Tři projevy jako tři důkazy, že Zeman už nestíhá. Komentář Michala Půra

Oslavy 100 let od založení Československa nabídly unikátní srovnání řečnických kvalit nejvyšších představitelů země. V posledních letech se nevyskytla lepší příležitost pro představení vizí a zhodnocení uplynulého vývoje samostatné republiky. Projevy před volbami, nebo po volbách, jsou většinou určeny jen části voličů. Nyní se politici museli obrátit ke všem a ukázalo se, že nejlepším rétorem a dejme tomu i vizionářem nemusí být Miloš Zeman, přestože jej mnozí za hegemona považují.

Jako první měl příležitost promluvit Andrej Babiš na půdě Národního muzea. Ministerský předseda nepochybně nepatří mezi talentované rétory, tento deficit ovšem nahrazuje zdatným marketingovým týmem. A bylo to vidět i v Národním muzeu. Babišův projev se do značné míry shodoval s jeho knihou O čem sním, když náhodou spím.

O Babišovi, nebo jeho knize, si můžete myslet, co chcete, ale nemůžete mu odepřít, že ve svých projevech národ většinou programově nerozděluje a snaží se nabízet pozitivní vize, jakkoliv fantasmagorické. Pozitivní je, že tentokrát to byl projev skutečně důstojný a odsoudil nacistická i komunistická zvěrstva minulosti. Zatímco Miloš Zeman na Hradě vyznamenal několik bývalých spolupracovníků STB, Babiš odsuzoval. Pro něj jako bývalého člena komunistické strany a údajného spolupracovníka STB je to nepochybně paradoxní situace, ale je dobře, že to udělal.

Antidebata nepozvaných: Němcová a Kalousek hodnotí vyznamenání a debatu Babiš - Zeman

sinfin.digital