Školní obědy zdarma plošně pro žáky prvního stupně, jejichž zavedení v rámci své permanentní předvolební kampaně navrhl Andrej Babiš, jsou poměrně racionální nápad, i když dále prohlubují státní „přerozdělování“. Jestliže ale stát organizuje školní docházku dětí jako povinnou činnost, pak dává logiku, aby jim tuto činnost „hradil“ pokud možno v co nejširším rozsahu.
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš navrhl, aby děti v posledním ročníku mateřské školy a na prvním stupni základní školy dostávaly obědy zdarma. Tedy, aby úhrada jejich obědů ve školních jídelnách probíhala výhradně z veřejných zdrojů, nikoliv přímo z kapes rodičů, jako je tomu dnes.
Vzhledem k tomu, že náklady na takové opatření by dosáhly zhruba šesti miliard korun, nelze pochopitelně mluvit o tom, že by obědy (či cokoliv podobného) mohly být reálně zdarma. Plátcem všech „bezplatných“ služeb státu vždy byli, jsou a budou daňoví poplatníci. Pokud by tedy nápad prošel, rodiče by plátci fakticky zůstali – tentokrát ovšem v roli daňových poplatníků (spolu se všemi dalšími lidmi, kteří chod Česka platí).
Pokud respektujeme, že základní školní docházka je povinná a dle Ústavy i bezplatná, pak by z logiky věci mělo být pro žáky ve škole bezplatné vše, tedy včetně školního oběda. Když už jsou rodiče povinni (pod hrozbou trestu) posílat své děti do státní školní budovy, měl by v ní stát (z peněz poplatníků) uhradit úplně vše – včetně pomůcek, svačin, nápojů i obědů.
