potřebuje jen na hlasování o důvěře. Zachraňujeme ho na postu premiéra, burcuje Dienstbier

sinfin.digital