Problém nejsou konspirace a fake news, ale lidé, kteří jim věří. Knihovna Ondřeje Féra

Ondřej Fér

Na první pohled by se mohlo zdát, že fake news jsou nejsoučasnější ze současných problémů. Ve skutečnosti se v různých podobách vynořují od doby, kdy naši předkové intuitivně objevili manipulativní moc slova. Spojení konspirační teorie se poprvé objevilo roku 1909, ale třeba báchorky o všemocných tajných společenstvech sahají až do antického Řecka.

Německý filozof Friedrich Nietzsche ve svém díle předkládá teorii o tom, že na světě působí dva základní principy, apollónský a dionýsovský. Ten první představuje řád, logiku a kauzalitu událostí. Druhý znamená nepořádek, chaos, divokost a náhodnost. Nietzsche tyto principy aplikoval především na umění, jejich působení se ale dá docela pohodlně vztáhnout i na souslednost událostí vezdejšího světa. Ty se nakonec vždycky poskládají do logického pořádku. Než se ale tento pořádek ukáže, je, řečeno se Saint-Exupérym, potřeba „více času a více odstupu.“ Do té doby zbývá jen chaos okamžiku.

Myslitel Karl Popper ve své krátké, ale nesmírně zajímavé a bystré eseji The Conspiracy Theory of Society popsal, že dojem neočekávatelnosti, nevyzpytatelnosti a zmatku, který provází aktuální události, lidi od nepaměti svádí k hledání vysvětlení. Dá se vlastně říct, že lidé věří konspiračním teoriím a fake news z netrpělivosti. Nechce se jim čekat, než čas ukáže události v jejich skutečné logice. A tak se na scéně objevují všemocní hybatelé v pozadí a samozřejmě sklon věřit tomu, že „všechno je ve skutečnosti jinak a oni to zatajují.“

Marx se dočkal, Evropou obchází zombie kapitalismu. Knihovna Ondřeje Féra

sinfin.digital