Tohle fakt dokáže snad jen pozdní prezident Miloš Zeman, první mezi sobě rovnými. Jednoznačným zoufalcem týdnem je, i když neřekl jediné slovo ani neudělal jedinou věc. Mlčel totiž, když měl mluvit, a ještě jednou mlčel, když s ním pro změnu mluvit nechtěli jiní. A pak nám ještě Nejvyšší soud znovu vrátil jeho nedůstojnou ságu s lhaním o Ferdinandu Peroutkovi, protože Zeman možná trůní nad Prahou, zatím ale ještě ne i nad zákonem.
Česko si letos připomnělo 50. výročí sovětské invaze z roku 1968, jež se bratrsky protáhla až do roku 1989. V ten den nám samozřejmě většina politiků prokáže nejlepší službu tím, když mlčí. Nikdo určitě nepotřebuje vědět, kolik vzpomínkových setkání stihne 21. srpna vždy snaživá místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová nebo s kým jde na pivo stále ještě šéf STAN Petr Gazdík. Padesáté výročí je ale přece jen symbolické a symbolická je i naše prezidentská funkce, i když se to v podání Zemana nezdá. Jeden milý bonmot ve prospěch Česka by proto neuškodil.
