Po čem Haníkovy ženy touží? V 21. století jsou naštěstí jiné, než jaké by je muži století minulých rádi měli

Reflex.cz

Kateřina Kadlecová

Sport by měl, zvláště za aktuální společensko-politické situace, lidi spíš spojovat než rozdělovat. Někdejší špičkový volejbalista, trenér a dnes funkcionář Českého olympijského výboru Zdeněk Haník se rozhodl jít jinou cestou: minimálně polovině sportovců, které ČOV reprezentuje a za jejichž zájmy má bojovat, slušně řečeno vrazil políček. Ve svém zpátečnickém, generalizujícím, paternalistickém textu s názvem Holky chtějí remizovat totiž napsal, že vrcholový sport ženy ničí a že by se na něj raději měly vykašlat, tiše vařit „čaj z čerstvých bylin“ a mužům, kteří dělají „velké věci“, „žehlit košile, aby udělali dojem“. Vítejte v černobílém světě, vítejte v Gileádu z Příběhu služebnice, vítejte v 19. století.

Když jeden ze čtyř místopředsedů ČOV otevřeně píše o „despektu k ženskému vrcholovému sportování“, je něco zcela fundamentálního špatně. Výše zmíněná tvrzení pana Haníka prý inspiroval rozruch okolo té nešťastné knížky Gabriely Koukalové (a nutno podotknout, že byl osloven redakcí Reflexu). Úplně vidím šéfa fotbalového svazu, který pod dojmem problémů s alkoholem pánů Šimáka, Hóóónzy Bergera, Fenina nebo Švacha smolí podobný komentář vyzývající muže-fotbalisty, aby sportu nechali, protože je ničí, a přepustili kopanou ženským klubům, kde se zdaleka tolik nechlastá a negembluje…

sinfin.digital